Selfíčka nikdy!
Fotím všechno vůkol, protože už naštěstí vědci vynalezli aparátky i pro nás blondýny. Nastavím si automat a je to. Můj foťák si se vším poradí.
Od jisté doby vlastním i mobil, co je prakticky chytřejší než já, a ten taky umí fotit, stačí jen mačkat. Takže chodím, fotím a pak se kochám, jak se to těm mým chytrým pomocníkům povedlo.
Moje maminka se nerada fotila a to jsem po ní zdědila. Taky se nerada fotím. Moje maminka byla ochotná nechat se vyfotit jedině se slunečníma brejlema a s cigaretou v ruce. Tak to jsem po ní nezdědila, neb jsem nikdy nekouřila a brejle mám dioptrické. Sluneční mám taky, ale kdovíkde na dně tašky. Dřív se s focením dělaly všelijaký kejkle, dnes jen mačkáme. Doba tomu chce, aby si lidi fotili hlavně selfíčka, prostě sami sebe. Na to mě neužije, to já ne, to teda nikdy! Proč bych měla fotit sama sebe, když je kolem takový krásy!
Jsou situace, kterým se nelze vyhnout. Takovou situací je kupříkladu focení na doklady, a to je utrpení. Tam si musí člověk zaklonit hlavu do blbýho úhlu – obzvlášť pak nositel brýlí, to aby se mu neleskly skla, nesmí se usmívat a vůbec musí se tvářit zodpovědně. Výsledek všichni známe. Hrůza!
Někteří jedinci se stali svými sebe fotkami proslulí, třeba Škromach nebo Babiš. Když se fotí hezká holka, tak to ještě dám, ale proč takovej Škromach…
Jelikož jsem zvídavá, zjistila jsem, že můj inteligentní mobil má u foťáku takovou tu funkci, že se objektiv obrátí a zírá na mě. Zjistila jsem to náhodou a hrozně jsem se u toho lekla. Místo krásnejch panoramat jsem najednou koukala sama na sebe! No a jak jsem se lekla a hned vzápětí zjistila, že to je ta funkce na selfíčko, začala jsem se smát a – zmáčkla jsem. No a výsledek vidíte zde na blogu. Jinou fotku namouduši nemám a hned tak mít nebudu. Obzvlášť pak nehrozí moje fotka v plavkách, ale ta nehrozila, ani když jsem měla figuru manekýny.
Mé čtenářstvo má jistě v paměti mou blogerskou předcházející fotku; stojím u autobusu, v jedné ruce plastovou lžičku, v druhé kelímek s kafem. Mám tu fotku ráda; jednak jsem na ní dostatečně daleko od objektivu a jednak si moc dobře pamatuju, proč se na ní tak směju. Prostě ráno po vydařené noci, no…fotku bych nevyměnila, kdyby nebylo mého šéfa Milana.
„Co to jako je?“ otázal se při zkoumání fotky, „to máš jako na blogu fotku s jointem v jedný a panákem v druhý ruce, jo?“
Marně jsem mu vysvětlovala, že to je plastová lžička a kafe, a že mám na tu fotku pěkný vzpomínky.
Tak jsem se rozhodla a fotku vyměnila za to moje jediný selfíčko z loňského podzimu. Je trochu rozmazaný, takže nejsou vidět vrásky, a mám na něm svou oblíbenou šálu. Tak, a teď o mně víte skoro všechno. :-)
Zuzana Zajícová
Já i vy máme štěstí
Vzpomínáte si na žebračky, držící v náručí zcela apatické miminko? Vyrojily se hned po revoluci 1989 a vydržely na pražských ulicích pár let.
Zuzana Zajícová
Jak jsem šla do pekla
...a to ještě ke všemu o Velikonocích. Navíc jsem se vrátila v čase, a to všechno dobrovolně. Někdy je to třeba...
Zuzana Zajícová
Do tepláků!
Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v teplákách? Když jsem byla malá, patřily tepláky do výbavy prakticky každého dítka;
Zuzana Zajícová
Voní člověčinou….prokristapána! (Malé vědecké pojednání o jistých termínech)
Všichni jsme lidi. No a jeden každý z nás je člověk. V každém člověku pak je srdce a duše. V některých pak srdíčko a dušička. Jeden by nevěřil, co všechno se v nás najde. A ještě ke všemu voníme člověčinou.
