Jsem jako tasemnice. Každý týden vypouštím článek

Jedno vím jistě: nikdy už si nedám tatarák! Noviny, internet i televize byly plné děsných zpráv o chudácích, co si  před vánoci pochutnali na tataráku a dnes mají plná střeva tasemnice. Fuj

Poklidně si snídám a otevřu denní tisk, to abych si tu snídani zpříjemnila. Kdo na mě kouká? Boubel! Znechuceně odstrčím noviny a sáhnu po ovladači. Kdo na mě vykoukne z obrazovky? Tasemnice nacpaná do flašky! No hrůza!

I usedám ke klávesnici a chci napsat článek. Jako každý týden. Jenže mám plnou hlavu (doufám, že jen hlavu) té nešťastné tasemnice, co se druhým jménem jmenuje bezbranná. Nic jiného ze svých mozkových závitů, zdá se, nevydoluju.

Proto pravím, milí čtenáři: jsem tasemnice, co každý týden vypustí do virtuálního světa článek. Dneska je ten článek krátký, taková trochu zdravotní osvěta. Pro své zdraví totiž přinesu velkou oběť. Přestanu jíst tataráky. Ovšem nikdy neříkej nikdy, zásady jsou od toho, aby se porušovaly. A on takový tataráček na topince, konzumovaný v útulné hospůdce s partou kamarádů, je fakt větší lahůdka než sekaná v kantýně…

Tohle jsem psala před časem. Dnes na mě kouká odevšud COVID -19 a já můžu zatím jen snít o tom, že si dám tatarák s kamarády, a ještě ke všemu v hospodě. Divná doba...