Vlevoooo v bok! (Skoro vědecké pojednání)
Já nevím, jak vám, ale na mě pořád vyskakují četná naléhavá sdělení, ledva otevřu počítač. Většinou mě zanechávají ledově klidnými; kupříkladu Tajemství Lucie Vondráčkové právě odhaleno, jež spočívá v prakticky nulové ceně za kosmetiku, které prý rozhodně nebudeme věřit, nebo tvrzení, že mám Tělo plné parazitů, od nichž mi pomůže jedině superdrahý zázračný lék, případně nabádání ke koupi modré pilulky k zajištění erekce.
Jsou ovšem takové zprávy, jež mě zaujmou a následně zneklidní. Jednou z nich je článek o tom, na jakém boku bych měla spát.
Podle vědců prakticky z celého světa je jedinou možnou a zdravou polohou spánek na levém boku. Na LEVÉM boku! Ono to má svoje opodstatnění, když vezmeme v potaz naše vnitřnosti, to chápu i já. Články o spaní jsou doplněny kresbami, kterak spáči na pravém boku visí jeho chudák žaludek v luftu a žaludeční obsah je prakticky vzhůru nohama. Na rozdíl od žaludku spáče, spícího na boku levém. Ten má žaludek uložený pěkně v klídku včetně obsahu. Taky střeva jsou u spáče levobočka v cajku, spinkají si pěkně srovnané a trávení je jak má být. Kdyby jen to! I srdce preferuje levý bok!
A proč mě informace natolik zneklidnila, že jsem si ji přečetla hned několikrát a dohledala si i další články o spaní? Já totiž, milí spáči, spím na pravém (PRAVÉM!) boku! A to prakticky po celý život!
Můj žaludek, moje střeva i moje srdce celoživotně trpí! A to nemluvím o obsahu žaludku!
Je to už pár týdnů, co jsem se dozvěděla o tom, jak mám správně spát, a od té doby špatně spím. Každý večer, když uléhám do postele, jsem si vědoma fatálních následků spánku na pravém boku. Každý večer zkouším usnout na boku levém, a to tak usilovně, že mě rozbolí levé rameno a levá ruka. Po nekonečné době, kdy mě bolí všechno a já ne a ne usnout, otočím se na pravý bok… usnu… ale ty výčitky! Jak škodím svým nebohým vnitřnostem! Ve snu vidím, jak obsah mého zkoušeného žaludku hledá cestu ven, moje střívka nemůžou pořádně odpočívat, a já se budím uprostřed noci, abych se pokusila usnout na tom správném levém boku.
Zkusila jsem usnout i na zádech, ale to se nedá, pokud bydlíte s kocourem. Můj Finn totiž okamžitě využije situace, kdy ležím na zádech. Pokud náhodou spím, tak mě okamžitě vzbudí jeho váha, předení, přešlapování a případné olizování nosu. Můj žaludek protestuje a je celý šťastný, když může ležet aspoň na pravém boku bez kočičí zátěže, o utlačených plících nemluvíc.
A takhle je to se vším. Od té doby, co se svět kvůli internetu scvrkl do malé kuličky a my víme o všem všechno, i kdyby to bylo někde na druhé polokouli, máme neklidné spaní. Všeho moc škodí. Někdo si dá suchý únor, já uvažuji o bez internetovém jaru. Jenže informaci o správném spaní na levém boku mi to už z hlavy nevygumuje.
Takhle na mě kouká, když usnu na zádech
Zuzana Zajícová
Já i vy máme štěstí
Vzpomínáte si na žebračky, držící v náručí zcela apatické miminko? Vyrojily se hned po revoluci 1989 a vydržely na pražských ulicích pár let.
Zuzana Zajícová
Jak jsem šla do pekla
...a to ještě ke všemu o Velikonocích. Navíc jsem se vrátila v čase, a to všechno dobrovolně. Někdy je to třeba...
Zuzana Zajícová
Do tepláků!
Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v teplákách? Když jsem byla malá, patřily tepláky do výbavy prakticky každého dítka;
Zuzana Zajícová
Voní člověčinou….prokristapána! (Malé vědecké pojednání o jistých termínech)
Všichni jsme lidi. No a jeden každý z nás je člověk. V každém člověku pak je srdce a duše. V některých pak srdíčko a dušička. Jeden by nevěřil, co všechno se v nás najde. A ještě ke všemu voníme člověčinou.
