Trable mužů středního věku
No a taky ho mám fakt ráda a troufám si říct, že stejně, jako by bráchou byl. O čtyři roky mladší než já, blonďák, je s ním legrace, no fakt bezva chlápek.
Alda má ženu Mirku, dospělá dvojčata Lukáše a Honzu a auto. Rodinu i auto pečlivě opatruje, stará se, aby se nikomu nic nestalo, aby se měli všichni dobře. Jelikož dbá i o zdraví svoje a svých nejbližších, zakoupil Alda celé rodině kola, autu pak nosič na střechu a naplánoval letní dovolenou pro sebe a ženu Mirku po horských stezkách rakouských.
Na cestu vyrazili brzo ráno. Všechno probíhalo jak má, dokud se Mirka u Budějovic nezeptala, jestli Alda nechce bonbón. Alda chtěl. Bonbón se skrýval v batohu. Bonbón ano, doklady od auta ne. Ty se nacházely v bundě, co visela doma na věšáku. Z vyrovnaného muže středního věku se rázem stal granát těsně před výbuchem. Mirka ho musela utěšovat, že to není zas tak zlý, mohla mu přece nabídnout bonbón až někde v Rakousku, no a koneckonců stejně se jí chce čurat, tak se doma aspoň vyčurá. Alda se při zpáteční cestě trochu uklidnil, ale stejně prý za to mohla Mirka. Kdyby nechtěla jet den před odjezdem nakoupit, tak by ty papíry byly v batohu a ne v bundě. Co byste chtěli, že jo. Za všechno může vždycky ženská.
Dovolená proběhla bez zádrhelů. Alda s Mirkou se šťastně vrátili, kola vynesli do předsíně, kde se už tísnila kola jejich dvojčat. Blížil se podzim, kola pořád doma překážela, i rozhodl se Alda, že je už uskladní na zimu v garáži. Jak si usmyslel, tak udělal. Kola bezpečně připevněná na nosiči, garáž nedaleko. Alda si tak spokojeně jede, myslí na kdovíco, zatočí volantem a prááásk! Urval kola i s nosičem…zapomněl, že je na té střeše má a zapomněl, že garáž je typizovaná, tudíž s vraty, nepočítajícími s koly na střeše…no a co myslíte, kdo za to mohl? No Mirka! Kdyby místo vaření večeře jela s Aldou, určitě by mu připomněla, aby kola před garáží sundal. Co byste chtěli, že jo…
Když vezl Alda kola ze servisu, kde je dali zase do původního stavu, jela Mirka do garáže pro jistotu s ním.
Kola byla spravená, bezpečně uložená. Jenom auto začalo tak trochu zlobit. Auto vlastně ani ne, ale centrální zamykání. Prostě se to auto občas samovolně zamklo, aniž by se kdokoli dotkl klíče. Alda se rozhodl, že problém bude řešit až po Dušičkách.
Brzo ráno před Dušičkami Alda vstal, odnosil připravené tašky včetně několika demižonů slivovice k autu. Naložil všechno pěkně úhledně dovnitř vozu, sundal si bundu, tu odložil na zadní sedadlo, nastartoval a povšiml si, že má špinavé boční okno. Vylezl, jal se čistit ty skvrny, bránící mu v rozhledu a jak tak trochu přitlačil, dveře klap a zámky cvak. Auto se samovolně zamklo…prekérní situace! Na barrandovském sídlišti, nastartované auto, naložené na dalekou cestu, taška s doklady, mobilem a nemalým finančním obnosem na předním sedadle, klíčky v zapalování, klíče od bytu v bundě, bunda v autě. Alda se orosil. Mirka v práci, oba kluci sice doma, ale spí, dům zamčený. Alda sprintoval ke vchodovým dveřím. Zoufale čekal, až někdo půjde do domu. Auto stálo kus za rohem mimo zorné pole, jen ho ukrást.
Konečně se Alda dočkal. Sousedka šla se psem. Ovšem jak víte, mladí muži mají tvrdé spaní a oba synové navíc spali v tom nejzadnějším pokoji, daleko předaleko od vchodových dveří. Otec těsně před infarktem zvonil jak o život. Po době, jež se zdála být nekonečnou, jeden z rozespalých synů opatrně otevřel.
„Co je? Nemáš klíče?“ nevhodně se otázal brunátného otce.
„Uhni!“ zařval Alda a vrhl se k šupleti, kde ležely náhradní klíče od auta.
Auto naštěstí nikdo neukradl. Alda se v práci celý den klepal. Když odpoledne naložil Mirku a vyrazili na Dušičky, vyčetl jí, že chodí tak brzo do práce. Kdyby šla jen o chvíli později a pomohla mu naložit auto, určitě by se tohle nestalo. Za všechno může ženská, to je přece jasný…
Když nám na Dušičkách Alda líčil svoje příhody, brečeli jsme smíchy a on taky. Všichni jsme se shodli, že by byla nejvíc škoda té dobré slivovice, kdyby mu někdo to auto ukradl. Co bychom na těch Dušičkách pili?
