Moje velké prázdniny

Ještě vloni jsem netušila, že budu mít prázdniny, jako jsem mívala coby dítko školou povinné. A vida, než se rok s rokem sešel, mám je. Prázdniny!

Prázdniny… jsou to sice jen dva měsíce v roce, ale jsou úplně nejvíc nadupaný dobrodružstvím, zážitky a vzpomínkami.

Přináším zprávu o svých prázdninách, a to nejen slovem, ale i obrazem.

Když jsem byla doma, courala jsem s kamarády po naší matičce Praze, a bylo to bezva.

No uznejte, je to krása...

V červenci jsme se s kamarádkami  vypravily za kulturou do Týna nad Vltavou. Cestou jsme se stavily v Písku na kafe, a taky abychom se mrkly na letošní sochy - jak jinak než z písku.

Týn nad Vltavou se honosí otáčivým hledištěm v lesním divadle, a to byl cíl naší výpravy. Večerní představení Rozmarné léto bylo krásné a skvěle se hodilo do prázdninové atmosféry.

Druhý den jsme to cestou domů vzaly přes Hlubokou; ta se nesmí vynechat, to dá rozum.

Poslední červencový týden byl úplně nejvíc nejlepší, protože jsem se soustředila s naším smíšeným sborem Gaudium Praha v Krušných horách kousek nad Jáchymovem ve Sporthotelu Můstek. Byli jsme tam  podruhé, protože se nám tam vloni moc líbilo. Od pondělí do čtvrtka jsme se koupali, lezli po horách a měli se krásně. Ve čtvrtek pak dorazil zbytek sboru a měli jsme se až do neděle báječně. To jsme totiž hlavně zpívali a byli spolu, tentokrát prakticky celý sbor.

 Na kafe jsme si zajeli i k sousedům do Německa

Výsluní.  Zde se točil film Zapomenuté světlo. 

Kadaň

Za týden po soustředění jsem odjela k moři, viz můj předchozí blog.

Přestože divadelní sezóna začíná až v září, 21. srpna jsme začali tam, kde jsme v červnu skončili; sešli jsme se v divadle, abychom zkoušeli novou hru Slyšel jsem sovu zavolat své jméno, jež bude mít premiéru 23. září. Z divadla jsem si ještě odskočila na tři dny do Liberce na  festival Bohemia Cantat. To se do Liberce sjedou zpěváci, rozdělí se do pěti ateliérů a od čtvrtka do neděle zpívají. Paráda! Kdo nezažil, těžko mu vysvětlovat, jaká krása to je.

 Lavička Václava Havla (autor Bořek Šípek) před Krajskou knihovnou, kde byl můj ateliér. Nechápu, jak někdo může postavit moderní budovu celou ze skla, kde není klimatizace. Velký sál, kde jsme zkoušeli, se prakticky nedá vyvětrat. Vedro venku, vedro vevnitř...

 Na svých cestách ráda fotím okna. Většinou už nevím, kde jsem je potkala. ale stejně z nich mám radost.

Rostou!

Celý rok jsem pilně pracovala, abych si mohla o prázdninách plnit sny. Zpívání, cestování, moře… A co jsem dělala, když jsem se zrovna někde necourala? No přece malovala obrázky!

Zlomvazky pro herce - Jitku Smutnou, Aleše Petráše, Viktorii Pejkovou, Ondřeje Černého, Václava Hanzla a Petra Klimeše k zářijové premiéře:

Zlomvazky pro ostatní, kteří na hře pracují:

Taky jsem namalovala dva obrázky pro kamarádku Mirku, s kterou jsem byla na Bohemce a jezdila v jejím autíčku po Liberci. 

A nakonec jsem ještě pomalovala pár kamínků sovami. Ty rozdám v divadle při premiéře.

Tenhle nápis jsem vyfotila na jedné zdi kousek od zámku Hluboká. Moje řeč.

Hezký prázdniny jsem měla. Nejdůležitější je, že jsem se vrátila  bez úhony, a to je vlastně úplně nejvíc nejlepší...  a doma na mě čeká Finn, nejkrásnější kocourek na světě.