Dobří zajíci se vracejí…nebo jsou to holubi? (zas je ze mě lázeňská krasavice!)

Oni prý i vrazi se vracejí na místo činu; já jsem ale správný zajíc a vrátila jsem se tam, kde mi bylo vloni dobře.

Jsem dítko štěstěny – dostala jsem lázně! Vloni a i letos. Vrátila jsem se  - a ráda – do lázní Mšené, jelikož se mi tu líbí, a tak vůbec. Pan Zajíc to má kousek – za půl hodinky je tady a může mě krásně zkontrolovat, jestli nevlčím. No abych pravdu řekla, on mě nekontroluje, on se mnou absolvuje špacíry po krásných lesích mšenských, aby posléze spočinul v náruči lázeňské restaurace ve společnosti skvělého vídeňského řízku. A mě.

Letos jsem střechu nad hlavou nalezla ve Slovance, nejstarší a roztomilé budově lázeňské. Pokojíček jako dlaň, leč s balkonkem směřujícím přímo do centra lázní. Krása! V listopadu si ho sice tak neužiju, ale francouzským oknem se můžu kochat krásami vůkol.

Letošní skladba hostů je jiná než vloni. Já mám ve zvyku všechny zdravit, pěkně se u toho usmívat a dávat najevo svou radost ze života. Je to tak, že já jsem moc spokojená v lázních, kde se o mě příkladně starají, můžu se kochat krásnou přírodou a nemusím – nemusím! vařit, uklízet, podstrojovat manželovi, chodit do práce, prát, žehlit, rejpat se v zahradě a mýt to zatracený nádobí. Celé tři týdny si žiju jako na zámku, a to je prostě důvod k radosti.

Vloni jsem za celou dobu nenarazila na spřízněnou dámskou duši. Holky byly takový studený psí čumáky, na rozdíl od několika duší pánských, s nimiž jsem se skamarádila. Letos je to naopak! Hned první den jsem narazila na Jarku – bezva pančelku matiky a kreslení. Taky ostatní dámy jsou letos vlídné, zdravíme se navzájem, povídáme si, dokonce mi jedna moc milá babička hned druhý den řekla, že jsem takový sluníčko, taková pampeliška. Zkrátka letos jsou tu milé dámy a chlapíci jsou vesměs o berlích, soustředění jen na sebe a na cigáro. Lázeňský švihák se zatím nevynořil, a to ani na tanečním večeru! Nikterak mi nevadilo, že jsem letos zatím neprotancovala botičky, ona je s holkama taky dost velká legrace.

Zato vloni jsem si užila, viz zde - http://zuzanazajicova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=483445

 a zde - http://zuzanazajicova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=484110

Sledovala jsem hemžení na parketu tentokrát v klidu a obdivovala náročné taneční kreace. To bude těžké ráno, to si budou zádíčka a klouby tanečníků zítra stěžovat!

I ta moje si stěžovala, neb jsem po náročných procedurách absolvovala s manželem a Besinkou nejdelší mšenský okruh, což je sice jen necelých šest kilometrů, ale když to jdete ostrým tempem po celkové masáži…no, druhý den jsem věděla o svalech, o kterých jsem dosud neměla ani páru. Takže jsem se protentokrát tanečnímu reji ráda vyhnula.

Končím s prvním lázeňským hlášením a jdu se věnovat činnosti nad jiné příjemné – jdu se nadlábnout vyhlášenou místní stravou, a pak? Pak se uvidí.