Sny se mají plnit. Dokud je čas. III.
Už dávno dopředu jsem věděla, že je oslavím v náruči mého milého smíšeného sboru Gaudium, neb budeme dlít zrovna v Polsku. Navíc je to přesně deset let, co jsem platným prvním altíkem v tomto slovutném a ctihodném ansámblu. Dvojnásobný důvod k hlubokému zamyšlení, jak pojednat ty ne zrovna žádoucí kulatiny.
Jednou v únoru jsem tak seděla a koukala do počítače. Do nosu mě cvrnkla informace, že existují nějakou dobu na našem trhu kelímky NICKNACK, co jsou na furt! Žádný voskový papír, žádný polystyren, prostě poctivá umělá hmota, co přežije staletí. A na ty zázračné kelímky lze natisknout cokoliv si zákazník vymyslí. To je ono! Nechám vyrobit pro náš sbor sborové kelímky, co budou na furt a co budou jen naše! Kontaktovala jsem výrobce a ten mi obratem poslal informace, o něž jsem žádala.
Obrátila jsem se s tajným úkolem na svou kamarádku Hanku, co má smysl pro kdeco a je schopná vymyslet cokoliv. Spolu jsme to probraly a vymyslely grafický ksichtík kelímku. Zbýval ještě jeden úkol; oslovila jsem našeho sbormistra Vláďu, aby mi pod rouškou tajemství napsal kousek partitury - Proč bychom se netěšili – od Bedřicha Smetany, na něhož jsem se, z prozaických důvodů, obrátit nemohla. Vláďa, aniž by tušil, oč jde, obratem poslal žádané.
Výrobce se úkolu zhostil na jedničku. Poštou mi přišla ohromná krabice se sto dvaceti krásnými kelímky, co jsou jen pro nás a naše! Rozhodla jsem se, že je povezu s sebou do Polska spolu s prověřeným lahodným mokem – medovinou od kamarádky Věry.
Narozeniny jsem měla v pondělí – po nedělním koncertu ve Wroclawi, kde jsme zpívali Carmina Burana, a před koncertem pondělním v Legnici. Co víc jsem si mohla já, řadová sborová zpěvačka, k narozeninám přát!
V pondělí jsme dali sbohem Wroclawi a odjeli do Legnice. Ovšem ještě před odjezdem mi všichni moji kamarádi zazpívali a gratulovali. Když ustalo všeobecné zpívání, otevřel náš kamarád řidič Marek postranní prostor v autobusu a tam byly naskládané kelímky s medovinou, pěkně jeden vedle druhého, pro každého z nás. Viděla jsem, že se můj dárek pro celý sbor všem moc líbí a byla jsem šťastná. Úplně nejvíc. Kelímky se líbily i našim polským kamarádům, co se s námi přišli rozloučit. No jo, jeden jsme jim věnovali na památku, takže jich máme jen sto devatenáct.
Než jsme dojeli do Legnice, zastavili jsme se na fantastickém místě – ve městě Jawor v Kostele míru. Tak to byla fakt velká krása…viz: http://www.oberlausitz.com/ferien/kulturell/via-sacra/cz/friedenskirche-zum_heiligen_geist-jawor-jauer.aspx
Pak jsme jeli rovnou do Legnice, kde na nás čekali polští kamarádi – Chór Madrygal. Netušili, že jsme sice přijeli my, ale naše klavíristka Jitka, co nás měla doprovázet, se zasekla cestou, a že to prostě do Legnice nestihne…museli jsme zcela přestavět repertoár našeho koncertu. Řeknu vám, je to jízda! Noty, které jsme měli s sebou, jsme mohli s klidem nechat v tašce. Naše sbormistryně Zdena ovšem projevila svou virtuozitu a sestavila během chvíle nový program. Zpívali jsme se skvělým polským sborem dvě společné věci a pak jsme to prostě dali. Zpívali jsme senzačně. Nekoukali jsme do not, dali jsme to zpaměti a byl to podle mého jeden z našich nejlepších výkonů. Moje narozeniny tímto byly zcela ojedinělé, jedinečné a nejkrásnější. Však mi to hodně mých kamarádů řeklo! Takovým narozeninám konkurovaly jen ty před čtyřmi lety. To jsme byli se sborem ve Francii a já tam oslavila nejen narozeniny, ale i znovuzrození po léčbě, kterou jsem ukončila pouhé dva měsíce předtím. Léčbě po nemoci, která mě mohla připravit nejen o řeč a schopnost zpívání, ale i o život. No a vidíte; myslím, že zrovna láska ke zpívání a kamarádi ve sboru výrazně napomohli k tomu, že jsem po čtyřech letech mohla slavit zase narozeniny s nimi a se společným zpíváním…
děkuju…
p.s. děkuju Hance za její nápady a a za spolufinancování kelímků.
