My co zpíváme, máme v prosinci fofry. Obzvláště pak my holky toho musíme stihnout víc než jiné měsíce v roce. Vynechme obligátní uklízení, vaření a nakupování a zaměřme se nyní na duchovno. A abychom nebyli příliš svázaní konvencemi a nostalgickými vánočními zvyklostmi, zaměříme se na Rybovku. Pro neznalé Českou mši vánoční Jakuba Jana Ryby, ovšem v trochu veselejším duchu. Rybova mše se totiž zpívá nejen v kostelích, ale taky na jiných různých místech. Například na nádraží, v parku, u řeky a na střeše.
Každý kdo v Praze zpívá Rybovku ví, že 23. prosince je nutno dostavit se buď na Hlavní nádraží, nebo na Kampu, nebo nejlíp na obě místa. Aby se to dalo stihnout, na Hlavním nádraží se zpívá v jednu hodinu a pak fofrem na Kampu, kde se začíná ve tři.
Na Kampě je vždycky narváno. Posledních pár let nám zpěvákům dost překáží stánek, co ho nějací ignoranti postavili přímo tam, kde byl vždycky dirigent, sólisti a orchestr. I početný sbor má mnohem míň místa. Místa ubylo, leč zpěváků a posluchačů nikoliv.
Ovšem tentokrát k zavedeným Rybovkám přibyla jedna zcela nová produkce. Na Silvestra jsme se sešli na střeše! A ne na ledajaké střeše, nýbrž na střeše Lucerny, odkud je vidět skoro celý svět. Abychom si to užili my co zpíváme, i ti co naslouchají, Rybovka zazněla hned dvakrát. Ve dvě a ve čtyři odpoledne. Bylo to poprvé a bylo to krásné. Nejkrásnější...
Přesuneme se v čase - je Silvestr a jdeme na střechu Lucerny. Teda jedeme - vyveze nás tam pater noster
Po první produkci nastane zasloužená pauza a ve čtyři jsme zase na svých místech. Libor, sólisti, orchestr i sbor, jen diváci se vyměnili.
Všechny fotky jsou moje :-)