Jak jsem se pekelně soustředila
Jelikož jsem měla letos prázdniny delší než dlouhé, rozhodla jsem se, že se pojedu soustředit nejen na povinné čtyři dny, ale rovnou na celý týden. Tentokrát padla volba v našem smíšeném sboru na malé městečko Choceň.
Do Chocně se nejlíp dostanete vlakem. To jsem dobře věděla, neb přes Choceň jsem vždycky jela, kdykoliv jsem zamířila do své milované Moravské Třebové. V pondělí jsem sbalila březího vlka (rozuměj velkou červenou tašku na kolečkách, zvící velikosti březího vlka) a mírnou oklikou jsem dorazila do mně neznámého místa - do Chocně.
Choceň jsem nikdy nenavštívila, proto jsem přípravu nepodcenila. Ostatně všude je to kousek, od nádraží si to namíříte přes park a za chvilku jste na náměstí, kde jsme s naším sborem našli bezva bydlení v hotelu Peliny. Ten zvláštní název mě zaujal, ovšem jak jsem brzo zjistila, měl své logické vysvětlení, jelikož stejně se jmenuje i přírodní rezervace v Chocni.
Od pondělí se nás sešla asi polovina sboru. Měli jsme až do čtvrtečního podvečera čas na výlety. Hned v úterý jsem se svezla s kamarádkou Mirkou v zelené žabičce. Jely jsme do Toulovcových maštalí.
Cestou jsme malinko zakufrovaly ve Vysokém Mýtě; to víte, dvě blondýny v zelené žabičce... jakmile jsme se vymotaly z Mýta, cesta byla přímočará. Vzaly jsme to přes Toulovcovu rozhlednu, abychom se pokochaly panoramaty.
Od rozhledny to bylo do Toulovcových maštalí coby kamenem dohodil
Odtud jsme pokračovaly pěšky. Bylo krásně, v lese a mezi skalami mnohem líp než ve městě.
Na vrcholu jsme se poctivě podělily o mou tatranku a Mirčinu broskev a bylo nám moc hezky. Cestou zpátky jsme se stavily za ostatními, kteří trávili horký den u vody, a daly si s nimi kafe.
Ve středu jsem jela s jinou kamarádkou Věrou do Litomyšle a tentokrát jsme použily autobus.
Kdo by neznal zámek, sochy Olbrama Zoubka a sochu podivně sedícího Aloise Jiráska a taky lavičku Václava Havla...
Ovšem i náměstí je malebné a podloubí plné krámků. Neodolala jsem a zakoupila si dva hrnečky. Vypadají na fotce větší než ve skutečnosti; piju z nich doma malinký kafe.
V Litomyšli mají moc pěkné kavárny a hospůdky a v nich se nachází množství cizinců. Litomyšl je prostě oblíbeným cílem. V hospůdce pod zámkem jsme si daly oběd.
Litomyšl je taky lázeňským městem, a sice Lázněmi ducha, dle odkazu Josefa Váchala, slavného malíře a spisovatele, jehož umělecké stopy jsou v Litomyšli snadno k rozpoznání.
Proto každý, kdo navštíví Litomyšl, musí se podívat do Portmonea, a shlédnout unikátní odkaz Josefa Váchala. Vevnitř se bohužel nesmí fotit...
Na dvorku se fotit smí.
Litomyšl...moje oblíbené místo zde na zemi. Ve čtvrtek jsem se po letech podívala do jiného malého městečka kousek od Chocně, do Chrudimi. Naposledy jsem tam byla se svými rodiči na setkání sběratelů a přátel ex libris, malých grafických obrázků, co byly původně knižními značkami. To mi bylo sedmnáct...
I v Chrudimi je spousta krásných kaváren a hospůdek, co tam kdysi rozhodně nebyly.
Z Chrudimi je to jen kousek do Slatiňan. Ovšem čas byl nemilosrdný, společné soustředění se blížilo, a tak jsme se museli všichni honem vrátit z výletů zpátky do Chocně.
Ve čtvrtek po večeři jsme se sešli ve zkušebně v krásném Panském domě, který byl po celou dobu jen pro nás.
Protože lze při bližším zkoumání nalézt v dámské sekci našeho sboru i mě, je nasnadě, že fotku jsem si vypůjčila s laskavým svolením od Oty Vagnera.
V sobotu jsme měli v choceňském zámku koncert. Přišlo hodně diváků, což jsme ani nečekali, protože bylo vedro a navíc občas zapršelo.
Původně jsme měli zpívat na nádvoří, ale pro jistotu jsme koncert přesunuli dovnitř zámku, protože se nám nad hlavami honila podezřelá mračna. Na nádvoří jsme se pouze rozezpívali.
Večer jsme slavili dvoje narozeniny, a to ve velkolepém stylu. Všeho byl velký dostatek. Jídlo, pití, zpívání, povídání, tak jak to má na správné oslavě být.
Taky jsme hráli divadlo. V pátek večer jsme oslavenci Richardovi předvedli hru v antickém duchu, složenou z důležitých momentů jeho života od narození po současnost. Jediný Richard nic netušil, zato my ostatní jsme se poctivě připravovali už před soustředěním. Hra to byla velkolepá, samozřejmě se zpěvy. Představte si šedesát cvoků, zahalených do prostěradel coby chór, a samozřejmě několik členů sboru, coby hlavní postavy děje, taktéž oděných dle antických zvyklostí, kterak s plným nasazením hrají a zpívají kouzelný divadelní kus, jehož autorem je náš skvělý tenor Milan, mající zároveň premiéru i derniéru. Richard byl ohromen a dojat, ovšem nejvíc ho udivilo, kolik prostěradel nám hotel ráčil zapůjčit. Vyvedli jsme ho z omylu. Prostěradla a veškeré rekvizity byly domácí výroby.Vzhledem k tomu, že i já jsem byla mezi účinkujícími coby součást chóru, nemohla jsem fotit. V antice ještě mobily neměli.
