Život na šikmé ploše aneb Jak jsem byla domácím kutilem

13. 08. 2019 9:56:52
Zub času je nemilosrdný. Hlodá. Nahlodal mi záchodové prkýnko. Ač dřevěné, dubové, zubu času, chudák, neuniklo.

Nejdřív byly nahlodány takové ty panty, co je jimi prkýnko připevněno k míse, a potom takový ten čudlík zespodu prkýnka, co způsobuje, že prkýnko neleží přímo na porcelánu. Jenže čudlík ulítl jen jeden, tudíž se prkýnko stalo šikmou plochou, vhodnou možná pro uspokojivý start letadla, nikoliv však pro vyrovnané posezení na vécé.

Pravda, prkýnko mělo svoje léta, věrně sloužilo bratru dvacet let, a to je úctyhodný výkon, vzhledem k zátěži, jež na svých dřevěných bedrech po celá ta léta neslo. Měla jsem dojem, že výměna prkýnka je prací, vhodnou pro muže, i předložila jsem doma dotaz a nesmělé přání stran výměny dotyčného prkýnka. Manžel měl jasno: prkýnko se samostatně měnit nebude, protože se jednou (jednou!) bude beztak měnit celá mísa.

Což ovšem může trvat léta, neb mísa je zachovalá, mnou pečlivě udržovaná. Manželovi evidentně sezení na šikmé ploše vadilo méně než mně. Mně taky lezly na nervy vypadávající panty víka, což někdy ve vypjatých chvílích strašně zdržovalo. Manžel, na rozdíl ode mě, nemá „syndrom klíčové dírky.“

(Pro neznalé vysvětlím: můj močový měchýř, jakmile se blíží k domovu a spatří klíčovou dírku, rozhodne nekompromisně, že se musí okamžitě a střelhbitě rozloučit s obsahem v něm ukrytém, a to i kdyby čert na koze jezdil. Rozhodně mu překáží v tomto plánu vypadlý pant u prkýnka. Zatím jsme to já i můj měchýř vždycky stihli, ale znáte to; jednou se to nemusí zdařit. Syndrom klíčové dírky je přímo vědecký termín, to jsem si nevymyslela. Znalým se tímto omlouvám za zdržení).

Pochopila jsem, že si s prkýnkem musím poradit sama. Využila jsem manželovy nepřítomnosti a prkýnko si obkreslila. Měření je ztráta času, není nad přesný střih. Pak jsem zasedla k internetu a zadala si potřebné heslo. Nevěřili byste, co druhů prkýnek mi vylezlo! Stovky! A ty ceny! To bych nevěřila, že prkýnko může stát takový prachy! Prkýnkem se zabývají světoví designéři, některá jsou prostě dokonalá, jen promluvit. No jo, jenže do starého, byť zrekonstruovaného baráčku se nějaká ta super extra moderna nehodí. Zaměřila jsem se na prkýnka dřevěná. Páni, to jsou prostě záchodoví elegáni, ovšem za cenu, jež vysoko překračuje moje možnosti. To je sice hezké, že současný trend vyžaduje kvalitu, eleganci, nápaditost a maximální pohodlí i u záchodového prkýnka, ale kde na to má člověk vzít, když není Fidelis Schlée, takto majitel prkýnka ze zlata?

Stěží jsem odtrhla okouzlený zrak od rolsrojsů mezi prkýnky a zaměřila se na nižší třídu. I tam mě cena překvapila. Prkýnka tedy rozhodně podražila za těch dvacet let.

Zavřela jsem počítač a vyrazila do terénu. Do Bauhausu, tam to mám nejblíž. Tam měli v oddělení prkýnek spoustu exemplářů, pěkně a přehledně vystavených až ke stropu. Musela jsem požádat o pomoc zkušeného pracovníka, jelikož už od pohledu bylo patrné, že ne každé prkýnko se hodí na mou dvacetiletou mísu. Prkýnko se vyvíjelo nejen co do vzhledu, ale i co se tvaru týče! S odborníkem jsme určili tři prkýnka, jež odpovídala tvarem a zároveň nestála majlant. No, prostě jsem si domů odnesla bílé prkýnko z takového toho lepšího plastu, za rozumnou cenu čtyři stovky. Problém je totiž taky v tom, že jakmile prkýnko vysvobodíte z igelitové folie, nelze ho už vrátit. Čtyři stovky jsou tudíž menší ztrátou než bratru šest tisíc.

K demontáži starého a montáži nového prkýnka jsem využila opět manželovy nepřítomnosti.

