Co nevíte o České televizi aneb Tajnosti rekvizitárny (8. pokračování)

11. 02. 2019 10:41:10
Stala jsem se úřednici. Z výtvarnice úřednice. Jsem ovšem vycepovaná a každá práce mě baví. No ... trochu kecám, každá ne. Například bych nemohla pracovat u pásu a taky třeba v dolech.

V kanceláři jsem seděla s Míšou. Míša je zběhlou úředníci, a nejen příjemnou, ale i ochotnou kolegyní, co mi trpělivě vysvětlovala záludnosti naší práce. Míša kromě těchto skvělých vlastností bydlí s britskou modrou kočičkou a kocourem. V době, kdy jsem s ní začala sdílet práci i kancelář, narodila se jim koťata. Pět krásných koťátek. Největší radost jsem měla, když mě Míša poprosila, abych s ní jela koťata nechat naočkovat. Jelo nás tehdy pět, abychom zvládli pět úplně stejných koťat. Nemohli jsme přece dopustit, aby bylo nějaké naočkované dvakrát a jiné třeba ani jednou! Každý choval jedno kouzelné koťátko a očkování proběhlo tak jak má.

Stala jsem se dispečerkou scénického provozu. Pronajímaly jsme s Míšou zkušebny, vedly evidenci všech studií, psaly rozpisy a plány a všeobecně věděly, co se kde ve scénice šustne. Taky jsme účtovaly. A taky jsme ovládaly tiskárnu. Nebyla to náročná práce a já se celkem rychle zapracovala. Dispečink byl takovým centrem informací a chodila k nám spousta lidí. Všechno by bylo fakt bezva, kdyby...kdybych neonemocněla. No jo, fajn práce je tak trochu v mlze a do popředí se dere léčba. Naštěstí jsem nad nemocí zvítězila a bylo to určitě taky zásluhou mé milé kolegyně Míši a empatického šéfa Honzy. Do práce jsem mohla chodit podle toho, jak jsem se cítila a nemusela se bát, že kvůli ne zrovna vzorné docházce a špatnému soustředění na práci dostanu padáka.

V dispečinku pro mě bylo místo jen na tři roky. Byl to totiž záskok za mateřskou. Jenže já jsem dítko štěstěny. Na konci těch tří let jsem byla nejen zdravá, ale taky se pro mě našlo další místo. Šéf dispečinku dopravy scénickeho provozu odcházel do důchodu a já se stala jeho následovnicí. Představte si, že jsem měla na starosti vozový park scéniky, řidiče interní i externí, a ještě jako bonus partu zařizovačů. Nasazovala jsem řidiče na pořady tak, jak si je objednávala produkce, rekvizitáři, kostymérky nebo stavba, zařizovače jsem posílala podle potřeby na pomoc kostymérkám, účtovala jsem, psala docházky, výkazy, faktury, hlídala a účtovala pohonné hmoty, no prostě jsem se stala prakticky tou největší úředníci, jakou si vůbec lze představit. Bylo to dobrodružství. Já blondýna, co o autech, natožpak o dodávkách a naklaďácích, ví jen jakou mají barvu, jsem najednou velela vozovému parku a jeho řidičům. Naštěstí nemám problém si přiznat, že něčemu nerozumím, a prostě se zeptám. Chlapi byli moc ochotní a rádi mi vždycky poradili. Jediný nedostatek přiznávám. Jsem nekuřák a v mé kanceláři se kouřit nesmělo, narozdíl od mého předchůdce. Někteří kuřáci si tak museli zvyknout, ovšem nekuřáci to přivítali. Člověk se všem nezavděčí. Byla to hezká práce.

Nastala výměna stráží. Vlastně šéfů. A začaly se dít věci. Jenže mě to nikterak nerozházelo. Nový šéf mi vzal lidi a přidal účtování. Taky jsem dostala jinou kancelář blíž k centru scénického provozu.

Účtování, to bylo velké dobrodružství. Rekvizitáři a kostymérky nakupují na pořady spoustu materiálu a ke mně se dostávaly všechny ty zatracené účtenky, co jich bylo jako blech, a co jsem musela rozklíčovat, jednotlivé položky rozstrkat ke kódům a nezapomenout na DPH a tak. Jo, pěkná práce to byla; mnohdy jsem si připadala jako ten největší odborník na dešifrování. Jak se mi teď hodily všechny dříve získané dovednosti ve zpravodajství! Rychlost, odolnost, chladná hlava a v neposlední řadě počítačová gramotnost.

