Řezat, řezat, nikoho nešetřit!
Mám to zkrátka v krvi. Už s mateřským mlékem jsem nasávala tradice své rodné Hané a tradice velikonoční velely nám holkám malovat vajíčka a doufat, že nás přijde vyšlehat co největší počet kluků, neboť vězte, že čím víc mi jich nařezalo na zadek, tím větší jsem byla hvězda.
Jelikož jsme byly dvě – já a moje starší sestra, musely jsme namalovat vajec hromadu, abychom měly pro všechny naše kamarády. Běda, kdyby nám nestačily! Byly jsme v kolektivu oblíbené, takže o kluky nebyla nouze. Navíc měl náš tatínek veliké zásoby kvalitní slivovice, co ji dostával od vděčných pacientů, kteří nedbali, že pan doktor je prakticky abstinent. A ještě ke všemu jsme bydleli na konci města. Všechny tyto indicie pak měly za následek, že koledníci k nám chodili houfně, a že si nás nechávali na konec. Poslední tedy bydlela kousek od nás paní profesorka němčiny, zvaná Matka, ale mezi námi byl plot, který zdolal jen málokterý znavený koledník. K Matce se dostali jen ti nejvytrvalejší a nejodhodlanější.
Každý rok na velikonoční pondělí to u nás vypadalo podobně. Maminka nachystala zcela zbytečně něco k zakousnutí, tatínek přinesl ze sklepa poctivou slivovici a odklidil se do nejvzdálenějšího pokoje, kde hodlal studovat odbornou literaturu do té doby, než se odpotácí poslední koledník.
Jelikož je moje sestra Lenka starší o sedm let, je nasnadě, že byla ve všech směrech taky o sedm let napřed. Takže když ji navštěvovali koledníci, co je ani tak nezajímaly malovaný vejce jako slivovice, mým koledníkům ještě teklo mlíko po bradě a slivovice pro ně byla zakázaným ovocem. V těch letech bylo jasné, že uklízet po kolednících, co boj slivovice s ostatními destiláty prohráli, musela Lenička. Já jsem maximálně musela zamést omylem rozšlápnutou kraslici.
Ovšem čas oponou trhnul a stalo se, že i moji kamarádi začali požívat nabízené alkoholické nápoje v množství víc než malém a navíc značně různorodém. I já jsem se pak musela chopit kbelíku a umývat v lepším případě schody. Občas jsme se sestrou obě zaklekly a uklízely následky tatínkovy skvělé slivovice, co se poprala s rumem, zelenou, myslivcem, fernetem a jinými patoky tak, že všechny svorně skončily na našich schodech a silnici, vedoucí kolem našeho domu.
Nastala doba, kdy sestra vyletěla z rodného hnízda a velikonoční svátky trávila kdovíkde. Zůstala jsem sama na vejce, koledníky i uklízení. Jeden rok byl náročný. Moji spolužáci a kamarádi z gymplu se dostavili v plném počtu a jako vždycky řádně rozparádění. Dostala jsem symbolicky na zadek, maminka taky a tatínek za sebou zavřel dveře. Spolužáci se rozprostřeli po obýváku a ležérně zaujali různé pozice. Milan, takto premiant třídy, se usalašil u tatínkova psacího stolu, a jak bylo jeho zvykem, když požil něco alkoholu, neustále se smál. Maminka si všechny prohlédla odborným zrakem a doporučila místo slivovice kafe. Nesetkalo se to s pochopením a to byla chyba.
Milan do sebe kopnul panáka a ztratil barvu, respektive ji našel. Zezelenal a jeho pověstný smích mu zmrznul na rtech. Maminka běžela pro kbelík, ale pozdě. Milan vyklopil obsah zkoušeného žaludku přímo na tatínkův psací stroj…
Nedovedete si představit, jak strašlivou práci dá vyčistit psací stroj značky Consul! Byla to práce náročná, úmorná a marná, obzvlášť když jsem ze zoufalství na závěr očisty použila maminčin parfém. Ještě dlouho potom, kdykoliv tatínek zasedl k psacímu stroji, aby sepsal posudek pro soudní řízení, linul se zpoza klapek zápach slivovice, co prošla zažívacím traktem, říznutý francouzským parfémem. Ironií osudu byl totiž tatínek jako neurolog soudním znalcem přes alkohol, a to jediný ve Východočeském kraji…
To bylo taky naposledy, kdy se moji kamarádi u nás dorazili tatínkovou slivovicí. Další rok jsme maturovali a hned po velikonočním pondělí nás čekaly písemky. Ani ten největší frajer si tehdy netroufl požít jakýkoliv alkohol. No a po maturitě jsme se všichni rozletěli z rodného maloměsta uprostřed Hané a já potom trávila jarní svátky všude možně, kde to bylo taky fajn, ale nikdy tak, jako doma; se sestrou Lenkou, maminkou, tátou a jeho slivovicí. A taky se všemi našimi koledníky…
Zuzana Zajícová
Já i vy máme štěstí
Vzpomínáte si na žebračky, držící v náručí zcela apatické miminko? Vyrojily se hned po revoluci 1989 a vydržely na pražských ulicích pár let.
