Jsme to, co jíme….

Tuhle přinesl kolega Tomáš pytlík čokoládových kuliček s kokosem a rumem uvnitř. Tomáš má takový zlozvyk, že občas přinese něco moc dobrého a moc kalorického a svádí mě. Moje svědomí trpí, leč vůli mám slabou jako čajíček.

No a tuhle tedy přinesl ty kuličky. Nejdřív jsem razantně odmítla, prostě jsem dělala fóry, ale znáte mě; jsem pouze slabá žena…

Za chvíli jsem lovila v sáčku a kuličky mizely v mých útrobách. Tomáš má ještě jeden zvyk. Zajímá se o to, co jí. To já taky. Tak jsme si uprostřed toho mlsání četli, cože to vlastně jíme.

Obligátní kakao, cukr, no nic co by překvapilo.

„Týjo, koukej, tady je napsáno, že je tam šelak!“ ukázala jsem Tomášovi mezi pidipísmenky, „a taky arabská guma!“

Tomáš nevěděl, co je to šelak a arabská guma. Zato já jo. Šelak jsem kdysi, coby malířka pozadí, používala k výrobě šablon. To se natáhne tvrdý papír, natře se štětkou nejdřív z jedné a po uschnutí z druhé strany  šelakem. Papír se stane medově zbarveným nepromokavým polotovarem k vyřezávání šablon.

No a arabská guma, to je zase vzpomínka na dětství. Kupovala jsem si ji v lahvičce jako lepidlo…

Dnes jsem zjistila, že šelak a arabská guma jsou i v čokoládových kuličkách! Trochu mi ty kuličky zhořkly a slepily mi pusu i útroby.

Od čeho by byl internet, že jo. I vygůglila jsem následující:

Šelak je přírodní živice, získávaná z výměšků červce lakového (Kerria lacca). Vyskytuje se v ásámských lesích a v Thajsku. Červec pomocí tohoto sekretu chrání své larvy před nepříznivými vlivy okolí. Používá se od 18. století na lakování.

Prokristapána! Že jsem natírala výměškama z červce lakového papír k výrobě šablon, to bych ještě zvládla. Ale že ty zatracený výměšky pojídám s kuličkama, to je silný kafe! Trochu mě uklidnilo následující ujištění, že je fyziologicky nezávadný, biologicky odbouratelný, bez zápachu a nejedovatý.

No aspoň že tak! Dál jsem se dozvěděla, že se z něj vyráběly gramofonové desky a lakoval nábytek…no a nakonec jsem zjistila, že se přidává do potravin jako E904, hlavně do čokolády. To aby byla pěkně lesklá…

Pak tu máme arabskou gumu:

Používá se především v potravinářství, kde je používána jako stabilizátor do nápojů. Dále se využívá v lékařství, jako lepidlo na poštovních známkách a papírcích k balení tabáku či marihuany, součást klovatiny nebo fixativu v malířství. Na počátku 20. století se používala v piktorialismu ve fotografických ušlechtilých tiscích. Používá se dodnes v polygrafickém průmyslu k pogumování tiskových desek.

Dál jsem se dozvěděla, že se používá v potravinářství jako stabilizátor E414.

Uf…člověk si jaksi za ty léta zvykl, že se to na pytlíkách hemží éčkama a ani to s ním nehne, natož aby mu to zkazilo chuť. V momentě, kdy výrobce přizná barvu a napíše, co se pod éčkama skrývá, je zle! Tak výměšky a pryskyřice…

Přečítala jsem Tomášovi z internetu a vyprávěla o starých časech, kdy jsem ještě byla výtvarnicí a ne úřednicí. Při tom povídání jsme ty kuličky dorazili, výměšky nevýměšky. Kuličky chutnaly po čokoládě, kokosu a rumu. Taky byly krásně lesklé a důkladně stabilizované.

Jo. Jeden si zvykne na všechno. Příště si ale nebudu tak studovat složení tovaru, zbytečně to vyvolává nostalgické vzpomínky na dobu, kdy jsem natírala papír šelakem a lepila ho arabskou gumou a k tomu jsem jedla jablko z naší zahrady. O éčkách jsem neměla ani páru...

psáno pro bblidovky