Moje působení coby dispečerka scéniky, posléze dispečerka dopravy a nakonec k tomu ještě účetní trvalo od roku 2010 do roku 2018. Pak můj šéf usoudil, že je načase, abych se naučila zase něco novýho.

Pokračování příště - konečně se ocitneme ve slibované rekvizitárně!

zde předcházející články pro ty, co náááhodou ještě nečetli:

https://zuzanazajicova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=689282

https://zuzanazajicova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=689675

https://zuzanazajicova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=690491

https://zuzanazajicova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=691433

https://zuzanazajicova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=692353

https://zuzanazajicova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=693467

https://zuzanazajicova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=695357

https://zuzanazajicova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=695694

Autor: Zuzana Zajícová | pondělí 11.2.2019 10:41 | karma článku: 19.49 | přečteno: 606x

Další články blogera

Zuzana Zajícová

Co nevíte o České televizi aneb Tajnosti rekvizitárny (9. pokračování)

Zazvonil telefon. „Odpoledne než půjdete z práce se u mě zastavte,“ pravil můj šéf a hned zase zavěsil. Bylo chvíli po obědě a já tušila, že mě čeká přelomový rozhovor. A taky jo.

19.2.2019 v 10:17 | Karma článku: 19.99 | Přečteno: 733 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Tajnosti schované do šuplíku (Nezbývá nežli se smířit)

Někdy se mi srdce sevře, někdy se mi zatají dech, někdy se mi zasteskne, někdy napíšu tajně do šuplíku...

17.2.2019 v 10:41 | Karma článku: 16.35 | Přečteno: 380 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Jak jsem splnila nesnadný úkol

Jednou za rok jsem za sportovce. Jedu na hory.Teda, abyste si nemysleli, na hory sice jedu, leč bez lyží, neboť opravdovým sportovníkem jsem nikdy nebyla a nehodlám na tom nic měnit.

6.2.2019 v 10:28 | Karma článku: 19.43 | Přečteno: 547 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Něžnosti hřbitovní (blog lehce morbidní)

"Ta holka vedle, je fakt pěkná kost. Taková fajn zelenkavá plíseň na holeních. Když se na mě podívá, z každýho přepůvabnýho očního důlku, jí koukají červíci. A ten úsměv, když se jí mezi zuby usadí troška hlíny."

20.2.2019 v 20:26 | Karma článku: 12.72 | Přečteno: 231 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Moje facebooková nezávislost

Jedna kolegyně zde psala o FB závislosti jednoho kolegy. Nevím, zda je to pravda či fikce a na FB si to neověřím. FB mne nezaujal, spíš jen občas inspiroval ke psaní.

20.2.2019 v 18:28 | Karma článku: 8.60 | Přečteno: 160 | Diskuse

David Dvořák

Paní ministryně mobilních operátorů ... na slovíčko.

Mezi prostým lidem můžete občas zaslechnout, že kdo chce – ten najde způsob a kdo nechce, ten najde výmluvu. Pokud byť jen na okamžik připustíte, že máte zastupovat onen prostý lid, měl bych pro vás inspiraci ...

20.2.2019 v 16:54 | Karma článku: 34.28 | Přečteno: 715 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Byl jsem sociální případ, ale naštěstí jsem o tom nevěděl

Začínala sedmdesátá léta. Já měl krátce po vojně a v mém bezuzdném řádění najednou přišel zlom. Jak to říci? Vypůjčím si známý verš - „Byla krásná jak nebe, já viděl sám sebe, jak sedám si blíž.“

20.2.2019 v 15:39 | Karma článku: 35.15 | Přečteno: 951 | Diskuse

Luděk Kratochvíl

Ruská garda

V roce 1683 jedenáctiletý Petr Alexejevič, syn cara Alexeje Michajloviče, založil v zábavní vesnici pro carskou rodinu a vyšší šlechtu Preobraženskoje u Moskvy zábavní vojenský pluk pro dětské vojenské hry ...

20.2.2019 v 15:16 | Karma článku: 16.25 | Přečteno: 456 | Diskuse
VIP
Počet článků 271 Celková karma 20.84 Průměrná čtenost 1095

Nejradši mám chleba se sádlem. A taky ráda píšu.

...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak  umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)

 

Najdete na iDNES.cz