Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Mám hlavu pod vodou…

28. 12. 2017 20:14:47
...to je bych řekla nejvýstižnější přirovnání. Od půlky listopadu jsem v jednom kole, makám jako o život a najednou – najednou jsou tady svátky, najednou je po svátcích, a já mám volno.

Místo abych ze sebe sypala jeden blog za druhým, páč mám konečně čas sednout k počítači, sjíždím kdejakou ptákovinu, co se na internetu vyskytne. Místo abych se věnovala bohulibé dvojnásobné kronikářské činnosti, brousím po sociálních sítích.

Ještě do včerejška jsem měla k dispozici spoustu oprávněných výmluv, jelikož byly svátky a já musela vařit, péct a servírovat výrobky na stůl panu Zajícovi a milému příbuzenstvu.

Jenže dnes je už všední den, navařeno mám na tři dny, pan Zajíc je v práci, příbuzenstvo daleko, venku hnusně a já mám hlavu jako pod vodou. Po dlouhé době jsem mrkla na blog, přečetla si pár blogů – a nic. Žádná zatracená múza mě nepolíbila, žádná vtipná historka mi na mysl nepřišla, a tak tu sedím a stěžuju si. Jak je možný, že když mám konečně chvíli čas, jsem líná jako mrcha a nevypadne ze mě nic?

No, ono se zase tak moc neděje, blog se z bez mých článků nezhroutí, nakladatelé o mně ani nevědí, to jen já mám pocit, že jsem nějaká nanicovatá, bez invence, bez šťávy, že jsem zkrátka k ničemu. Psaní mi přináší radost, o tom žádná. Tak proč mám hlavu jako pod vodou a místo žhavení klávesnice koukám na pohádky? Proč místo pilného tvoření kroniky obecní i sborové se cpu cukrovím a hledám výmluvy?

Jednou jsi dole, jindy nahoře. Myslím, že potřebuju sprchu jako sůl. Duševní sprchu. A té se mi dostane v pátek. V pátek totiž jdu na kontrolu na onkologii. Vím, že tam jdu jen tak, pro sichr, nemám žádný důvod k obavám, ani jsem nebyla na CT, ale stejně. Kdo jednou vešel na onkologii, ten ví, co mám na mysli. Patřím k těm šťastným, co svou nemoc překonali, co ji zatlačili do kouta, ale budu celé dopoledne ve společnosti těch, kteří bojují, co jsou na tom jako já před šesti lety, ale i naštěstí i těch, co svůj boj vyhráli. Všechno se mi v pátek vrátí; ten strach, bolest, naděje. V chodbách budovy radiologie na Bulovce by se daly emoce krájet. Vím, že se s mou paní doktorkou pozdravíme, popřejeme si do nového roku a já budu mít zase dvanáct měsíců pokoj. Pevně v to věřím.

Proto se stydím, že tady fňukám, ale znáte mě. Jsem holka upřímná a co na srdci, to na jazyku. Až přijdu z onkologie, budu šťastná, že jsem. A třeba si pak sednu a budu psát, až se mi bude od klávesnice kouřit. I když moje psaní přináší radost především mně. A možná i některým z vás, jak neskromně doufám...

Autor: Zuzana Zajícová | čtvrtek 28.12.2017 20:14 | karma článku: 20.46 | přečteno: 483x


Další články blogera

Zuzana Zajícová

Vítejte v Babišstánu

Demokracie je velmi zranitelná. Predátoři ji umí náležitě využít. Do vedení našeho státu se postavil legální cestou predátor Babiš.

12.7.2018 v 11:14 | Karma článku: 29.95 | Přečteno: 938 |

Zuzana Zajícová

Avšak není spravedlnosti, aneb Způsob tohoto léta zdá se být poněkud nešťastný

Dva mé oblíbené literární citáty se hodí na tenhle začátek července jak...jako poklička na hrnec. Pánové Škvorecký a Vančura by koukali.

9.7.2018 v 9:02 | Karma článku: 19.73 | Přečteno: 481 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Než každý rok na Mácháč, to radši jednou do Monte Carla!

Tak s touhle okřídlenou hláškou z kultovního filmu Světáci souhlasím. Jenže my to máme trochu jinak. Když na Mácháč, tak jedině tehdy, když tam nejsou lidi!

28.6.2018 v 9:02 | Karma článku: 21.07 | Přečteno: 700 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Jak blondýna letěla do Londýna – konečně závěr aneb Zaječí vyvrcholení

Poslední den v Londýně. Uteklo to. Sbalili jsme si kufírky, poněkud obtěžkané čaji, hrnečky a čedarem, strčili je do recepce a vyrazili naposled do víru britské metropole.

20.6.2018 v 8:54 | Karma článku: 25.74 | Přečteno: 1432 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Frantisek Sklenar

No Point to Worry about... 2018.07.16.

Blog o veciach, ktorými nemá zmyslel sa trápiť... ak sa Vám páči, čo vidíte, prosím zdieľajte. Ak nie...

16.7.2018 v 1:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 41 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Náhoda?

Nebo si myslíte, že těch osmnáct, na které spadla věž v Siloe a zabila je, byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete. (Lukáš 13,4+5)

15.7.2018 v 21:31 | Karma článku: 10.84 | Přečteno: 226 | Diskuse

David Vlk

Děti, co jste mi převezly z tábora? Asi jen blechu tati.

Nesměle jsem poznamenal, že už bych taky potřeboval něco přemáchnout, protože poslední čisté trencle do zvonu jsem spotřeboval před třemi dny.

15.7.2018 v 19:34 | Karma článku: 24.56 | Přečteno: 600 | Diskuse

Martina Studzinská

Kde najít zdroj své vnitřní síly

Jednoduchý návod k tomu, jak nastartovat den, zklidnit jeho průběh a nakonec den spokojeně uzavřít. Nekomplikovaný, nenáročný a zcela zdarma. Vyzkoušet se má v životě všechno. Tedy téměř všechno.

15.7.2018 v 16:52 | Karma článku: 7.13 | Přečteno: 122 | Diskuse

Libuse Palkova

Kam vzít italské přátele na jídlo

Součástí cestování a poznávání cizích zemí a kultur je samozřejmě i ochutnávání místních specialit. Ale existují lidé, kteří mají už předem nechuť experimentovat, takže i v cizině vyžadují jídla, na která jsou zvyklí z domova.

15.7.2018 v 11:44 | Karma článku: 15.44 | Přečteno: 587 | Diskuse
VIP
Počet článků 226 Celková karma 23.40 Průměrná čtenost 1046

Nejradši mám chleba se sádlem. A taky ráda píšu.

...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak  umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)

 





Najdete na iDNES.cz