Zuzana Zajícová
Já i vy máme štěstí
Vzpomínáte si na žebračky, držící v náručí zcela apatické miminko? Vyrojily se hned po revoluci 1989 a vydržely na pražských ulicích pár let.
Zuzana Zajícová
Jak jsem šla do pekla
...a to ještě ke všemu o Velikonocích. Navíc jsem se vrátila v čase, a to všechno dobrovolně. Někdy je to třeba...
Zuzana Zajícová
Do tepláků!
Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v teplákách? Když jsem byla malá, patřily tepláky do výbavy prakticky každého dítka;
Zuzana Zajícová
Voní člověčinou….prokristapána! (Malé vědecké pojednání o jistých termínech)
Všichni jsme lidi. No a jeden každý z nás je člověk. V každém člověku pak je srdce a duše. V některých pak srdíčko a dušička. Jeden by nevěřil, co všechno se v nás najde. A ještě ke všemu voníme člověčinou.
Zuzana Zajícová
Spala jsem s Mozartem aneb Jak na Nový rok, tak po celý rok
Která z vás může říct, že spala s Mozartem? Hádám, že žádná! Mně se to povedlo, jen teda nevím, jestli bych to chtěla po zbytek roku.
Zuzana Zajícová
Nejlepší večírky jsou ty, na kterých jsem nejmladší a nejkrásnější
Konec roku je zasvěcen večírkům. Scházejí se příbuzní, kteří na sebe nemají jindy čas, a kamarádi, aby se radovali, že se spolu dožili konce roku.
Zuzana Zajícová
Odešel jeden z nás...
Zemřel Josef Prouza... bloger a kamarád... další jeho články si už nepřečteme... poslední napsal 30. listopadu...
Zuzana Zajícová
Před vánocemi to houstne
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na ně prostě vykašlu. Jenže něco jiného je říkat si, a něco úplně jiného je holá skutečnost.
Zuzana Zajícová
Jen takový blogerský povzdech
Závidím svým blogerským kolegům. Není to nic k chlubení, ale je to tak. Stydím se, ale to je asi tak všechno, co s tím můžu udělat.
Zuzana Zajícová
Zač je v Pardubicích perník aneb Sraz blogerů v San Piegu
Blog neslouží jen k psaní blogů, ale taky k seznámení a posléze k utvrzování kamarádství pravidelně dvakrát za rok
Zuzana Zajícová
Jak jsem se odvážila navštívit blešák
Jsou místa, která jsem nejen nikdy nenavštívila, ale navštívit ani nechci. Pokud se ovšem ve mně sem tam neprobudí moje potlačovaná dobrodružná povaha.
Zuzana Zajícová
Jak jsme bydleli na zámku
Konečně se mi splnil sen. Poznala jsem, jaké to je, bydlet na zámku, a já vám o tom podám pravdivou zprávu.
Zuzana Zajícová
Desatero slušného chování aneb Jak si nikdy neutrhnout ostudu
Ledva jsem počala rozum brát, naučila mě maminka, kterak se chovat ve společnosti, abych si neutrhla ostudu. Já vás nyní s maminčiným desaterem seznámím.
Zuzana Zajícová
Jak jsem se ocitla na krok od nebe...
... a se mnou i kamarádi, co s nimi zpívám ve smíšeném sboru Gaudium Praha. Je to nejlepší způsob, jak přivítat léto. Odjet tam, kde je to jen kousek, a jste v nebi.
Zuzana Zajícová
Co to pořád mají české celebrity s těmi důchody?
Každou chvíli na mě na internetu vykoukne stížnost ohledně výše důchodu. Tu Vondráčková, pak zase Žilková nebo Obermaierová...
Zuzana Zajícová
Podvazky, punčochy, punčocháče, a taky podprsenky
Být krásnou a žádoucí, to dá někdy po čertech práci. Když jsem byla malá, dost mě děsilo, že budu muset nosit punčochy a podprsenku. Zavánělo mi to středověkou mučírnou.
Zuzana Zajícová
Cucflek (pojednání, hodící se k pučícímu jaru)
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych byla objektivní. Možná jsou mezi námi tací, co ho nikdy nevlastnili a ani nevyrobili, a těch je mi líto.
Zuzana Zajícová
Jak jsme se srazili my, co spolu tady na blogu kamarádíme
Stalo se tradicí, že se dvakrát ročně sejdeme, protože nám prostor zde na blogu nestačí. Musíme všechno probrat in natura a ještě u toho probírání stihneme objevovat krásy naší rodné hroudy.
Zuzana Zajícová
Luxování a mytí nádobí je asexuální
Moudro, jež vypadlo z pusy herečky Terezy Brodské, mě donutilo k hlubokému zamyšlení, jak na tom vlastně jsem já, škopek nádobí, vysavač a sex.
Zuzana Zajícová
Volha a já
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 428
- Celková karma 30,73
- Průměrná čtenost 1261x
...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)
Píšu i zde:
Profil uživatele | i60.cz