Jedeme na dovolenou! Kristepane…

Jednou to přijít muselo. Dovolená. Nemůžete furt chodit do práce a tam být v bezpečí; musíte si tu zatracenou dovolenou prostě vybrat.

Tak my za chvíli vyrážíme. Jedeme do Rakouska: já, moje plotýnky a můj krček, pan Zajíc, jeho ledvinový bludný kámen a jeho hemoroidy, a náš fiátek, zvící patnácti let. Dovolená, o jaké se vám nezdá.

Jedeme tam jenom do neděle, ale napakovaní jsme, jako bychom jeli navždy. Co kdyby, že jo.

Nic není jen tak. Vždycky se musí objevit nějaká ta překážka, aby byl ten adrenalín ještě větší, aby bylo na co vzpomínat, aby bylo o čem vyprávět. Takže zatím všechno OK, jen mi kleknul mobil. On mi tak docela nekleknul, jen já neslyším, když někomu telefonuju. Asi sluchátko, řekla bych. Jelikož je cílem cesty Klagenfurt, kde bydlí moje milvaná kamarádka Eva, a té musím zavolat, až se budeme blížit, je mobil dost podstatná věc.

Protože jsme včera měli dost času, jeli jsme na výlet do Mělníka, aby se naše Besinka prošpacírovala, než ji necháme doma. Nebojte se, bude v dobrých rukou sousedčiných, stejně jako naše kočky, ale na procházku se do neděle nedostane.

V Mělníku má O2 filiálku, dokonce tam sedí i guru! Tak jsme se tam stavili. No…guru nás odbyl, prý musím se svým mobilem tam, kde jsem ho zakoupila, a je to prý na servis.

Obešli jsme Mělník, dali si zmrzlinu a jeli domů balit.

Dnes ráno jsme se na otočku vydali do Prahy, do mé prověřené filiálky na Václaváku. Tam guru zrovna nebyl, jen taková fajn slečna, a ta mi poradila, abych použila reproduktor, že hovor uslyším, a taky jo. Po dovolené že mám přijít a dáme to do servisu. No prosím! A mělnický guru tohle nevěděl!

Dnes večer jedeme. Jestli přežijeme naše silniční uzavírky, budeme ráno u jezera Mondsee a tam s sebou plácnem a budem si lízat rány. No a taky si dáme něco dobrýho a vykoupeme se, abychom nabrali síly na další cestu. Odpoledne dorazíme do Klagenfurtu a já se už nemůžu dočkat, až si s Evou otevřeme večer vínko a budeme si povídat až do rána. No a pak budeme cestovat a koupat se a ochutnávat speciality rakouské a italské a slovinské kuchyně. Když to dobře půjde.

Zatímco čtete tenhle elaborát, ležím u jezera Mondsee a kochám se. V ideálním případě. Hlavně aby náš fiátek dojel, aby ledvinový kámen pana Zajíce nezlobil a aby moje plotýnky a krček pochopily,že mají dát chvíli pokoj.

Po příjezdu podám hlášení.

No...všechno je jinak - nastavila jsem datum publikování článku, leč článek zůstal v konceptech. Takže v tuhle chvíli, co čtete tyto řádky, sedím ve své kanceláři a snažím se pracovat. Někde udělala blondýna chybu; no to se stane, že jo, už i soudruhům z NDR...slibuju, že jakmile se trochu vzpamatuju, hned sednu a napíšu, kterak jsem se na té dovolené vlastně měla.