Starci na chmelu…teda na bramborách…

12. 09. 2018 9:17:44
Ku správnému životu studentskému patřily zákonitě brigády. Máme tady září, začátek školního roku, a proto přísluší zavzpomínat na brigády, o něž jsou dnešní studenti ochuzeni.

Moje rodné maloměsto se nachází v kopcovité vrchovině, kde se nedaří chmelu, nýbrž bramborám. Tudíž bylo logické, že my, studenti středních škol, nacházejících se v tomto bramborářském kraji, budeme vysláni na brigádu bramborovou, nikoli chmelovou, k mé velké lítosti. Další nevýhodu jsem pak spatřovala v tom, že na pole nás denně vozili, takže jsme přišli o velké dobrodružství, spojené se spaním v tělocvičnách.

Když jsem se proti své vůli stala studentkou přírodovědného gymnázia, smiřovalo mě s touto skutečností jen to, že celé září se budeme ulejvat na poli. Nebezpečné předměty jako byla matika, fyzika, chemie a deskriptiva, budou tudíž odsunuty až na říjen.

Do prvního ročníku nás z naší studijní devítky šlo šestnáct, takže nehrozilo, že bych se ocitla uprostřed mně neznámých budoucích spolužáků. Ostatně na malém městě jsme se znali prakticky všichni, kromě několika dobrodruhů z jiných okolních měst a vesnic, co se vydali studovat na proslulé gymnázium do našeho města.

Vyštrachala jsem rukavice, ráno jsem si utrhla u cesty jabko a byla jsem připravená. Na pole nás odvezlo několik stařičkých autobusů, jimž hrozilo každou chvíli rozsypání. My, prvňáci, jsme byli tak trochu zakřiknutí vedle mazáků z druhého a třetího ročníku. Čtvrťáci se brigády nezúčastnili, ti museli, chudáci, šprtat už od září.

Bramborové pole se táhlo dáááleko předaleko, až někam za obzor. Vyfasovali jsme ve dvojicích řádek a po něm jsme celý den až do setmění lezli po kolenou...tam a zpátky. Česání chmele se mi jevilo daleko elegantnější a vůbec jsem se filmařům nedivila, že pro muzikál Starci na chmelu nevybrali bramborové brigádníky, nýbrž ty chmelové.

Na poli se odehrávalo leccos: bramborové bitvy, soutěže ve zpěvu i tanci, milostná vzplanutí. Mezi námi byli úderníci i ulejváci, jenže ať jste byli ti nebo ti, stejně jste museli na konec toho zatraceného svého řádku dolézt. Já jsem byla vždycky tak nějak uprostřed, ani nejrychlejší, ale ani nejpomalejší.

Nejlepší byly svačiny. To přijel traktor z příslušného jézetdé, na valníku trůnily konve s čajem a basy se žlutou limonádou. Bodré tetky rozdávaly rohlíky s vlašákem, nebo kusem salámu. Jednou se strhla vlašáková bitva a našemu třídnímu premiantovi hrozila dvojka z chování, protože se tomu strašně smál a nemohl přestat, i když měl vlašákem zalepené brejle.

Na záchod jsme běhali do lesa – kluci vlevo, holky vpravo. Někdy byl ten les dost daleko od pole a než jste z něj přiběhli, byli ostatní brigádníci o pořádný kus dál.

Ve druhém ročníku se brigáda tak trochu kryla s tanečními. Zatímco prváci a třeťáci po návratu domů mohli spokojeně odpočívat, ne tak my, druháci. My jsme se museli fofrem hodit do gala a pádit do tanečních. Někdy to teda dalo hodně práce, vydolovat hlínu zpod nehtů, jež měly daleko k eleganci. Taky vlasy, obzvlášť moje dlouhé kudrnaté, byly leckdy neučesatelné. Vítr na širých rodných lánech vál ze všech stran. Kluci svoje zdevastované ruce schovali do bílých rukavic, ale my, holky, jsme máčely ruce v citrónové vodě, drhly solvinou a trpěly. Do tanečních jsme chodili celá třída ještě s třídou střední zemědělské školy, to aby byl vyrovnaný poměr kluků a holek.

