My, co jsme vyrůstali v době temna – rozuměj za vlády jedné strany, nebo ještě přesněji – v době komunistické totality, my si rozhodně pamatujeme, že lečo se jedlo jen v létě, kdy rajčata a papriky normálně rostou. V zimě jsme jedli brambory, zelí a seschlou kořenovou zeleninu. Z ovoce maximálně jablka, a kdo si vystál před Mikulášem frontu, tak jednou za rok banány a pomeranče z Kuby. Zkrátka když byla sezóna, jedlo se to, co rostlo.
Dnes jsme pěkně rozmazlení a nevíme, co roupama, jak by řekla moje babička. Celý rok si kupujeme, na co si vzpomeneme, a ještě bychom chtěli, aby to stálo jen pár kaček.
Přiznám se, že i já si kupuju papriky, rajčata, maliny a borůvky, když mám chuť, a ne jenom když je zrovna jejich čas. Mám kvůli tomu výčitky svědomí, i to přiznám. Vím, že jsou moje rozmary vykoupeny tím, že se to, na co mám chuť, vozí z druhého konce světa, a není to zrovna fér k životnímu prostředí. I já vím, že se ceny zvedly, ale já když si mimo sezónu koupím pár paprik a trochu rajčat, tak to není nic, co by mě zruinovalo.
Já vám povím, co mi vadí, a co mi hlava nebere. Vadí mi, a nebojím se říct, přímo štvou nehorázné ceny za něco, bez čeho se rozhodně do konce života neobejdu, a bez čeho to zatracený lečo nejsem schopná sníst. Ano, přátelé, jsou to zuby. Zuby!
Celý život poctivě platím zdravotní pojištění. První neschopenku jsem vyplnila až v pokročilém věku pětapadesáti let, do té doby jsem poctivě pracovala a nemoci řešila přes víkendy, případně výběrem pár dnů dovolené. Poctivě po celý život chodím na preventivní prohlídky (nejen) k zubařce.
Jenže čas nezastavíš. O svoje zuby se starám, ovšem i ty stárnou. Ještě nedávno jsem byla hrdou majitelkou všech zubů. Nyní jsem navíc majitelkou dvou korunek a o jeden zoubek jsem přišla vinou akutního zánětu; naštěstí nebyl v přední linii, ale úplně vzadu. Obávám se, že v blízké budoucnosti mě opustí další ze stoliček. A zde je na čase se zamyslet nad tím, co si počnu, až se tak stane.
Já vůbec nechápu, proč PROČ stojí jakýkoliv nový zub takový prachy. Plomby, tahání nervů, čištění kanálků, cokoliv, na co si vzpomenete, je podle mě naprosto nepochopitelně předražené. Platím zdravotní pojištění? Platím. O svoje zuby se celý život starám? Starám. Chodím na preventivní prohlídky? Chodím! Tak proč mám k čertu na starý kolena vrazit tak hrozný peníze do zubů? Když ty prachy notabene vlastně ani nemám?
Moje paní zubařka, ke které jsem celou dobu, co žiju v Praze, chodila, odešla v lednu do důchodu. Měly jsme spolu přátelský vztah. Paní zubařka byla nejen skvělou odbornicí, ale taky odbornicí ze staré školy. U ní jsem se o svoje malinké úspory nebála.
Mám jeden osobní problém. Kdykoliv pocítím sebemenší zubní nedostatek, okamžitě se dožaduji nápravy. Nedovedu si tudíž představit, že bych vylezla mezi lidi a nemohla se na ně plnohodnotně usmát! Nebo že by mi vypadla plomba, a já neměla okamžitě novou!
Mou milovanou paní zubařku nahradila mladá paní zubařka, co se jí v prosinci narodila dvojčata, aniž by stačila ordinaci převzít. Neměla jsem tudíž možnost se s ní seznámit. Ordinovat začne snad začátkem května dva dny v týdnu...a ceny budou tržní...
Myslím si, že je tady něco špatně. A to celosvětově. Všude jsou zuby drahá sranda. Je vůbec někdo schopný mi vysvětlit proč? Zuby přece patří k člověku stejně jako všechno ostatní. Všechno, co ušetřím, zřejmě vrazím do zubů, a to nebudu mít ani žádný extra úsměv, protože ten je opravdu jen pro bohaté.
Finn a jeho dokonalý chrup
zuby má na háku
