Jo, dětství bylo tehdy fajn. Já říkám, že jsme nejšťastnější generace. Bezstarostné dětství a když nám bylo 20, otevřel se nám svět a možnosti.

Ste měli kliku. My jsme si to "vyžrali" zplna. Čímž ale nechci říci, že tehdy nebyla legrace.

Holka, každý období má to svoje.

V roce 1992, jsem musela prodat zlatý řetízek od tety, abych měla synovi alespoň na Sunar, protože můj tehdejší manžel byl čerstvě nezaměstnaný, moje mateřská činila 1200,- Kč a nájem jsme měli vyšší než byla moje mateřská... Nějak jsme se protloukli a to blbé období přežili. Proti tomu nemožnost vybrat si více než ze dvou druhů bačkor, trošku víc vybledla, tedy za sebe tu "dvojbačkornou" dobu nevnímám zle ačkoli po ní nijak netoužím...

Když jste se narodila, Jano, tak placená mateřská byla šest měsíců. Měsíc před porodem, pět měsíců po porodu a konec. Aby ženské mohly být doma s dítětem alespoň půl roku, fingovaly termín početí a pracovaly skoro až do porodu.

Diky, presne popsana socialisticka vychova.

A samozrejme ze karma.

Asi pomalu na stara kolena zacnu koukat po zajickach.

Já si vůbec nepamatuju, jakou jsem měl tašku nebo bačkory. Mám vtipné vzpomínky na Pionýra: díky tomu, že mě do něj nevzali a jinak skoro celou třídu, jsem se zamyslel nad sebou - proč? A byl jsem smutný - bez šátku a všichni ho měli takový krásný rudy. Fuj, diskriminace. Nechápal jsem, co jim vadí na mém chování. Pak mě vzali asi s ročním zpožděním a pionýry vypadali takto: přišli holky a kluci asi ze SŚ nebo VŚ a řekli nám, ať si hrajeme nějaké hry, takže jsme hráli nějaké ty přiblblé hry, co se hrají na papíře - a oni se spokojeně bavili mezi sebou a pak šli domů. Ven s námi nikdy nešli, to je ani nenapadlo, nebo nesměli. To byl asi rok 1963 plus mínus. Praha-Vinohrady-Belgická ulice. Bylo to fakt krutý pro nás děti, jak nás ti komunisti tejrali. Děti mě taky šikanovaly ale až po 6.třídě, asi nějaký proletariát na Spořilově z paneláků - na Vinohradech to naopak bylo prima-tam žili normální lidi. Podobní haranti jako na zš Spořilov byli na gymnásiu, nebo jsem byl prostě nějaký hromosvod debilů...kdoví. Komunisti mě naštvali poprvé v srpnu 68 a pak už mě štvali až do listopadu 89. Po letech jsem se sešel se 2 spolužačkami ze zš belgická, bylo nám už 50+, a jedna mi řekla, že komunisti byli nejlepší a disidenti nedokázali nic. měla pravdu - ona bydlí v rodinném domku a já nemám nic, komunisti to prostě vyhráli.Tak asi tak na téma český národ.

Já si tedy můj vstup do 1. třídy nepamatuji, neni divu jsem od tebe starší, Zuzko. Ohledně prezouvaci obuvi si pamatuji na dva typy cviček, jedny černé s gumou na přední části a pak bílé, či červené na přesku - tvar T. Byla jsem šťastná za ty bílé... Já jsem ještě generace, která si kupovala učebnice a vůbec všechno. Mé nadšení nebralo konce, když jsem dostala plnící pero Zn. Smaragd a tužku verzatilku. Každého začátku roku jsme balili knížky a sešity do modrého papíru a na něj lepily štítky. Měla jsem ráda začátky roku, všechno jsem si krásně uspořádala, aby to už za měsíc bylo jinak:-). Myslím, že jsem netrpěla tím, že velký výběr nebyl, ale samozřejmě ho těm dnešním dětem přeji.

Tak já si to, Naďo, pamatuji naprosto přesně. Maminka slíbila, že budu sousedovo hošíkovi zavazovat kličku. ale, už nevím, jak dlouho jsem to poctivě dělal.

