Potřebuje migrantka kouče?
Koučové tak nějak mijeli moje povědomí a byli mi vlastně šumafuk. Jenže teď je situace jiná. Chytila jsem někde rýmu, uvařila si čaj, zamotala krk, natáhla nohy a pustila si bednu. Zrovna v momentě, kdy začala moje celkem oblíbená Všechnopárty. A tam – kouč. Mentální sportovní kouč, poskytující služby takovejm hvězdám, jako je Jágr nebo Plíšková. Chlapík s vizáží skoro dokonalou; perfektně střižený účes, interesantní porost brady, štíhlý. Zpozorněla jsem a zaposlouchala se do dialogu. Třeba bych mohla taky uplatnit ve svém momentálně dost zašmodrchaném životě rady kouče!
Tak, hovořil plynule, to jako jo, ale žádná sranda. Nic, co by mě pobavilo a zaujalo. Taková omáčka, bez které se obejdu. Nuda.
Už jsem chtěla přepnout, když jsem zase zbystřila. Druhým hostem totiž byl Ivo Šmoldas, a toho já můžu. Toho virtuálně miluju. Na rozdíl od kouče nemá dokonalou vizáž, ale má něco jinýho. Jiskru. A vtipnej je. A hezkej. A chytrej. Ale hlavně je to chlap, co si dělá srandu sám ze sebe a nebere se vážně, jako ten kouč.
Takže s koučem je to vyřešený. Byl by mi k ničemu. Nechci dosáhnout nejvyšších met, ani nevím, které mety by byly pro mě vlastně vhodné.
Moje moudrá dcera Terezka říká, že chlap má být laskavý a musí s ním být sranda. Pak vedle něj holka vydrží všechno. Jo, takovej chlap je nejlepší kouč, zvlášť pak, když je ke všemu i chytrej a bydlí jinde. Tedy, momentálně to tak cítím, že rozhodně nebude bydlet se mnou, až se takovej bezva chytrej, vtipnej a laskavej chlápek objeví.
Já chápu, že vrcholoví sportovci to mají těžký. Musí to být peklo, pořád se snažit být nejlepší, nezklamat, vydržet buzeraci trenérů, nabádání a rady kouče, a když se nedaří, je to konec světa.
Tak. Mám v tom jasno. Kouč není nic pro mě. A já nejsem ten správný objekt pro zvyšování met a dosahování vítězství. Zato s panem Šmoldasem bych šla z fleku na kafe. Otázka je, jestli by o kafe se mnou stál; tak si to kafe radši uvařím a pustím si znovu Všechnopárty.
Tohle bývali moji nejlepší koučové...
Zuzana Zajícová
Já i vy máme štěstí
Vzpomínáte si na žebračky, držící v náručí zcela apatické miminko? Vyrojily se hned po revoluci 1989 a vydržely na pražských ulicích pár let.
Zuzana Zajícová
Jak jsem šla do pekla
...a to ještě ke všemu o Velikonocích. Navíc jsem se vrátila v čase, a to všechno dobrovolně. Někdy je to třeba...
Zuzana Zajícová
Do tepláků!
Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v teplákách? Když jsem byla malá, patřily tepláky do výbavy prakticky každého dítka;
Zuzana Zajícová
Voní člověčinou….prokristapána! (Malé vědecké pojednání o jistých termínech)
Všichni jsme lidi. No a jeden každý z nás je člověk. V každém člověku pak je srdce a duše. V některých pak srdíčko a dušička. Jeden by nevěřil, co všechno se v nás najde. A ještě ke všemu voníme člověčinou.
Zuzana Zajícová
Spala jsem s Mozartem aneb Jak na Nový rok, tak po celý rok
Která z vás může říct, že spala s Mozartem? Hádám, že žádná! Mně se to povedlo, jen teda nevím, jestli bych to chtěla po zbytek roku.
Zuzana Zajícová
Nejlepší večírky jsou ty, na kterých jsem nejmladší a nejkrásnější
Konec roku je zasvěcen večírkům. Scházejí se příbuzní, kteří na sebe nemají jindy čas, a kamarádi, aby se radovali, že se spolu dožili konce roku.
Zuzana Zajícová
Odešel jeden z nás...
Zemřel Josef Prouza... bloger a kamarád... další jeho články si už nepřečteme... poslední napsal 30. listopadu...
Zuzana Zajícová
Před vánocemi to houstne
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na ně prostě vykašlu. Jenže něco jiného je říkat si, a něco úplně jiného je holá skutečnost.
Zuzana Zajícová
Jen takový blogerský povzdech
Závidím svým blogerským kolegům. Není to nic k chlubení, ale je to tak. Stydím se, ale to je asi tak všechno, co s tím můžu udělat.
Zuzana Zajícová
Zač je v Pardubicích perník aneb Sraz blogerů v San Piegu
Blog neslouží jen k psaní blogů, ale taky k seznámení a posléze k utvrzování kamarádství pravidelně dvakrát za rok
Zuzana Zajícová
Jak jsem se odvážila navštívit blešák
Jsou místa, která jsem nejen nikdy nenavštívila, ale navštívit ani nechci. Pokud se ovšem ve mně sem tam neprobudí moje potlačovaná dobrodružná povaha.
Zuzana Zajícová
Jak jsme bydleli na zámku
Konečně se mi splnil sen. Poznala jsem, jaké to je, bydlet na zámku, a já vám o tom podám pravdivou zprávu.
Zuzana Zajícová
Desatero slušného chování aneb Jak si nikdy neutrhnout ostudu
Ledva jsem počala rozum brát, naučila mě maminka, kterak se chovat ve společnosti, abych si neutrhla ostudu. Já vás nyní s maminčiným desaterem seznámím.
Zuzana Zajícová
Jak jsem se ocitla na krok od nebe...
... a se mnou i kamarádi, co s nimi zpívám ve smíšeném sboru Gaudium Praha. Je to nejlepší způsob, jak přivítat léto. Odjet tam, kde je to jen kousek, a jste v nebi.
Zuzana Zajícová
Co to pořád mají české celebrity s těmi důchody?
Každou chvíli na mě na internetu vykoukne stížnost ohledně výše důchodu. Tu Vondráčková, pak zase Žilková nebo Obermaierová...
Zuzana Zajícová
Podvazky, punčochy, punčocháče, a taky podprsenky
Být krásnou a žádoucí, to dá někdy po čertech práci. Když jsem byla malá, dost mě děsilo, že budu muset nosit punčochy a podprsenku. Zavánělo mi to středověkou mučírnou.
Zuzana Zajícová
Cucflek (pojednání, hodící se k pučícímu jaru)
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych byla objektivní. Možná jsou mezi námi tací, co ho nikdy nevlastnili a ani nevyrobili, a těch je mi líto.
Zuzana Zajícová
Jak jsme se srazili my, co spolu tady na blogu kamarádíme
Stalo se tradicí, že se dvakrát ročně sejdeme, protože nám prostor zde na blogu nestačí. Musíme všechno probrat in natura a ještě u toho probírání stihneme objevovat krásy naší rodné hroudy.
Zuzana Zajícová
Luxování a mytí nádobí je asexuální
Moudro, jež vypadlo z pusy herečky Terezy Brodské, mě donutilo k hlubokému zamyšlení, jak na tom vlastně jsem já, škopek nádobí, vysavač a sex.
Zuzana Zajícová
Volha a já
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 428
- Celková karma 30,67
- Průměrná čtenost 1261x
...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)
Píšu i zde:
Profil uživatele | i60.cz