Sto let…(dvoustý blog)

Mojí mamince by bylo 26. ledna sto let. Na Hromnice  2. února by slavila svátek, přestože se jmenovala Marie.

Když se totiž před těmi sto lety narodila, v kalendáři byl svátek Marií právě 2. února.

Maminka se narodila jako prostřední dítě – měla starší sestru Vlastu a mladšího bratra Jirku. Maminka se narodila hodně malinká, dávali ji prý v krabici na pec, aby jí nebyla zima.

S maminkou, tatínkem, babičkou a dvěma sourozenci bydlela v malém dělnickém domku v České Třebové v části zvané Parník.

Maminka maminky pracovala jako dělnice v textilní továrně Perla a její tatínek na dráze jako zámečník. Na tehdejší poměry byli oba  rodiče velmi sečtělí, měli slušně vybavenou knihovnu a tatínek byl – kromě toho, že všechno uměl vyrobit i spravit – taky vášnivým divadelním ochotníkem a muzikantem.

Maminka byla krásná. Dokonce začala studovat v Brně konzervatoř, ale pak se zamilovala a její budoucí první manžel si nepřál, aby se z maminky stala herečka. Celý život ji pak mrzelo, že studia nedokončila.

Moje sestra Lenka šla v jejích šlépějích a herečkou se stala.

Můj tatínek byl maminčiným druhým manželem. Když jsem se jim narodila, bylo mamince na tehdejší dobu dost let- třicet osm. Dnes by to nebylo nic divného, stejně jako to, že tatínek byl o šest let mladší než maminka.

Bydleli jsme sice na maloměstě, ale maminka měla noblesu dámy  velkého města. Když šli spolu s tatínkem, vždycky se vedli za ruku, maminka byla malá, táta vysoký. Pokaždé když táta odcházel nebo přišel domů, dal mamince pusu. Nikdy si neříkali jménem – tatínek mamince říkal Ovečko a maminka tatínkovi kupodivu taky tak. Ovečko.

Pro mě je datum 2. února smutné. Táta ten den v roce 1997zemřel.

Maminka zemřela 11. srpna 1993. Na můj svátek…

Maminka…