I blondýna může být uprchlíkem

21. 10. 2019 10:30:28
A stane se to dřív, než bys řekl švec. Ještě někdy v srpnu by mě ve snu nenapadlo, že zrovna já budu patřit mezi uprchlíky, a stačil jeden exces, jedna symbolická poslední kapka,

a z venkovské řepy, žijící v domku kousek u Prahy, se stala migrantka.

Najednou nesejde na hmotných statcích, na léta budovaném domově, najednou běžíte a už se nezastavíte.

Když nad tím mým útěkem dnes přemýšlím, jsem vlastně vděčná panu Zajícovi za jeho poslední doporučení, abych spala na zemi, že tu matraci kdysi koupil on. To, že byl značně pod vlivem, jen dopomohlo k mému rozhodnutí všeho nechat a utíkat. Táta mě kdysi varoval, že s alkoholikem NIKDY, že je to ztracený čas, zničený život. Přesto mi to trvalo deset let, než jsem se rozběhla.

Už nejsem paní Zajícová, jen to příjmení si nechám; nestojí zato ho na těch pár let měnit. Na útěku jsem potkala samé bezva lidi, co se ke mně chovají moc pěkně, a já vím, že mě mají rádi. Po létech stresu a trápení je to ten nejlepší lék, to mi věřte. Už na mě nikdo neřve, nehází věcmi, nerozkazuje, nenadává. Jenže i blondýna má mozek a v něm spoustu komůrek, kde se schovávají myšlenky, pocity, vzpomínky, obavy, smutek, strach... ve dne si poručíte, ale v noci, to je jiná. Nepomůže ani čaj z meduňky, ani myšlenky na někoho blízkého.

Když se něco v těle nebo na duši porouchá, pomůže návrat k přírodě. Můj táta mě vždycky vzal do lesa, jenže táta už tu dlouho není. Musela jsem vymyslet jinou alternativu. Lázně! Jo! Sebrala jsem se a odjela do Karlových Varů. Normálně bych na to neměla, ale pětidenní pobyt se objevil ve slevě a stal se pro mě přijatelným. Jsem zkušenou lázeňskou krasavicí, mám za sebou dvojnásobný třítýdenní pobyt, hrazený pojišťovnou. Tam mě poslala moje paní neurologická doktorka, abych si spravila nejen bederku a krk, ale i duši. Věděla o mém soužití s panem Zajícem dost, aby mě poslala dvakrát po sobě do vlídné náruče lázeňských procedur. Věděla jsem tudíž, že pobyt v lázních mi jedině prospěje.

V Karlových Varech bylo krásně. Od úterý do soboty jsem si užívala péče a vybrané stravy, krásného ubytování a ruštiny. V celém resortu jsem česky mluvila jen já a paní recepční. Taky jsem jako jediná nevlastnila tepláky s pruhama a trika s obrovskými nápisy. V Rusku jsou trendy umělé řasy, a ty teda taky nemám. Myslela jsem si, že v resortu honosícím se čtyřmi hvězdami se chodí na večeře v gala, ale to jsem se tedy šeredně spletla. Patřila jsem ve svých kalhotách a svetýrku k nejlépe oblečeným a moje sebevědomí stouplo. Otázka ovšem je, jestli si o mně oteplákovaní a označkovaní lázeňští hosté nemysleli opak...

Paní recepční mi vyprávěla, že na jaře k nim zavítala devadesátiletá Američanka, která chodila zásadně v lázeňském bílém županu a naostro, představte si! Šla tak i na večeři. Když se jí snažila servírka vysvětlit, že v županu na večeři nemůže, uposlechla a župan odhodila. Od té chvíle mohla v županu i na večeři, protože, jak pravila paní recepční, něco tak strašnýho ani ona, ani nikdo jiný z přítomného personálu,nikdy v životě neviděla a doufá, že už neuvidí. No jo, v devadesáti chodit pod županem naostro, to chce odvahu.

Ve čtvrtek v podvečer zastavily před hotelem tři autobusy a z útrob se vyvalila asijská klientela. Těšila jsem se, jak budu u večeře studovat jejich způsoby, protože ruské hosty už jsem měla prozkoumané. Jaké bylo moje překvapení, když jsem u večeře a ani u snídaně nespatřila jediné šikmé asijské očičko! Ani v bazénu, ani na procedurách! Vrtalo mi hlavou, kam se podělo bratru sto asijských soudruhů, i zeptala jsem se česky mluvící recepční. A rázem jsem měla jasno. Oni ti asijští cestovatelé během dne přijedou, prolítnou město, nafotí si pěkně všechno, pak jednu noc přespí a tradá do města jiného. Takhle stihnou celou Evropu během pár dnů a vydechnou si až doma při prohlížení fotek. Divný způsob cestování, to vám teda řeknu. Já jsem v Karlových Varech byla pět dnů, prochodila jsem je křížem krážem, okusila procedury, jídlo a pití, a stejně si netroufám říct, že je znám důkladně.

