Všichni, co vaří před TV kamerou, používají s oblibou zdrobnělinu "masíčko". Nedávno to trumfla jakási paní, když do něčeho dala "ovocíčko". To by člověk vyletěl z kůže.

Přesně, Zuzičko. Pá pá, Mareček.

Skvělá ironie, Zuzi. Mluvíš mi z duše, človíčku :-)))))))))))

Také jsem se důvěrně seznámil s touto člověčinou! Přišli dva. Na konci ordinační doby. Naštěstí! Očividně zdraví. Ale voňaví! Takovou tou kanálnickou vůní. Sestra jim řekla: jděte se umýt a pak přijďte. Větrali jsme tu člověčinu celé odpoledne. Nevyvětrali!

Ještě bych k tomu všemu navrhoval vytvořit zdrobněliny přivlastňovacích zájmen, např: "svoučký", "moučký" a "tvoučký".

Také mám rád ty lidičky /případně človíčky / co mají dušičku a zlaté srdíčko až se ze všech těch ičky, ičky celý osypu

Vildo, ale ktožehovie, možno by dajaký páchateľ vzal lepšie rozsudok, keby mu vymerali rôčky a nie napríklad 4 roky nepodmíněně

Čichám, čichám... Koho to tam Zuzko máš? Aha, Fina se zlatým srdíčkem a dusickou a také fousama a drapkama.

Dúfam, že Ti nevadí, keď Ťa oslovujem Sonička

Takový Marek Trizuljak voní tou krásnou, Boží člověčinou!

Ano, zrovna dneska voněl jeden bezdpomovec člověčinou na lavičce před metrem Českomoravská; směr autobusy a Galerie Harfa. - Pro jistotu si tu člověčinu pojistil u lavičky močí a lejnem, což nekompromisně vymezovalo hranice jeho člověčiny.