Někdy je to drsný, ale většinou se nedá nic dělat
Já si svou první třídu prakticky nevybavuju. Učení mi asi nedalo moc práce, ale ta šikana…byla jsem malá, blonďatá a nechodila jsem do školky. Celou první třídu mám spojenou s těžkou šikanou, a dodnes nechápu, proč jsem to doma neřekla. Přestávky pro mě byly utrpením a celou první třídu jsem se neodvážila jít na záchod. Byla jsem totiž předmětem zájmu několika spolužáků, takto dětí důstojníků z vojenského gymnázia. To byl mazec…nesnášeli moje jméno, vlasy, všechno. Kdykoliv procházeli kolem mě, přiletěla facka, kopanec, nebo aspoň zatahání za kudrny. Naštěstí si toho všimla paní učitelka Kovářová, a ta mě zachránila.
Zato nástup na školu střední mám před očima, jako by to bylo dnes. Chtěla jsem být světovou malířkou a dělala jsem pro to, co to šlo. V deváté třídě jsem absolvovala zkoušky na střední uměleckou školu v Uherském Hradišti. Přijali mě. Leč soudruzi byli bdělí a zakázali mi studovat mimo své město. Šla jsem na gympl v rodném městě. Přírodovědná větev, proslulá svou náročností, nebyla naplněná, tak mě tam, chudinku, šoupli.
Ve třídě jsem byla bezkonkurenčně nejhubenější a nejnasranější. Hned druhý týden školní docházky jsme šli celá třída na lékařskou prohlídku, holky a kluci zvlášť, což bylo moje štěstí.
My holky jsme se musely všechny v ordinaci svléknout do spodního prádla, všechny na jedné hromadě. Doktorka si brala jednu po druhé, podrobně prohlížela, nahlas diktovala sestře a ostatní zvědavě naslouchaly. Už jen to svlečení bylo pro mě očistcem. Všechny (všechny!) holky měly prsa a zákonitě podprsenku, jen já ne. Já neměla prsa a ani pitomou nulku. Měla jsem klukovské tílko…
Čím větší prsa, tím víc je holky vypínaly, jen já jsem se krčila a snažila se být ještě menší, než jsem byla. Stejně jsem zvědavým pohledům neunikla.
Každá z nás musela vlézt na váhu, pak byla změřená a posléze vyslechnuta a všude proklepaná. Holky se chichotaly, hlásily den první menstruace a já si zoufala. Když jsem přišla na řadu já a sestra hlásila celých 42 kilo, holky zpozorněly. No, a když se mě zeptala, kdy jsem začala menstruovat a já pípla, že ještě nikdy, špendlík byste slyšeli upadnout.
Paní doktorka zvedla hlavu a posléze obočí. Se sestrou se začaly radit, jestli mají zavolat mému tatínkovi – takto panu doktorovi - hned, nebo mě poslat na gyndu , a nebo co vlastně. Všechny moje milé spolužačky hltaly zajímavý dialog a já tam stála jako na pranýři. Nakonec jsem musela paní doktorce slíbit, že se doma poradím a že se dostavím na gyndu s tatínkem. Zahájení studia na nenáviděném gymplu par excelence…
No, nic se nejí tak horké, jak se uvaří. Paní doktorka zřejmě tátovi přece jenom telefonovala, protože jsem večer zaslechla tatínka, jak maminku uklidňuje, že je to normální, že až budu vážit o pár kilo víc, tak se dostaví i vytoužená menstruace, a že má být maminka ráda, že nejsem jako sud a že jsem takhle hezká. Tatínek…jako vždycky měl pravdu. Přibrala jsem tři kila a ejhle – byla ze mě ženská.
Ono si to sedlo i s tím gymnáziem. Spolužáci byli bezva, kantoři taky, jen ta matika a fyzika a chemie a deskriptiva a technické kreslení, ty teda drhly.
Asi jsem byla i hezká, protože si mě začali kluci všímat i s mým klukovským hrudníčkem, a nikdy mi žádný mou útlost nevyčetl. Zato teď by se divily, moje první lásky, jak jsem pěkně narostla…
Zuzana Zajícová
Ty neumíš hrát šachy??
V divadle se pohybuji veskrze mezi mladými, a jsem tomu ráda. Někdy si dělají z nebohé stařenky srandu, případně nechápou, že neumím hrát šachy.
Zuzana Zajícová
Já i vy máme štěstí
Vzpomínáte si na žebračky, držící v náručí zcela apatické miminko? Vyrojily se hned po revoluci 1989 a vydržely na pražských ulicích pár let.
Zuzana Zajícová
Jak jsem šla do pekla
...a to ještě ke všemu o Velikonocích. Navíc jsem se vrátila v čase, a to všechno dobrovolně. Někdy je to třeba...
Zuzana Zajícová
Do tepláků!
Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v teplákách? Když jsem byla malá, patřily tepláky do výbavy prakticky každého dítka;
Zuzana Zajícová
Voní člověčinou….prokristapána! (Malé vědecké pojednání o jistých termínech)
Všichni jsme lidi. No a jeden každý z nás je člověk. V každém člověku pak je srdce a duše. V některých pak srdíčko a dušička. Jeden by nevěřil, co všechno se v nás najde. A ještě ke všemu voníme člověčinou.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Absurdita blahobytu. Miliardy porcí jídla končí v koši, nejvíc plýtváme doma
Premium Přestože existují potravinové banky, kam míří neprodané jídlo ze supermarketů a řada hotelů,...
Záchranka na maratonu ošetřila 52 běžců po kolapsu, do nemocnice museli čtyři
Záchranáři na Pražském mezinárodním maratonu ošetřili 52 běžců, vesměs po kolapsu. Informovali o...
Čínský prezident přiletěl na návštěvu Francie. „Vítali“ ho naštvaní Tibeťané
Do Paříže přiletěl čínský prezident Si Ťin-pching, který v pondělí zahájí dvoudenní státní návštěvu...
Al-Džazíra končí v Izraeli, rozhodla vláda. Televize se chce bránit
Izraelská vláda v neděli jednomyslně schválila ukončení činnosti katarské televizní sítě Al-Džazíra...
Klempíř - Pokrývač do Německa
Arcon Personalservice GmbH
nabízený plat:
75 260 - 90 320 Kč
- Počet článků 429
- Celková karma 31,76
- Průměrná čtenost 1258x
...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)
Píšu i zde:
Profil uživatele | i60.cz