Zuzana Zajícová
Spala jsem s Mozartem aneb Jak na Nový rok, tak po celý rok
Která z vás může říct, že spala s Mozartem? Hádám, že žádná! Mně se to povedlo, jen teda nevím, jestli bych to chtěla po zbytek roku.
Zuzana Zajícová
Nejlepší večírky jsou ty, na kterých jsem nejmladší a nejkrásnější
Konec roku je zasvěcen večírkům. Scházejí se příbuzní, kteří na sebe nemají jindy čas, a kamarádi, aby se radovali, že se spolu dožili konce roku.
Zuzana Zajícová
Odešel jeden z nás...
Zemřel Josef Prouza... bloger a kamarád... další jeho články si už nepřečteme... poslední napsal 30. listopadu...
Zuzana Zajícová
Před vánocemi to houstne
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na ně prostě vykašlu. Jenže něco jiného je říkat si, a něco úplně jiného je holá skutečnost.
Zuzana Zajícová
Jen takový blogerský povzdech
Závidím svým blogerským kolegům. Není to nic k chlubení, ale je to tak. Stydím se, ale to je asi tak všechno, co s tím můžu udělat.
Zuzana Zajícová
Zač je v Pardubicích perník aneb Sraz blogerů v San Piegu
Blog neslouží jen k psaní blogů, ale taky k seznámení a posléze k utvrzování kamarádství pravidelně dvakrát za rok
Zuzana Zajícová
Jak jsem se odvážila navštívit blešák
Jsou místa, která jsem nejen nikdy nenavštívila, ale navštívit ani nechci. Pokud se ovšem ve mně sem tam neprobudí moje potlačovaná dobrodružná povaha.
Zuzana Zajícová
Jak jsme bydleli na zámku
Konečně se mi splnil sen. Poznala jsem, jaké to je, bydlet na zámku, a já vám o tom podám pravdivou zprávu.
Zuzana Zajícová
Desatero slušného chování aneb Jak si nikdy neutrhnout ostudu
Ledva jsem počala rozum brát, naučila mě maminka, kterak se chovat ve společnosti, abych si neutrhla ostudu. Já vás nyní s maminčiným desaterem seznámím.
Zuzana Zajícová
Jak jsem se ocitla na krok od nebe...
... a se mnou i kamarádi, co s nimi zpívám ve smíšeném sboru Gaudium Praha. Je to nejlepší způsob, jak přivítat léto. Odjet tam, kde je to jen kousek, a jste v nebi.
Zuzana Zajícová
Co to pořád mají české celebrity s těmi důchody?
Každou chvíli na mě na internetu vykoukne stížnost ohledně výše důchodu. Tu Vondráčková, pak zase Žilková nebo Obermaierová...
Zuzana Zajícová
Podvazky, punčochy, punčocháče, a taky podprsenky
Být krásnou a žádoucí, to dá někdy po čertech práci. Když jsem byla malá, dost mě děsilo, že budu muset nosit punčochy a podprsenku. Zavánělo mi to středověkou mučírnou.
Zuzana Zajícová
Cucflek (pojednání, hodící se k pučícímu jaru)
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych byla objektivní. Možná jsou mezi námi tací, co ho nikdy nevlastnili a ani nevyrobili, a těch je mi líto.
Zuzana Zajícová
Jak jsme se srazili my, co spolu tady na blogu kamarádíme
Stalo se tradicí, že se dvakrát ročně sejdeme, protože nám prostor zde na blogu nestačí. Musíme všechno probrat in natura a ještě u toho probírání stihneme objevovat krásy naší rodné hroudy.
Zuzana Zajícová
Luxování a mytí nádobí je asexuální
Moudro, jež vypadlo z pusy herečky Terezy Brodské, mě donutilo k hlubokému zamyšlení, jak na tom vlastně jsem já, škopek nádobí, vysavač a sex.
Zuzana Zajícová
Volha a já
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 428
- Celková karma 30,52
- Průměrná čtenost 1261x
...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)
Píšu i zde:
Profil uživatele | i60.cz