Zuzana Zajícová
Já i vy máme štěstí
Vzpomínáte si na žebračky, držící v náručí zcela apatické miminko? Vyrojily se hned po revoluci 1989 a vydržely na pražských ulicích pár let.
Zuzana Zajícová
Jak jsem šla do pekla
...a to ještě ke všemu o Velikonocích. Navíc jsem se vrátila v čase, a to všechno dobrovolně. Někdy je to třeba...
Zuzana Zajícová
Do tepláků!
Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v teplákách? Když jsem byla malá, patřily tepláky do výbavy prakticky každého dítka;
Zuzana Zajícová
Voní člověčinou….prokristapána! (Malé vědecké pojednání o jistých termínech)
Všichni jsme lidi. No a jeden každý z nás je člověk. V každém člověku pak je srdce a duše. V některých pak srdíčko a dušička. Jeden by nevěřil, co všechno se v nás najde. A ještě ke všemu voníme člověčinou.
Zuzana Zajícová
Spala jsem s Mozartem aneb Jak na Nový rok, tak po celý rok
Která z vás může říct, že spala s Mozartem? Hádám, že žádná! Mně se to povedlo, jen teda nevím, jestli bych to chtěla po zbytek roku.
Zuzana Zajícová
Nejlepší večírky jsou ty, na kterých jsem nejmladší a nejkrásnější
Konec roku je zasvěcen večírkům. Scházejí se příbuzní, kteří na sebe nemají jindy čas, a kamarádi, aby se radovali, že se spolu dožili konce roku.
Zuzana Zajícová
Odešel jeden z nás...
Zemřel Josef Prouza... bloger a kamarád... další jeho články si už nepřečteme... poslední napsal 30. listopadu...
Zuzana Zajícová
Před vánocemi to houstne
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na ně prostě vykašlu. Jenže něco jiného je říkat si, a něco úplně jiného je holá skutečnost.
Zuzana Zajícová
Jen takový blogerský povzdech
Závidím svým blogerským kolegům. Není to nic k chlubení, ale je to tak. Stydím se, ale to je asi tak všechno, co s tím můžu udělat.
Zuzana Zajícová
Zač je v Pardubicích perník aneb Sraz blogerů v San Piegu
Blog neslouží jen k psaní blogů, ale taky k seznámení a posléze k utvrzování kamarádství pravidelně dvakrát za rok
Zuzana Zajícová
Jak jsem se odvážila navštívit blešák
Jsou místa, která jsem nejen nikdy nenavštívila, ale navštívit ani nechci. Pokud se ovšem ve mně sem tam neprobudí moje potlačovaná dobrodružná povaha.
Zuzana Zajícová
Jak jsme bydleli na zámku
Konečně se mi splnil sen. Poznala jsem, jaké to je, bydlet na zámku, a já vám o tom podám pravdivou zprávu.
Zuzana Zajícová
Desatero slušného chování aneb Jak si nikdy neutrhnout ostudu
Ledva jsem počala rozum brát, naučila mě maminka, kterak se chovat ve společnosti, abych si neutrhla ostudu. Já vás nyní s maminčiným desaterem seznámím.
Zuzana Zajícová
Jak jsem se ocitla na krok od nebe...
... a se mnou i kamarádi, co s nimi zpívám ve smíšeném sboru Gaudium Praha. Je to nejlepší způsob, jak přivítat léto. Odjet tam, kde je to jen kousek, a jste v nebi.
Zuzana Zajícová
Co to pořád mají české celebrity s těmi důchody?
Každou chvíli na mě na internetu vykoukne stížnost ohledně výše důchodu. Tu Vondráčková, pak zase Žilková nebo Obermaierová...
Zuzana Zajícová
Podvazky, punčochy, punčocháče, a taky podprsenky
Být krásnou a žádoucí, to dá někdy po čertech práci. Když jsem byla malá, dost mě děsilo, že budu muset nosit punčochy a podprsenku. Zavánělo mi to středověkou mučírnou.
Zuzana Zajícová
Cucflek (pojednání, hodící se k pučícímu jaru)
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych byla objektivní. Možná jsou mezi námi tací, co ho nikdy nevlastnili a ani nevyrobili, a těch je mi líto.
Zuzana Zajícová
Jak jsme se srazili my, co spolu tady na blogu kamarádíme
Stalo se tradicí, že se dvakrát ročně sejdeme, protože nám prostor zde na blogu nestačí. Musíme všechno probrat in natura a ještě u toho probírání stihneme objevovat krásy naší rodné hroudy.
Zuzana Zajícová
Luxování a mytí nádobí je asexuální
Moudro, jež vypadlo z pusy herečky Terezy Brodské, mě donutilo k hlubokému zamyšlení, jak na tom vlastně jsem já, škopek nádobí, vysavač a sex.
Zuzana Zajícová
Volha a já
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 428
- Celková karma 30,52
- Průměrná čtenost 1261x
...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)
Píšu i zde:
Profil uživatele | i60.cz