Já se moc ráda soustředím. Je to ta nejlepší terapie, co si lze představit. S kamarády, se zpíváním, s výlety. A to všechno jsem letos potřebovala jako sůl. Jako sůl...
Zuzana Zajícová
Já i vy máme štěstí
Vzpomínáte si na žebračky, držící v náručí zcela apatické miminko? Vyrojily se hned po revoluci 1989 a vydržely na pražských ulicích pár let.
Zuzana Zajícová
Jak jsem šla do pekla
...a to ještě ke všemu o Velikonocích. Navíc jsem se vrátila v čase, a to všechno dobrovolně. Někdy je to třeba...
Zuzana Zajícová
Do tepláků!
Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v teplákách? Když jsem byla malá, patřily tepláky do výbavy prakticky každého dítka;
Zuzana Zajícová
Voní člověčinou….prokristapána! (Malé vědecké pojednání o jistých termínech)
Všichni jsme lidi. No a jeden každý z nás je člověk. V každém člověku pak je srdce a duše. V některých pak srdíčko a dušička. Jeden by nevěřil, co všechno se v nás najde. A ještě ke všemu voníme člověčinou.
Zuzana Zajícová
Spala jsem s Mozartem aneb Jak na Nový rok, tak po celý rok
Která z vás může říct, že spala s Mozartem? Hádám, že žádná! Mně se to povedlo, jen teda nevím, jestli bych to chtěla po zbytek roku.
Zuzana Zajícová
Nejlepší večírky jsou ty, na kterých jsem nejmladší a nejkrásnější
Konec roku je zasvěcen večírkům. Scházejí se příbuzní, kteří na sebe nemají jindy čas, a kamarádi, aby se radovali, že se spolu dožili konce roku.
Zuzana Zajícová
Odešel jeden z nás...
Zemřel Josef Prouza... bloger a kamarád... další jeho články si už nepřečteme... poslední napsal 30. listopadu...
Zuzana Zajícová
Před vánocemi to houstne
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na ně prostě vykašlu. Jenže něco jiného je říkat si, a něco úplně jiného je holá skutečnost.
Zuzana Zajícová
Jen takový blogerský povzdech
Závidím svým blogerským kolegům. Není to nic k chlubení, ale je to tak. Stydím se, ale to je asi tak všechno, co s tím můžu udělat.
Zuzana Zajícová
Zač je v Pardubicích perník aneb Sraz blogerů v San Piegu
Blog neslouží jen k psaní blogů, ale taky k seznámení a posléze k utvrzování kamarádství pravidelně dvakrát za rok
Zuzana Zajícová
Jak jsem se odvážila navštívit blešák
Jsou místa, která jsem nejen nikdy nenavštívila, ale navštívit ani nechci. Pokud se ovšem ve mně sem tam neprobudí moje potlačovaná dobrodružná povaha.
Zuzana Zajícová
Jak jsme bydleli na zámku
Konečně se mi splnil sen. Poznala jsem, jaké to je, bydlet na zámku, a já vám o tom podám pravdivou zprávu.
Zuzana Zajícová
Desatero slušného chování aneb Jak si nikdy neutrhnout ostudu
Ledva jsem počala rozum brát, naučila mě maminka, kterak se chovat ve společnosti, abych si neutrhla ostudu. Já vás nyní s maminčiným desaterem seznámím.
Zuzana Zajícová
Jak jsem se ocitla na krok od nebe...
... a se mnou i kamarádi, co s nimi zpívám ve smíšeném sboru Gaudium Praha. Je to nejlepší způsob, jak přivítat léto. Odjet tam, kde je to jen kousek, a jste v nebi.
Zuzana Zajícová
Co to pořád mají české celebrity s těmi důchody?
Každou chvíli na mě na internetu vykoukne stížnost ohledně výše důchodu. Tu Vondráčková, pak zase Žilková nebo Obermaierová...
Zuzana Zajícová
Podvazky, punčochy, punčocháče, a taky podprsenky
Být krásnou a žádoucí, to dá někdy po čertech práci. Když jsem byla malá, dost mě děsilo, že budu muset nosit punčochy a podprsenku. Zavánělo mi to středověkou mučírnou.
Zuzana Zajícová
Cucflek (pojednání, hodící se k pučícímu jaru)
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych byla objektivní. Možná jsou mezi námi tací, co ho nikdy nevlastnili a ani nevyrobili, a těch je mi líto.
Zuzana Zajícová
Jak jsme se srazili my, co spolu tady na blogu kamarádíme
Stalo se tradicí, že se dvakrát ročně sejdeme, protože nám prostor zde na blogu nestačí. Musíme všechno probrat in natura a ještě u toho probírání stihneme objevovat krásy naší rodné hroudy.
Zuzana Zajícová
Luxování a mytí nádobí je asexuální
Moudro, jež vypadlo z pusy herečky Terezy Brodské, mě donutilo k hlubokému zamyšlení, jak na tom vlastně jsem já, škopek nádobí, vysavač a sex.
Zuzana Zajícová
Volha a já
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 428
- Celková karma 30,52
- Průměrná čtenost 1261x
...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)
Píšu i zde:
Profil uživatele | i60.cz