V lázních na mě byli moc hodní. Dokonce tak, že mi jedna z masérek zavolala do pokoje, že bych určitě potřebovala ještě jednu masáž, a že mi ji ráda poskytne. To víte, svěřila jsem se jí při masáži, která byla v ceně voucheru, co mě do lázní zavedlo, proč si potřebuji ujasnit myšlenky a srovnat bolavou duši a zádíčka. A řeknu vám, že její laskavost mi pomohla víc, než potom samotná masáž...

Při objevování města jsem narazila na spoustu nápisů, které nabízely byty k prodeji. Protože sama hledám svůj nový domov, mrzelo mě, že nejsem z Karlových Varů. Tam je z čeho vybírat. I když...na tu ruštinu bych si nikdy nezvykla.

Hezky tam bylo, v lázních...

Pohled z okna mého lázeňského pokoje

Vybranou knihovnu měli v lázních. Tuhle edici Knihy Odvahy a Dobrodružství jsem celou jako dítko četla

Cesta od Spa Resortu Sanssouci do centra lázní vedla lesem

Tady mezi těmi všemi kýči je jeden živý pejsek. Paní prodavačka mi ale zavřela okýnko dřív, než jsem jejího pejska stačila líp vyfotit.

Ještě jednou si neodpustím pohled z mého okna, to když svítilo sluníčko

...i tohle jsou Karlovy Vary... nápis na záchodě v obchodním centru

Poslední pohled na Karlovy Vary ze zastávky autobusu, který mě odvezl na nádraží. Moc jsem tentokrát nefotila, víc jsem se dívala a přemýšlela. Rozhodně nemám tolik fotek, jako asijští turisté, zato zážitků mám určitě mnohem víc.

Autor: Zuzana Zajícová | pondělí 21.10.2019 10:30 | karma článku: 34.25 | přečteno: 1637x

Další články blogera

Zuzana Zajícová

Obracet zpět se nevyplácí, zvlášť pokud jste na útěku

...jenže někdy to prostě nejde, někdy se musíte nejen obrátit, ale i vrátit tam, odkud jste utekli...

11.11.2019 v 9:43 | Karma článku: 30.09 | Přečteno: 1066 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Co je v životě migrantky potřebné a co ne

Jsem na útěku už druhý měsíc. Přináším zde vědecké pojednání o tom, co je a co není potřebné v životě běžencově.

30.10.2019 v 9:47 | Karma článku: 33.33 | Přečteno: 1547 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Jako když kámen z pramene odvalíš…

...a žízeň uhasíš, po dlouhé, dlouhé době. Jako když z podzemí na čerstvý vzduch do chladného rána vyjdeš a zhluboka se nadechneš. A oči, uvyklé šeru, nejprve opatrně pootevřeš, a teprve po čase se odvážíš otevřít je dokořán,

7.10.2019 v 9:13 | Karma článku: 34.64 | Přečteno: 1815 | Diskuse

Další články z rubriky Fotoblogy

Radek Vrba

Hraniční vrch

Rozhledna na vrcholu Hraničního vrchu je tvořena dvěma sloupy, které původně sloužily pro přenos signálu Českým radiokomunikacím. Tyto dvě věže jsou spojeny lávkou, ze které je pěkný výhled. Rozhledna je u Města Albrechtice.

20.11.2019 v 19:32 | Karma článku: 16.47 | Přečteno: 260 | Diskuse

Jaromír Šiša

Putování Transsibiřskou magistrálou, zastavení poslední, Bajkal.

Je nejhlubším jezerem světa. Na délku měří 639 v nejširším místě 79 km. Jeho 550 přítokům by trvalo naplnění 369 let. Vytéká z něj pouze Angara, která má hned na začátku 7x větší průtok než Labe v ústí do moře. Je zásobárnou pro

18.11.2019 v 9:07 | Karma článku: 38.50 | Přečteno: 1095 | Diskuse

Klára Tůmová

Na ptáky jsme krátký

Na některé opeřence jsme malý páky my, jiní jsou zase malý páky na nás. A tak zatímco oni si dají do zobáčků, my si dáme do čumáčků a bezpečně se podíváme na zobáčky, se kterými bychom se nechtěli osobně setkat.

17.11.2019 v 21:04 | Karma článku: 15.75 | Přečteno: 331 | Diskuse

Veronika Foglová

Ze Zaječin na Zemskou bránu (2)

Dnešní část putování zahájíme pod Pašeráckou lávkou a zakončíme pod Ledříčkovou skálou v dolní části rezervace.

17.11.2019 v 20:44 | Karma článku: 13.06 | Přečteno: 143 | Diskuse

Jan Pražák

Montyho smutný příběh s otevřeným koncem

Mám rád příběhy se šťastným koncem, ať už lidské nebo zvířecí. Jenže v životě se ne vždy daří, a tak vám dnes mohu nabídnout jen několik příběhů se slibným začátkem. A k tomu jeden, v němž by toho štěstí bylo moc a moc zapotřebí.

17.11.2019 v 17:59 | Karma článku: 21.22 | Přečteno: 658 | Diskuse
VIP
Počet článků 297 Celková karma 33.21 Průměrná čtenost 1107

Nejradši mám chleba se sádlem. A taky ráda píšu.

...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak  umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)

 

Najdete na iDNES.cz