Řítí se to na mě ze všech stran. Místo povznesené nálady a usebrání jsem po krk v předvánočním masakru…
Nemyslete si, že jsem šílení propadla dobrovolně, to ani náhodou!
Ještě vloni v této době jsem si tak akorát matlala cukroví – to mě baví, na internetu hledala virtuálně dárky – to mě taky baví, vymýšlela pé efku – to mě hodně baví, a občas si odskočila zazpívat na nějaký ten adventní koncert – a to mě baví ze všeho nejvíc.
S uklízením jsem to nikdy moc nepřeháněla, jako ostatně každá pořádná holka, co udržuje hnízdo v richtiku celoročně.
Ovšem to bylo. Letos jsem se stala platným členem tvůrčího kolektivu magazínu Sama doma a všechno je rázem jinak. V našem magazínu se vánoční svátky berou vážně. Zatraceně vážně.
Od listopadu jsme po uši v přípravách na Vánoce. To máte: adventní věnce, adventní kalendáře, ozdoby, betlémy, kytky, pečení a vaření dietní, vegetariánské, staročeské, francouzské, zdobení a balení moderní, starodávné, ekologické, svíčky, františky, svíčky, vánoční stromky historické, tradiční, moderní, avantgardní, ach jo.
Adventní kalendář vyrobený z roliček od toaletního papíru mě překvapil. Příjemně překvapila, navíc ho vyráběly děti. Na francouzské vánoční makronky a polena jsem byla zvědavá. To víte, vysoká cukrařina. Na můj vkus byly jako panenky Barbie. Barevné a sladké. Strašně barevné a strašně sladké…
Vánoční stromek zavěšený špičkou dolů a ozdobený jablíčky, perníčky a ořechy se mi líbil nejvíc.
Ovšem avantgardní vánoční stromek, to byla jízda! Do studia se měli dostavit dva avantgardní studenti z UMPRUM. Dostavila se polovina umělců – mladá studentka. Druhá polovina – student, se ztratil a navíc měl vybitý mobil. Když už byla situace dost napjatá, objevil se ve dveřích studia vysmátý mladík v červené čepici a s báglem plným sprejů a ochranných oděvů. Oba umělci se oblíkli do ochranných oděvů a jali se pojednávat avantgardně stromek. Vytáhli jsme jim ho před avantgardním pojednáním na chodbu a dobře jsme udělali. Celá televize věděla, že se zdobí avantgardně stromek. I generální ředitel!
Trochu mě zarazilo, že jsou spreje zcela bezbarvé. Studenti ovšem tvrdili, že je to tak správně, že je to tak pořádku, a že když stromek řádně nasvítíme, aby nasál světlo, a když pak zhasneme, bude svítit. Fluorescentně.
No tak jsme stromek ve vedlejším studiu napálili světly a těsně před vstupem jsme ho donesli do studia. Studenti – pořád v ochranných oblecích – vysvětlovali svou vizi stromkového avantgardního zdobení. Pak požádali o zhasnutí studiových reflektorů. No a byla tma. Reflektory nesvítily a stejně tak i avantgardní stromek. Spreje zdá se vyrobili soudruzi z NDR, nebo si z nás umělci tak trochu vystřelili. V přímém přenosu.
Vysílat v přímém přenosu je vždycky dobrodružství.
Když jdu z práce domů, všude na mě blikají mámivá světýlka, lesknou se ozdoby, svítí stromky ozdobené v módních barvách a mně jde z toho všeho hlava kolem. Ještěže to můžu proložit účastí na koncertech, kterých tedy letos máme víc než jindy. Když zpívám s ostatními svými kamarády ze smíšeného sboru Gaudium Praha, mají najednou svátky smysl.
zde k nahlédnutí avantgardní stromek:
http://www.ceskatelevize.cz/porady/1148499747-sama-doma/217562220600137/video/586867
