Můj podivný svátek
Když jsem se narodila já, rodiče pro mě neměli vybrané jméno. Původně jsem totiž měla být kluk a měla jsem se jmenovat Franta.
Zuzanu rodiče vybrali podle koz, které chovala naše teta. Měla tři. Zuzanu, Zuzku a Zuzanku. Zuzana byla vždycky nejstarší a Zuzanka zase nejmladší. Logicky Zuzka mezi nimi. Celé generace koz u tety na dvorku se tak jmenovaly.
Že budu stoprocentně klukem určil můj tatínek z rentgenového snímku. Tatínek tomu rozuměl, byv lékařem. Tutéž stoprocentnost mu potvrdil i jeho kolega gynekolog. Když totiž zkoumali moji první fotku v životě, pořízenou čtrnáct dní před narozením, jevila jsem se jim být klukem ne podle pohlavních znaků, ty jsem cudně skrývala, leč podle vysokého rohatého čela, jež bylo zaručeně klukovské.
Tatínek i jeho kolega se fatálně sekli. Čelo mám pravda vysoké, ale jinak jsem holka se vším všudy. A to rodiče zaskočilo. I zamyslel se tatínek, koukal na moje vysoké čelo a vzpomněl si na tetiny rohaté kozy.
„Bude to Zuzanka.“
„Ale tys chtěl syna. Frantu,“ vzlykla maminka.
„To je jedno, Zuzanka je krásná, nebreč,“ pohladil tatínek maminku a posléze mě po rohatém čelíčku.
Když jsem začala chodit do školy, byla jsem jedinou Zuzanou. Na maloměstě se tohle jméno nevyskytovalo. Měli jsme ve třídě několik Haniček, Janiček, Marušek a Věrušek, ale až do maturity jsem byla osamělou nositelkou svého jména.
To se změnilo až v Praze. V ústavu nás z dvanácti holek byly tři Zuzany! (Ústav bylo nástavbové studium – Školský ústav umělecké výroby)
Každý rok jsem slavila svůj svátek 11. srpna, jako všechny Zuzany, Zuzky a Zuzanky. Nejsem moc oslavovací nátura, ale kytkou a pusou mě nikdo neurazí, naopak.
Jenže pak se to změnilo…přestala jsem na dlouhá léta svůj svátek slavit. Ten den mi totiž odešla maminka. 11. srpna 1993. Je to už pětadvacet let.
Jenže čas je naštěstí milosrdný, a tak když jsem dostala kytku a pusu, už jsem nebrečela. Na maminku ve svůj svátek celý den myslím, ale už to tak nebolí.
Mít svátek o prázdninách není žádná výhra. Dřív byla většina kamarádů a kamarádek někde v luftu, ale i teď je to stejné. O prázdninách se lidi nekoukají tak často do kalendáře a i mně se stává, že nevím, jaké je zrovna datum.
„Proč kupuješ tu kytku?“ pan Zajíc koukal na svazek žlutých růží, který jsem dávala do vozíku.
„No…“ nevěděla jsem, jak mu kulantně naznačit, že mám dnes svátek, „dnes je jedenáctýho.“
„A co jako?“
„Jedenáctýho srpna,“ upřesnila jsem.
Manžel na mě koukal nechápavě.
„Mám svátek.“
„Ten máš přece dvanáctýho,“ reagoval dost pohotově pan Zajíc
„Ne. Jedenáctýho.“
„Dvanáctýho.“
„Odjakživa jedenáctýho srpna stejně jako tvoje dcera.“
Kytku jsem položila do košíku a pan Zajíc mi lípnul pusu. Jako teda když mám ten svátek.
Tak si to představte. Nejen já, ale i dcera pana Zajíce se jmenuje Zuzana. Přesto si nevzpomněl. Od spousty kamarádů a kamarádek mi přilítlo virtuální přání k svátku Jedno mezi nimi nebylo, a to je mi líto. Jen neprozradím, od koho…
Sousedka mi k svátku přinesla vajíčka. Jsem ale holka životem otřískaná a hned se přece nerozbrečím. Udělala jsem dort pro Zuzku, protože k ní jedeme na kafe a taky jsem uvařila na zítřek oběd, aby se nemusela s ničím dělat, když má dnes svátek. A taky malinkou měsíční Matyldu a skoro tříletou Hedušku. Už se těším, jak zdrbneme spolu s mou milovanou jmenovkyní pana Zajíce.
Maminko...
Zuzana Zajícová
Já i vy máme štěstí
Vzpomínáte si na žebračky, držící v náručí zcela apatické miminko? Vyrojily se hned po revoluci 1989 a vydržely na pražských ulicích pár let.
Zuzana Zajícová
Jak jsem šla do pekla
...a to ještě ke všemu o Velikonocích. Navíc jsem se vrátila v čase, a to všechno dobrovolně. Někdy je to třeba...
Zuzana Zajícová
Do tepláků!
Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v teplákách? Když jsem byla malá, patřily tepláky do výbavy prakticky každého dítka;
Zuzana Zajícová
Voní člověčinou….prokristapána! (Malé vědecké pojednání o jistých termínech)
Všichni jsme lidi. No a jeden každý z nás je člověk. V každém člověku pak je srdce a duše. V některých pak srdíčko a dušička. Jeden by nevěřil, co všechno se v nás najde. A ještě ke všemu voníme člověčinou.
Zuzana Zajícová
Spala jsem s Mozartem aneb Jak na Nový rok, tak po celý rok
Která z vás může říct, že spala s Mozartem? Hádám, že žádná! Mně se to povedlo, jen teda nevím, jestli bych to chtěla po zbytek roku.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Stavební úřady se děsí novely, mluví o nejistotě a nabírají nové pracovníky
Stavební úřady napříč republikou se obávají reformy stavebního zákona. Kvůli nárůstu práce tak...
VIDEA TÝDNE: Potvrzený trest pro Feriho, živořící děti a Kobajašiho veleskok
Soud v Praze tento týden potvrdil exposlanci Dominiku Ferimu tříletý trest za znásilnění. Strážníci...
Prigožin se stal miláčkem ruských teenagerů, zaujal přesvědčením a vzdorem
Deset měsíců poté, co vedl ozbrojenou vzpouru proti ruskému armádnímu velení, a osm měsíců poté, co...
Necítí bolest a nekomunikuje. Matyas trpí vzácným syndromem, rodina shání pomoc
Zpomalený vývoj, neschopnost ovládat tělo, záchvaty vzteku či snížený práh bolesti. Tak vypadá...
96699 - Pron. NP 49 m2, Komenského n., KM
Kroměříž
9 000 Kč/měsíc
- Počet článků 428
- Celková karma 33,06
- Průměrná čtenost 1261x
...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)
Píšu i zde:
Profil uživatele | i60.cz