Druhý den na poli jsme žili předchozím večerem. Probíraly se podrobnosti, trénovaly se kroky a figury a všichni jsme se těšili na další hodinu.

Na brigádách se kolektiv správně stmelil a navíc jsme si i vydělali nějakou korunu. Záda nás možná bolela, sbírání brambor bylo možná monotónní, rána byla možná studená a někdy možná mrholilo, sluníčko v poledne možná pálilo a k večeru možná studeně foukalo. Možná. Byla to těžká normalizační doba s vládou jedné strany. Přesto byla i velká legrace a já dnes ráda doluju v paměti vzpomínky, kdy mi bylo dobře, byla jsem mladá a docela hezká. Někdy člověk takové vzpomínky potřebuje jako sůl, aby přečkal těžké chvíle...

1.jpg

2.jpg

3.jpg

4.jpg

6.jpg

Autor: Zuzana Zajícová | středa 12.9.2018 9:17 | karma článku: 30.23 | přečteno: 1029x

Další články blogera

Zuzana Zajícová

Do tepláků!

Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v teplákách? Když jsem byla malá, patřily tepláky do výbavy prakticky každého dítka;

4.3.2024 v 12:42 | Karma článku: 31.48 | Přečteno: 1218 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Voní člověčinou….prokristapána! (Malé vědecké pojednání o jistých termínech)

Všichni jsme lidi. No a jeden každý z nás je člověk. V každém člověku pak je srdce a duše. V některých pak srdíčko a dušička. Jeden by nevěřil, co všechno se v nás najde. A ještě ke všemu voníme člověčinou.

26.1.2024 v 12:14 | Karma článku: 23.74 | Přečteno: 618 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Spala jsem s Mozartem aneb Jak na Nový rok, tak po celý rok

Která z vás může říct, že spala s Mozartem? Hádám, že žádná! Mně se to povedlo, jen teda nevím, jestli bych to chtěla po zbytek roku.

2.1.2024 v 12:48 | Karma článku: 32.15 | Přečteno: 1709 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Nejlepší večírky jsou ty, na kterých jsem nejmladší a nejkrásnější

Konec roku je zasvěcen večírkům. Scházejí se příbuzní, kteří na sebe nemají jindy čas, a kamarádi, aby se radovali, že se spolu dožili konce roku.

19.12.2023 v 8:21 | Karma článku: 27.22 | Přečteno: 718 | Diskuse

Další články z rubriky Fotoblogy

Marek Trizuljak

Od prvního jarního dne k Velikonočním svátkům

Rovnodennost, první jarní den, úplněk a brzy poté velikonoční svátky. Obrazové dojmologie ... ... ...

28.3.2024 v 15:39 | Karma článku: 10.78 | Přečteno: 91 | Diskuse

Jaromír Šiša

Auto moto veteráni všude možně i jinde.

Třeba pod střechou velkých prostorných i malých útulných muzeí. Nebo na všech možných srazech, případně je potkáváme jen tak v prostoru. Pro svoji krásu a eleganci je obdivujeme a s úctou k těm, kteří jim vdechli nový živý život.

28.3.2024 v 10:03 | Karma článku: 35.48 | Přečteno: 1692 | Diskuse

Petr Široký

Jak jsem potkal brouky (Díl LXII. - Rokycany 12 - Jaro je tu)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

28.3.2024 v 8:42 | Karma článku: 15.41 | Přečteno: 156 | Diskuse

Martina Pazourová

Po dešti......

Nenapadá mě nic jiného, než text písně paní Judity Čeřovské.Foto Nikon D 70. Jo, a dalo to docela fušku :-)

25.3.2024 v 23:00 | Karma článku: 12.40 | Přečteno: 212 | Diskuse

Veronika Foglová

Květná neděle 2024

Uteklo to jako voda, a svatopostní doba nám vstoupila do své závěrečné fáze - Svatého týdne, po němž nadejdou Velikonoce.

24.3.2024 v 15:21 | Karma článku: 11.17 | Přečteno: 157 | Diskuse
VIP
Počet článků 426 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1229

Nejradši mám chleba se sádlem. A taky ráda píšu.

...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak  umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)

Píšu i zde:

Profil uživatele | i60.cz

 

 

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...