Příběh má pokračování. Jsem totiž ta blogerka, o které Vaše kamarádka z lázní paní Zuzanko hovořila. Je pro mne velkým překvapením, že jde o slečnu strašilku. Já na ni pořád myslím, jako na kluka. Je krásná a jak vidím, umí pěkně překvapit. Nejlepší na tom je, že se ani nemusí přejmenovávat. Má drahá přítelkyně ji pojmenovala - "Kudlička". Pěkné, že? Díky za krásně zpracovaný příběh. "Mšené Lázně zbaví nás strázně!" Zdravím paní Zuzano a užijte si adventu plného hudby.

Dano, děkuji za návštěvu a za doplnění příběhu o strašilce!

Moje sestřenice taky měla takovou potvoru. Říkala jí Božka.

strašilka je strašná... to fakt nemůžu...se bojim...myslim to vážně... bože, jeden by čekal dopisování se švihákem, výměny adres, nostalgie podzimu... nemyslím život...myslim prostě podzim... a ona strašilka...Zklamaná jak po seriálu s otevřenym koncem.. hezký moc, Zuzko

To přece nejde, Radko, taková tajemství odhalovat...a nostalgie byla, jasná věc, listopad je k tomu jako stvořený, ale já jsem ráda nostalgická.

Povídání je rozkošné, ale to nic nemění na tom, že na strašilku- ženu, jejího manžela, kterého nepotřebuje, jakož i na strašilátko bych nesáhla ani za milión!

Jé, Zuzano, to je krásné. Dostanete od té paní malé strašilátko?

Jen to ne! Honzo, dovedete si představit moje čtyři kočky? Co by se strašilátkem udělaly?

Zuzko, to je zajímavější, než kdo, s kým....hlavně, že lázně pomohly

Jitko, pomohly, ale nejlepší by bylo tam bydlet.

Pěkný Strašilkový Lázeňský Duch

Jano, jo, taky to tak vidím!