I já jsem se nedávno ocitla v podobné situaci - s tím rozdílem, že pan doktor se mě nejdřív zeptal, zda mi vadí přítomnost tří mediků. Nevadila, a oni se ke mně hned radostně vrhli, do jednoho se mi představili, a snažili se být vtipně povzbudiví. A mne napadlo, že možná právě proto mě před operací s předstihem kapku oblbli.

Copak koukat, mně dokonce zašívali. A taky jim to nešlo. Až jsem řekla panu dohlížejícímuj doktorovi: "Proboha, vemte to o rukou, aby se nemuselo párat!". No náš chlapeček má dnes 108 kg a taky vlastní hlavu. A jestli nebude zdravit u nás na vsi každou babku, tak on dobře ví, že bych mu jí urazila. Zdravím Zuzanko a dej si dobré kafíčko s kamarádkou, ono to přejde. Ta pachuť lítosti.

pozdravit je základ

ledaže byli stydliví a tys byla první živá pacientka a tak z toho byli úplně mimo-nebo jak se hezky česky říká auf

Prvního živého pacienta by neviděli v této situaci. Ale možná byli poprvé na gyndě?

Teda to jsou zážitky... Souhlasím s tebou, ať se klidně koukají, ale zdravit by mohli. A fakt jsi nic nepodepsala třeba při první návštěvě?

Když jsem byla v porodnici, chodila každý den s lékařem celá suita mediků a prohlíželi, jak se hojíme (bylo nás na pokoji víc). Ani mi to nepřišlo, brala jsem to tak, že mají praktickou výuku. Myslím, že oni byli z toho kolikrát na větvi víc než my.

Já jsem takhle přišel k doktorovi a mimo sestru tam byl takový pidlooký pán s tlustými brejlemi a vlasy jako roští a sestra , že pan Vlk se určitě nebojí a tak mu nebude vadit když mu tady pan budoucí zdravotní bratr odebere krev. Já když viděl, jak se mu třesou ruky, tak mu říkám: "Bratře prosím Vás, ale mám tři děti!" Což ho vyděsilo a rozklepalo na tolik, že se asi dvakrát netrefil a pak si spletl funkci stříkačky a sestra ho odstrčila právě v okamžiku, kdy mi tu trošku krve co nasál, chtěl vstříknout zpátky i s půlstříkačky vzduchu. No nic, ta krev na podlaze se utřela a ta modřina jak podšálek za pár dnů zmizela,ale jsem zvědav jestli to ten další pokusný králík přežil. Jo a díky za blog Zuzi.

no něco podobnýho jsem taky zažila. V nemocnici, kde si sestry házely korunou, která mě tentokrát bude mučit. Já mám totiž nějaký špatný žíly nebo co a to byla vždycky plná postel krve. Naštěstí tam byla jedna sestřička s třicetiletou praxí na sále a ta když slyšela, že se mi má měnit kanyla, tak honem běžela a tajně mi ji vyměnila. Neměla můj pokoj na starosti, ale bylo jí mě i sester líto.

No jo, teď si uvědomuju, že když se mi narodil syn, tak jsem měla u porodu budoucí sestry a asi jsem s tím souhlasila, i když si to nevybavuju. Je to teda už 34 let...

Teď nevím, jak je tomu u nás teď, už sem nějaký ten pátek v důchodě, ale dřív se tady nic nepodepisovalo, prostě když byla potřeba výuka mediků, tak se pokaždé vyžádal ústní souhlas dotyčného pacienta. A u "citlivých" odvětví, jako gynekologie, nebo urologie se na to dává ještě zvláštní důraz. Když sem byl před lety po pracovním úrazu na prevenční kontrole varlat, zeptal se lékař napřed, jestli nemám námitek, že se zúčastní budoucí lékaři, a pak jestli mi taky nevadí, že mezi aspiranty budou i osoby opačného pohlaví (ženy) a nakonec se ještě zeptal, jestli si to může na mě zkusit i jedna budoucí medička. Sice dost komplikované, ale pacienti jsou různí a na jejich pocity se bere ohled. Možná ten důraz na ústní souhlas tady souvisí s tím, že tady je , i když na ni taky nadáváme, byrokracie daleko míň rozvětvená než v ČR a s papírováním se tady moc cavyků nenadělá. .

Také jsem byla objektem a to dobrovolným. Naštěstí šlo o jinou dutinu - ústní. Všichni čekatelé na titul DDr s přehledem určili, že i v pokročilém věku mám ještě dětské pětky. Vydržely a úspěšně kousaly do sedmdesáti let.

Držím palce, ať zdraví slouží !

Jsi dobrá, Zuzko, já bych to nedala...

jsem otrlá!

Ou, pu, Zuzi, dotaz, jestli s tím souhlasíš padnout měl a pozdravy od mláďat samozřejmě taky. Mně jednou ultrazvukoval medik krční tepny za dozoru doktora a měl jsem větší štěstí, dotaz i pozdrav byl. Ale časy se asi mění