Covid, virózy a dušičkový čas, dost drsná kombinace
Vracím se alespoň v duchu do času, kdy ještě žili rodiče, a já byla malá.
Bydleli jsme – maminka, tatínek, starší sestra Lenka, já a kocour v domě na konci nemocniční zahrady. V domě, jenž patřil nemocnici, bydlelo šest lékařských rodin. Tatínek byl primářem neurologického oddělení, maminka pracovala ve škole. Moji rodiče si vzájemně jinak neřekli než „Ovečko“. Tatínek byl vysoký, maminka malá, a celý život se spolu vodili za ruku. Tatínek za ruku vodil i mě a dodnes cítím jeho velkou, teplou ruku, jak drží tu mou. Taky si dodnes vybavuji maminčinu vůni. Pořád jsou tu se mnou, moji rodiče…
Náš byt byl plný knih, grafiky a obrazů, vyrůstala jsem ve vlídném a laskavém prostředí. Jasně že se někdy i u nás doma zatáhlo, občas jsem zlobila a maminka mi někdy vynadala. Nikdy se ale u nás nekřičelo; zato se často zpívalo u starého klavíru.
Lenka je o sedm let starší a vždycky byla o těch sedm let přede mnou. Samozřejmě mi byla vzorem, jen ne tak, jak by si představovala moje maminka. Lenka měla samé jedničky, já ne. Chodila na gymnastiku, já ne. Zato v neřestech jsem se ji snažila dohnat, seč mi síly stačily.
Nikdy jsme neměli žádný movitý majetek. Bydleli jsme ve služebním bytě, neměli jsme chatu ani chalupu, rodiče měli za celý život postupně jen tři auta. To první byl wartburg, ve kterém se mi dělalo špatně. I teď, jak na něj vzpomínám, se mi trochu klepe žaludek. Mně bylo špatně i v následujících dvou škodovkách, a jak tak přemýšlím, bylo to možná způsobeno tatínkovým způsobem jízdy. Je s podivem, že nikdy neboural; dodnes to považuji za zázrak.
Tatínek vládl malému oddělení neurologie, které vybudoval na zelené louce. Jezdil ordinovat i do okolních měst Svitav a Jevíčka. Byl jediným primářem v socialistickém Československu, který nebyl v partaji, a po celou dobu jeho praxe vedení nemocnice hledalo neurologa straníka. Jenže takový se nenašel. Který neurolog straník by taky chtěl jít někam na venkov. Na tatínka měli soudruzi páky až při jeho šedesátinách. Ty oslavil 23. prosince 1984 a hned v lednu 1985 dostal táta výpověď z místa, ale i z bytu. Naštěstí dostal přidělený obecní byt, přece jenom nemohlo město nechat milovaného pana doktora na ulici. Ovšem z bytu se museli rodiče vystěhovat hned, vedení nemocnice jim nedovolilo v přiděleném bytě ani vymalovat. A tady se projevilo, jak jsou lidi hodní, a jak měli mé rodiče rádi. Přišla parta dobrovolníků, složená ze zaměstnanců nemocnice a sousedů, a než se rodiče nadáli, měli vymalováno, uklizeno a přestěhováno. Tatínkovo oddělení zavřeli, a protože se nikdo nenašel, kdo by ho vedl, zůstalo zavřené… táta potom pracoval jako lékař v Domově důchodců a v LDN, kde nikdo nechtěl pracovat.
Maminka pracovala jako vychovatelka v družině a školním klubu. O prázdninách pak zastupovala tety v dětském domově v době dovolených. Chodila jsem tam za ní a hrála si s dětmi. Dodnes mě pálí jejich otázka: „Ve kterém domově bydlíš a jaké tam máte tety?“
Lenka byla vzorná. A hezká. A citlivá. To všechno mnohem víc než já. Nikdo nechápal, proč chce být herečkou, když má samé jedničky a mohla by studovat, co by jen chtěla. Jenže Lenička si stála na svém, že bude herečkou. To se jí vyplnilo. Dodnes je v Klicperově divadle v Hradci Králové a na triku má pěknou řádku rolí. Desdemona, Dorotka… to byly její začátky. Lenka jako jediná z divadla v roce 1977 nepodepsala Antichartu. Logicky pak dostávala pouze zanedbatelné role, a její hvězda znovu zazářila až po roce 1989. Dodnes hraje a divadlo je pořád její život.
Dnes nechci vzpomínat na dobu temna v době vlády jedné strany, ani na to, co nám ničilo život, ale na chvíle, kdy jsme se smáli, povídali si po obědě, hráli karty, nebo se toulali po lese. S maminkou, tátou a sestrou.
Mít na co vzpomínat je důležité, a čím jsem starší, tím víc si to uvědomuji. Jsem na své rodiče pyšná a jen můžu doufat, že totéž si jednou budou říkat o mně moje děti. Nikdo nejsme bez chyb, ani moji rodiče, ani moje sestra, ani já ne. Přesto si troufám říct, že patříme mezi ty, po kterých zbude na světě víc hezkýho než ošklivýho.
maminka
tatínek
tatínek a já
sestra Lenka coby nevěsta
já coby nevěsta, a tatínek
můj rodný dům, bydleli jsme vlevo nahoře
směrovka do ulice, pojmenované po tatínkovi. V pozadí žlutý dům, kde pak rodiče bydleli
Zítra je svátek zesnulých. Moje milé, milované dušičky, myslím na vás a jste pořád se mnou...
Zuzana Zajícová
Ty neumíš hrát šachy??
V divadle se pohybuji veskrze mezi mladými, a jsem tomu ráda. Někdy si dělají z nebohé stařenky srandu, případně nechápou, že neumím hrát šachy.
Zuzana Zajícová
Já i vy máme štěstí
Vzpomínáte si na žebračky, držící v náručí zcela apatické miminko? Vyrojily se hned po revoluci 1989 a vydržely na pražských ulicích pár let.
Zuzana Zajícová
Jak jsem šla do pekla
...a to ještě ke všemu o Velikonocích. Navíc jsem se vrátila v čase, a to všechno dobrovolně. Někdy je to třeba...
Zuzana Zajícová
Do tepláků!
Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v teplákách? Když jsem byla malá, patřily tepláky do výbavy prakticky každého dítka;
Zuzana Zajícová
Voní člověčinou….prokristapána! (Malé vědecké pojednání o jistých termínech)
Všichni jsme lidi. No a jeden každý z nás je člověk. V každém člověku pak je srdce a duše. V některých pak srdíčko a dušička. Jeden by nevěřil, co všechno se v nás najde. A ještě ke všemu voníme člověčinou.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Auto vjelo na chodník a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Poslanci kývli na zákaz prodeje zemědělské půdy cizincům ze třetích zemí
Přímý přenos Vyšší ochranu nejkvalitnější zemědělské půdy schválila Sněmovna. Nemají na ní do budoucna vznikat...
Nahá žena za zvuků techna rozhazovala před dětmi hlínu. Vystoupení vyšetřuje policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Byty za peníze z korupce. Vyšetřování na Ukrajině ukázalo na nemovitosti v Praze
Premium V tuzemské bezpečnostní komunitě se už dlouho spekuluje o tom, že část milionů z korupce kolem...
Status umělce nemá nic společného se socialismem, hájí se ministr Baxa
Vysíláme Vládou prošla novela zákona, která přichází s novým pojmem: status umělce. V Rozstřelu o návrhu...
- Počet článků 429
- Celková karma 31,69
- Průměrná čtenost 1258x
...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)
Píšu i zde:
Profil uživatele | i60.cz