Rodiče dětí to však jednodušší neměli.Chudák maminka,když nějaký hnup vymyslel,že kluci musí mít na tělocvik modré trenky.To bylo všude schánění,každý kdo někam jel,tak měl seznam.Všude se ovšem prodávaly jen červené trenky,nakonec se uspělo pří nákupním výjezdu do Prahy.Ovšem ani v Praze nebyly k mání klučičí tenisky.Maminka nakonec s vypětím všech sil sehnala Jarmilky,s tím když není nic jiného,tak aspon tohle.Něco takového ovšem nešlo.vzácné Jarmilky skončily tajně v popelnici a na tělocvik jsem nastoupil bos,stejně tak jako pulka třídy....

Takovéto nesmysly si vůbec nepamatuji.

asi jste si spletla zemi já si to pamatuji jinak a to jsem 69 ročník a vzhledem k tomu že máma měla sourozence v zahraničí a byli jsme vzhledem k šlechtickým předkům předurčeni nestat se pionýry atd. přesto mám jiné a krásné vzpomínky jo brašny jsem měl krásný kožený ještě je mám v dílně a s jednou jezdím na ryby a vlastně díky rybářskému kroužku kroužku mladých myslivců mladých techniků leteckému kroužku...jsem měl hezké a barevné dětství s porovnáním od roku 1990 kdy veškeré hodnoty byly rozkradeny a člověk se musel naučit žít ve strachu kdo mu kde co ukradne sebere a chránit své děti před fetem a násilím coby znakem nové doby a svobody...ano i já byl coby politický rebel perzekuován a zavřen ale v porovnání s dnešní dobou nechtějte po mě srovnání byl bych neskutečně sprostý

Paní Zajícová si nespletla zemi, prostě je jen o 13 let starší, než Vy. Kdo nastupoval do školy za normalizace, ten už měl o trochu větší výběr penálů a bačkor, navíc už víc lidí mělo příbuzné na Západě, kteří něco poslali, na Vánoce bylo pod stromečkem něco z Tuzexu, když rodiče sebrali odvahu a koupili si od veksláka pár bonů.....

Až na leváctví a šikanu si ten začátek školy pamatuju stejně. Psáno s nadhledem, karma bez váhání. Na rozdíl od nedávného článku p. Valička, který psal na stejné téma, ale vyznělo to jako fňukání, že jsme tu všichni neustále trpěli.

Penálů jsme měli ve třídě sice tři druhy lišící se jen barvou, ale vydržely nám tři roky, dokud jsme nepotřebovali větší. Dnešní čínské se rozpadnou po půl roce - a i kdyby se nerozpadly, tak dítě bude doma fňukat, že musí mít penál zase s nějakým aktuálním komiksovým hrdinou, aby nebylo ve třídě za lůzra. Do jiskřiček jsem se dostal taky nějak podobně, ani jednou jsme nebyli venku, na schůzkách ve třídě jsme hráli dokola pár primitivních her.

jo, máte pravdu. Penály i aktovka byly prakticky nerozbitné.

Turek Hrnek Zajíc.Zuzko fajn čtení.Nutno podotknout že bývala období, kdy nebyly ty papuče ani s bambulema.A ty penály se sháněly dost blbě to pamatuju.

Porad neco nebylo. A porad jeste vidim, jak se prvniho zari vinula fronta deti s papirkama co potrebujou pred Narpou kde pan odpovedny vedoci Hubka jinak zvany Narpasan pomalu a rozvazne prinasel detem pozadovane. V prbni tride to byl jeste majitel papirnictvi pan Zak, ale pak mu to papirnictvi souzi znarodnili, odelali z nej trafiku aprodejny textilu se stala ta Narpa.

Dodnes mám v živé paměti poznámku, kterou ze školy přinesl můj osmiletý syn: "Váš syn se neumí chovat při uctění památky J.V.Andropova." Měl jsem sto chutí ji odepsat, že můj syn ještě nikdy neuctíval památku J.V.Andropova, a proto se při ní pochopitelně neumí chovat, ale nechal jsem si zajít chuť, protože ta jejich třídní byla hrozná angažovaná kravka a asi bych tím klukovi moc nepomohl.