Zuzana Zajícová
Jak jsem šla do pekla
...a to ještě ke všemu o Velikonocích. Navíc jsem se vrátila v čase, a to všechno dobrovolně. Někdy je to třeba...
Zuzana Zajícová
Do tepláků!
Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v teplákách? Když jsem byla malá, patřily tepláky do výbavy prakticky každého dítka;
Zuzana Zajícová
Voní člověčinou….prokristapána! (Malé vědecké pojednání o jistých termínech)
Všichni jsme lidi. No a jeden každý z nás je člověk. V každém člověku pak je srdce a duše. V některých pak srdíčko a dušička. Jeden by nevěřil, co všechno se v nás najde. A ještě ke všemu voníme člověčinou.
Zuzana Zajícová
Spala jsem s Mozartem aneb Jak na Nový rok, tak po celý rok
Která z vás může říct, že spala s Mozartem? Hádám, že žádná! Mně se to povedlo, jen teda nevím, jestli bych to chtěla po zbytek roku.
Zuzana Zajícová
Nejlepší večírky jsou ty, na kterých jsem nejmladší a nejkrásnější
Konec roku je zasvěcen večírkům. Scházejí se příbuzní, kteří na sebe nemají jindy čas, a kamarádi, aby se radovali, že se spolu dožili konce roku.
Zuzana Zajícová
Odešel jeden z nás...
Zemřel Josef Prouza... bloger a kamarád... další jeho články si už nepřečteme... poslední napsal 30. listopadu...
Zuzana Zajícová
Před vánocemi to houstne
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na ně prostě vykašlu. Jenže něco jiného je říkat si, a něco úplně jiného je holá skutečnost.
Zuzana Zajícová
Jen takový blogerský povzdech
Závidím svým blogerským kolegům. Není to nic k chlubení, ale je to tak. Stydím se, ale to je asi tak všechno, co s tím můžu udělat.
Zuzana Zajícová
Zač je v Pardubicích perník aneb Sraz blogerů v San Piegu
Blog neslouží jen k psaní blogů, ale taky k seznámení a posléze k utvrzování kamarádství pravidelně dvakrát za rok
Zuzana Zajícová
Jak jsem se odvážila navštívit blešák
Jsou místa, která jsem nejen nikdy nenavštívila, ale navštívit ani nechci. Pokud se ovšem ve mně sem tam neprobudí moje potlačovaná dobrodružná povaha.
Zuzana Zajícová
Jak jsme bydleli na zámku
Konečně se mi splnil sen. Poznala jsem, jaké to je, bydlet na zámku, a já vám o tom podám pravdivou zprávu.
Zuzana Zajícová
Desatero slušného chování aneb Jak si nikdy neutrhnout ostudu
Ledva jsem počala rozum brát, naučila mě maminka, kterak se chovat ve společnosti, abych si neutrhla ostudu. Já vás nyní s maminčiným desaterem seznámím.
Zuzana Zajícová
Jak jsem se ocitla na krok od nebe...
... a se mnou i kamarádi, co s nimi zpívám ve smíšeném sboru Gaudium Praha. Je to nejlepší způsob, jak přivítat léto. Odjet tam, kde je to jen kousek, a jste v nebi.
Zuzana Zajícová
Co to pořád mají české celebrity s těmi důchody?
Každou chvíli na mě na internetu vykoukne stížnost ohledně výše důchodu. Tu Vondráčková, pak zase Žilková nebo Obermaierová...
Zuzana Zajícová
Podvazky, punčochy, punčocháče, a taky podprsenky
Být krásnou a žádoucí, to dá někdy po čertech práci. Když jsem byla malá, dost mě děsilo, že budu muset nosit punčochy a podprsenku. Zavánělo mi to středověkou mučírnou.
Zuzana Zajícová
Cucflek (pojednání, hodící se k pučícímu jaru)
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych byla objektivní. Možná jsou mezi námi tací, co ho nikdy nevlastnili a ani nevyrobili, a těch je mi líto.
Zuzana Zajícová
Jak jsme se srazili my, co spolu tady na blogu kamarádíme
Stalo se tradicí, že se dvakrát ročně sejdeme, protože nám prostor zde na blogu nestačí. Musíme všechno probrat in natura a ještě u toho probírání stihneme objevovat krásy naší rodné hroudy.
Zuzana Zajícová
Luxování a mytí nádobí je asexuální
Moudro, jež vypadlo z pusy herečky Terezy Brodské, mě donutilo k hlubokému zamyšlení, jak na tom vlastně jsem já, škopek nádobí, vysavač a sex.
Zuzana Zajícová
Volha a já
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 428
- Celková karma 30,67
- Průměrná čtenost 1261x
...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)
Píšu i zde:
Profil uživatele | i60.cz