Jak blondýna letěla do Londýna – pokračování

13. 06. 2018 10:34:41
První noc v Londýně jsem si představovala jinak. Ne že bych očekávala nějakou romantiku, to nehrozí, ale přece jenom jsem si myslela, že po takové štrapáci budu spát, jako když mě do Temže hodí.

Obzvlášť když mi do ucha nebude nikdo chrápat.

V sedm ráno jsem to už nevydržela a zavolala panu Zajícovi. Nedostupný...ten jeho zatracenej mobil je určitě vybitej. V půl osmé se mi naštěstí ozval sám.

„Přespal jsem na lavičce u londýnskýho oka,“ odvětil manžel na mou otázku stran přenocování.

„Tatranku a vodu,“ odpověděl dramaticky na otázku stran stravování. Tu tatranku jsem mu doma strčila do tašky.

Domluvili jsme se, že se sejdeme na nádraží Waterloo, kam my ostatní pojedeme po snídani vlakem.

O snídaních v londýnských hotelech kolují neblahé zvěsti. Byla jsem připravená na všechno, ale v tomhle hotelu mě převezli. Snídaně byla prostě skvělá. Nejen ta anglická, ale i všeobecně dostačující.

Na nádraží Waterloo jsme pana Zajíce nalezli pod hodinami uprostřed haly. Vypadal kupodivu celkem svěže vzhledem ke dvěma probděným nocím a napětí ohledně tajného poslání.

Celý den až do večera statečně chodil s námi po Londýně a za sebou tahal svůj modrý kufírek. Odmítl ho totiž uschovat na nádraží, protože tam chtěli za úschovu dost peněz.

Všichni jsme pak v kompletní sestavě a s jedním kufírkem navíc prošli jižní nábřeží Temže, City a Soutwork, prohlídli si katedrálu svatého Pavla, Shakespearovo divadlo Globe a cestou přes Millenium Bridge jsme poslouchali, jak kufírek pana Zajíce drkotá jako kastaněty.

Taky jsme se mrkli na trh, ale to zůstal manžel i se svým zavazadlem radši na lavičce. Přece jenom se mu nechtělo mačkat mezi stánky. Já jsem se ponořila do světa jídla, pití, ovoce, zeleniny a všemožných lahůdek sama. Obstarala jsem pro sebe i zmoženého manžela oběd a spěchala na lavičku za ním.

Po obědě si manžel s povzdechem nazul boty, popadl kufírek a s ostatními jsme se dál vydali na pouť britskou metropolí. Viděli jsme Tower of London a pak samo sebou nejslavnější zvedací most Tower Bridge.

Večer jsme s panem Zajícem vynechali pub a odebrali se na lože. Zde musím podotknout, že ještě než se manžel hlavou stačil dotknout polštáře, spal jako dřevo, a to tak tvrdě, že po chvíli spánku spadl z postele, která byla užší než ta naše doma.

Byl to náročný den...

Nebojte, to není konec! Ještě si se mnou užijete! Pan Zajíc úplně nakonec opět překvapí :-)

Autor: Zuzana Zajícová | středa 13.6.2018 10:34 | karma článku: 26.29 | přečteno: 1189x

Další články blogera

Zuzana Zajícová

Můj sedmnáctý listopad. Tehdy a teď

Tehdy jsem byla mladá. A naštvaná. A chodila jsem na demonstrace. Bydleli jsme v centru Prahy kousek od Národní třídy v ulici Karolíny Světlé. Okna našeho obýváku směřovala přímo do Bartolomějské,

19.11.2018 v 10:01 | Karma článku: 23.70 | Přečteno: 751 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Cesta nahoru a pak zase dolů

Bydlím v dolní části naší obce. Takže když se vydám na procházku, zákonitě lezu nahoru, abych se nahoře otočila a šla zase dolů.

14.11.2018 v 10:28 | Karma článku: 24.05 | Přečteno: 517 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Tah na branku

Z titulní strany časopisu se na mě culil exministr. Nejdřív mladý ctižádostivý člen jediné vládnoucí strany, pak mladý ctižádostivý a úspěšný člen vlády a jedné z více stran, a nakonec ctižádostivý a veleúspěšný podnikatel.

11.11.2018 v 16:49 | Karma článku: 24.59 | Přečteno: 819 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Vysvětlení, proč nesnáším estébáky, aneb Zpověď kronikářky

Jsem obecní kronikářkou. Jsem jí od roku 2008, tedy rovných deset let. Jako kronikářka musím být nestranná, pohlížet na obyvatele naší obce stejně. Jako kronikářka.

8.11.2018 v 9:40 | Karma článku: 43.79 | Přečteno: 4215 | Diskuse

Další články z rubriky Fotoblogy

Marek Trizuljak

Sluníčkářův listopad

Záznamy z fotografického deníku (pohledy z vikýře, "vokna" a toulání po krajině, dokonce i turistické foto)

20.11.2018 v 16:49 | Karma článku: 33.54 | Přečteno: 3029 | Diskuse

Michal Štosel

Moje lancholie XXV

XXVXXVXXVXXVXXVXXVXXVXXVXXVXXVXXVXXVXXVXXVXXVXXVXXVXXVXXVXXVXXVXXVXXVXXVXXVXXVXXVXXVXXVXXVXXVXXVXXVXXV

20.11.2018 v 12:12 | Karma článku: 3.69 | Přečteno: 91 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Můj sedmnáctý listopad. Tehdy a teď

Tehdy jsem byla mladá. A naštvaná. A chodila jsem na demonstrace. Bydleli jsme v centru Prahy kousek od Národní třídy v ulici Karolíny Světlé. Okna našeho obýváku směřovala přímo do Bartolomějské,

19.11.2018 v 10:01 | Karma článku: 23.70 | Přečteno: 750 | Diskuse

Veronika Foglová

Vrchní Orlice - místo, kde se zastavil čas

Jedním z míst u nás v Orlických horách, kde nejsilněji vnímám jeho genius loci, je pro mě bezesporu dnes již zaniklá osada Vrchní Orlice, součást Bartošovic v Orlických horách, dříve samostatná obec.

18.11.2018 v 21:50 | Karma článku: 17.82 | Přečteno: 336 | Diskuse

Karel Ábelovský

Je neděle a v neděli se "nemaká", jak víme

... takže zanechám politiky svému osudu, mnohdy ne zrovna pěknému a raději se u kávy a cigarety proberu třeba nějakými fotkami; tím se snad nezpronevěřím myšlence z nadpisu a snad ani božím zákonům či záměrům, ale kdo ví, znáte to

18.11.2018 v 16:54 | Karma článku: 12.54 | Přečteno: 326 | Diskuse
VIP
Počet článků 249 Celková karma 29.08 Průměrná čtenost 1128

Nejradši mám chleba se sádlem. A taky ráda píšu.

...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak  umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)

 

Najdete na iDNES.cz