Zuzana Zajícová
Spala jsem s Mozartem aneb Jak na Nový rok, tak po celý rok
Která z vás může říct, že spala s Mozartem? Hádám, že žádná! Mně se to povedlo, jen teda nevím, jestli bych to chtěla po zbytek roku.
Zuzana Zajícová
Nejlepší večírky jsou ty, na kterých jsem nejmladší a nejkrásnější
Konec roku je zasvěcen večírkům. Scházejí se příbuzní, kteří na sebe nemají jindy čas, a kamarádi, aby se radovali, že se spolu dožili konce roku.
Zuzana Zajícová
Odešel jeden z nás...
Zemřel Josef Prouza... bloger a kamarád... další jeho články si už nepřečteme... poslední napsal 30. listopadu...
Zuzana Zajícová
Před vánocemi to houstne
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na ně prostě vykašlu. Jenže něco jiného je říkat si, a něco úplně jiného je holá skutečnost.
Zuzana Zajícová
Jen takový blogerský povzdech
Závidím svým blogerským kolegům. Není to nic k chlubení, ale je to tak. Stydím se, ale to je asi tak všechno, co s tím můžu udělat.
Zuzana Zajícová
Zač je v Pardubicích perník aneb Sraz blogerů v San Piegu
Blog neslouží jen k psaní blogů, ale taky k seznámení a posléze k utvrzování kamarádství pravidelně dvakrát za rok
Zuzana Zajícová
Jak jsem se odvážila navštívit blešák
Jsou místa, která jsem nejen nikdy nenavštívila, ale navštívit ani nechci. Pokud se ovšem ve mně sem tam neprobudí moje potlačovaná dobrodružná povaha.
Zuzana Zajícová
Jak jsme bydleli na zámku
Konečně se mi splnil sen. Poznala jsem, jaké to je, bydlet na zámku, a já vám o tom podám pravdivou zprávu.
Zuzana Zajícová
Desatero slušného chování aneb Jak si nikdy neutrhnout ostudu
Ledva jsem počala rozum brát, naučila mě maminka, kterak se chovat ve společnosti, abych si neutrhla ostudu. Já vás nyní s maminčiným desaterem seznámím.
Zuzana Zajícová
Jak jsem se ocitla na krok od nebe...
... a se mnou i kamarádi, co s nimi zpívám ve smíšeném sboru Gaudium Praha. Je to nejlepší způsob, jak přivítat léto. Odjet tam, kde je to jen kousek, a jste v nebi.
Zuzana Zajícová
Co to pořád mají české celebrity s těmi důchody?
Každou chvíli na mě na internetu vykoukne stížnost ohledně výše důchodu. Tu Vondráčková, pak zase Žilková nebo Obermaierová...
Zuzana Zajícová
Podvazky, punčochy, punčocháče, a taky podprsenky
Být krásnou a žádoucí, to dá někdy po čertech práci. Když jsem byla malá, dost mě děsilo, že budu muset nosit punčochy a podprsenku. Zavánělo mi to středověkou mučírnou.
Zuzana Zajícová
Cucflek (pojednání, hodící se k pučícímu jaru)
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych byla objektivní. Možná jsou mezi námi tací, co ho nikdy nevlastnili a ani nevyrobili, a těch je mi líto.
Zuzana Zajícová
Jak jsme se srazili my, co spolu tady na blogu kamarádíme
Stalo se tradicí, že se dvakrát ročně sejdeme, protože nám prostor zde na blogu nestačí. Musíme všechno probrat in natura a ještě u toho probírání stihneme objevovat krásy naší rodné hroudy.
Zuzana Zajícová
Luxování a mytí nádobí je asexuální
Moudro, jež vypadlo z pusy herečky Terezy Brodské, mě donutilo k hlubokému zamyšlení, jak na tom vlastně jsem já, škopek nádobí, vysavač a sex.
Zuzana Zajícová
Volha a já
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 428
- Celková karma 30,65
- Průměrná čtenost 1261x
...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)
Píšu i zde:
Profil uživatele | i60.cz