Demontáž se ukázala být velmi náročnou. Jeden šroub šel celkem snadno, ovšem ten druhý, pochopitelně ten, co na jeho uvolnění nebyl v malé místnosti patřičný prostor, tak ten mi dal zabrat. Jako na potvoru byl na pravé straně mísy a já, levák, jsem musela pracovat pravou rukou. Navíc mi v činnosti úspěšně překážela blízká zeď i přítomnost trubky. Taky rafinované umístění umyvadla v prostoru vedle mé hlavy slibovalo možný otřes mozku. Zápasila jsem s tím krámem hodinu! Když jsem ve vzácných chvílích odpočinku zmámeně zvedla hlavu, spatřila jsem na prahu záchodu tři přihlížející diváky. Ano, naše zvířectvo mě po celou dobu bedlivě pozorovalo. Nechci domyslet, co si o své milované paničce ti tři mysleli.

No, po hodině vysilujícího zápasu jsem zvítězila. Montáž pak byla snadná.

Manžel mě sice nepochválil (jak bych učinila v opačném případě já), ale taky nevynadal. Po několika návštěvách místnosti podotkl, že si už na nové prkýnko zvykl.

Já jsem se svým výkonem spokojená. Už mě ten život na šikmé ploše nebavil.

Autor: Zuzana Zajícová | úterý 13.8.2019 9:56 | karma článku: 28.55 | přečteno: 863x

Další články blogera

Zuzana Zajícová

Mylí tatínku

Nikdo neumí napsat hezčí pozdrav z prázdnin než malé děti. A ty moje byly obzvlášť šikovné, dodnes mám jejich pozdravy z prázdnin schované.

6.8.2019 v 12:01 | Karma článku: 31.16 | Přečteno: 1145 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Jak nás přijela navštívit americká armáda

Náš horní zámek se každou chvíli ocitne v centru dění. Například k nám tuhle zavítalo americké vojsko až z Plzně

23.7.2019 v 11:38 | Karma článku: 26.29 | Přečteno: 1162 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Prázdniny za všechny prachy

Je to zvláštní. Když jsme malí, čas se táhne a my toužíme být konečně větší, starší, dospělí. Abychom mohli chodit pozdě spát a nemuseli si čistit zuby, když se nám nechce.

15.7.2019 v 11:35 | Karma článku: 21.58 | Přečteno: 677 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Karel Ábelovský

Wokno do jinam ... řekni mi co jíš, a já ti povím

... jak na skutečně "pravý řecký salát", navíc téměř stoprocentně "bio" - ne snad, že bych si na to extra potrpěl, ale prostě to tak nějak vyšlo - tedy vůbec žádná hnojiva, jen čistá příroda - kompost z rostlinného odpadu atd.

17.8.2019 v 14:10 | Karma článku: 10.41 | Přečteno: 185 | Diskuse

Ladislav Jílek

Historie zpracování kovů – ještě ke kolejnicím

Ještě přidávám dodatek k mému nedávnému blogu z historie železnice. Po roce 1830, kdy Stephenson uvedl do provozu prvou železnici, začaly se budovat železnice i v dalších zemích.

17.8.2019 v 11:00 | Karma článku: 14.98 | Přečteno: 260 | Diskuse

Beata Krusic

Nejkrásnější věta od chlapa

Kolikrát je úsměvné si uvědomit, jak člověk neustále sám sebe překvapuje a je překvapován. Nikdy by mě nenapadlo, že pocítím nával obrovského štěstí z věty, která ke mně včera dorazila...........

17.8.2019 v 8:52 | Karma článku: 10.81 | Přečteno: 617 | Diskuse

Martina Pazourová

Jak se ne-oběsit/ šatama/

Věřte nevěřte. Myslíte si, že to není možné ? Ale je! Protože jsem nepoučitelná, stalo se mi to dokonce dvakrát. Nakoupila jsem jako každé jaro několikery šaty, slovy rozuměj asi tak dvacet, každé jiného střihu Mám ráda všehochuť.

17.8.2019 v 0:41 | Karma článku: 9.13 | Přečteno: 265 | Diskuse

Mário Oláh

Mágia nového aeónu: Psychedelický satanizmus

Psychedelický satanizmus je magickým smerom nového aeónu, ktorého myšlienku rozpracoval psychonautický satanistický okultista don Datura. Jedná sa o antipredátorskú formu satanizmu.

16.8.2019 v 23:23 | Karma článku: 8.78 | Přečteno: 83 |
VIP
Počet článků 288 Celková karma 26.49 Průměrná čtenost 1095

Nejradši mám chleba se sádlem. A taky ráda píšu.

...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak  umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)

 

Najdete na iDNES.cz