Když se z člověka stane zrůda…

V pondělí jsme jeli s panem Zajícem domů od rybníka, kam chodíme s naší Besinkou na večerní procházku. Rybník je ve vedlejší vsi. V Bášti.

V té Bášti, o níž se teď píše i mluví ve všech pádech.  U lesa se už řadu let vyskytuje jistý Zoopark. My kolem něj občas chodíme do lesa. Tenhle Zoopark je vám takové zvláštní místo. Dovnitř se nedostanete, ale stačí jít kolem, aby se mi trochu stáhl žaludek. Nedovedu si dost dobře představit, jak v té změti staveb a nepořádku žijí zvířata. Ne ovšem jen tak nějaká zvířata…

Jak tak jedeme kolem Zooparku, všimli jsme si nezvyklého množství aut kolem. Já jsem tušila, že to nebude jen tak, a měla jsem bohužel pravdu.

Existují lidé, co jsou schopní pro prachy všeho.  A existují lidé, co si za prachy chtějí koupit všechno. A když jsou ti pracháči ještě hloupí, je malér na světě.

Odnese to ten, o koho se máme starat, koho musíme ochraňovat a koho můžeme tiše obdivovat. Zvíře. Tygr. Vymyká se zdravému rozumu ta šílená nenažranost a ta strašlivá a bezbřehá lidská hloupost. To přece není nad lidské chápání, to může udělat jen zrůda.

Kde je poptávka, je i nabídka. Zákon trhu. Kam až jsme schopní zajít, co jsme schopní udělat pro peníze a pro sebeuspokojení?

Jak si může někdo myslet, že mu prášek z tygří kosti zajistí potenci? Co je to za idioty? Proč by mu ji nemohl zajistit třeba ocásek z myši? Nebo potkaní zub? Zrovna tihle tvorové mají s rozmnožováním rozhodně menší problémy než tygři. Navíc by to zřejmě nebylo protizákonné. Já sama bych s radostí takovým potence chtivým magorům nějaký ten ocásek nabídla. Zrovna před týdnem jsem nechala deratizovat náš sklad, když jsem v něm potkala potkana.

V Bášti v Zooparku byly nelezeny nejen tygří ostatky, ale i jiná vzácná zvířata. Už kolem do lesa nepůjdu. Nemůžu. Nechci tam potkat zrůdy.