Trochu pomuchlaná, ale štˇastná, krásně jste to řekla.

Je skvělé budovat novy život podle sebe, vybavovat domácnost... Jen s tím bytem to bude napínavý :-)

Naďo, vono to nějak dopadne

Když je člověk v životě pošramocenej, zmuchlané oblečení a škrabku na brambory moc neřeší (v mém případě i několik let bez internetu a vlastní pračky)... Výhodou je, že jsi nemusela migrovat s dvěmi ne ještě úplně velkými dětmi. Držím ti palce, ať děláš věci, kterých nebudeš litovat.

Pavlo, s dětmi si to nedovedu představit...

Ve zmuchlanosti je kus nonšalantní elegance, Zuzi

Honzo, seš můj člověk

Taky jsem nějakou dobu vegetila bez žehličky, ale trvale to nešlo - mundúry. A léky mám v peněžence, to by na pár dní stačilo.

Klárko, i já jsem s sebou měla na pár dní léky, to zas jo, taky je nosím furt s sebou. To víš, štítná žláza svou denní dávku potřebuje

Zuzko, jako kolega ve strejném nakladatelství a kolega blogerský, přeji krásný a spokojený další život! Hlavně zdraví a štěstí při tom bude dobrým společníkem! tohle je smějící se štěstí

Ze srdce Vám přeji nově nabytou svobodu a to volné dýchání. Tuším, že to nemáte lehké... Ale skromné bytí je mnohem lepší, než nějaké napůl bytí kdesi, kde je moc dusno a nežitelno. Moc Vám držím palce.

Marku, nikdy jsem nebyla na majetek, a tak mě moje dnešní situace nikterak nezkrušila

Nevím, nepátrám...ale jedno vim jistě...život je jen jeden a je hořké se probudit na konci života na konci života někoho druhého a ne toho svého. Možná předjímám...ale každopadně držím palce:) Zuzko:) jo...člověk nepotřebuje nic moc a jde to...:) ale jsme zas u pocitu svobody a ten potřeba je.

Radko, život je jen jeden a navíc je čím dál kratší, čím jsme starší

jen ta žehlička mě na Tebe trochu mrzí

Jedno vím jistě; ty máš na žehlení svou paní, a tak netušíš, jaká úleva je nežehlit