Všechny nemůžu zachránit…ale aspoň snažit bych se měla
Odmalička miluju zvířata, zejména pak kočky. Už jako malá holka jsem věděla, že se nemůžu starat o všechna opuštěná živořící koťátka. To mi ale vůbec nepomáhalo. Naši kocouři se měli jako v bavlnce, ale v časech mého dětství byla kočka na venkově i na maloměstě dobrá leda tak na chytání myší. Když můj kocour spolkl kost a ta se mu zapíchla do krku, veterináře vůbec nenapadlo, že by mu měl pomoci. Chtěl ho rovnou utratit. Naštěstí jsem kost kocourkovi cestou domů z veteriny vytáhla sama. No a jak to vypadá, situace pro kočky není ideální ani v dnešní době.
Někdy v červnu jsem zjistila, že v práci na dvoře bydlí pod nákladní rampou kočka a s ní čtyři malinká koťátka. Začala jsem je krmit. Kočičí maminka se po pár dnech nechala pohladit, ale koťátka se bála.
Po pár týdnech kočka odešla a s ní i tři koťátka. Na dvoře zůstalo jedno zrzavé kotě. Malý kočičí kluk. Kolegové mi začali říkat Kubišová, protože k nikomu kotě nešlo, jen ke mně. Bydlelo v temnotě pod rampou a já nevěděla, co s ním. Doma máme dvě kočky a psa, přece nemůžu z baráčku udělat zvěřinec…
Než jsem v září odjela na dovolenou, pověřila jsem jednoho důvěryhodného pána, aby se o kotě staral. Nakoupila jsem stravu do zásoby, nařídila, aby denně měnil vodu a misky poctivě umýval.
Na letošní dovolené jsme se skamarádili hned s několika kocoury a jednou malou kočičkou. Patřili k hotelu, kde jsme bydleli, a měli se dobře. Jenže hned za hranicí hotelu žily kočky, které měly smůlu. Nepatřily k vyvoleným a turisti o nich ani nevěděli. Zato my jsme si všimli…a bylo zle. Objevili jsme několik vrhů malinkých koťat a jejich polodivoké hubené maminky. Vrhů bylo víc než matek…no, a ta koťátka měla všechna jedno společné. Slepotu…nějaká strašná nemoc způsobila, že koťata, jichž bylo na parkovišti pod boudou určitě deset, byla v zoufalém stavu. Začali jsme nosit potravu na parkoviště, včetně misky s vodou. Oba s manželem jsme byli z koťat zoufalí. Jejich osud byl neodvratný. Přitom by stačilo, kdyby se odrostlé kočičky sterilizovaly. No jo, všechny nemůžeš zachránit…
Přijeli jsme z dovolené. Byl pátek a manžel měl hned ten víkend službu. V neděli jsem přijela o půlnoci z koncertu a večírku v hospodě. Doma bylo něco jinak. Něco mi neštymovalo. Dveře jindy otevřené ložnice byly zavřené. A co myslíte, že na mě koukalo z mé postele? Malé zrzavé kotě z práce. Manžel to nevydržel a kotě přivezl. Ty z dovolené jsme zachránit nemohli, tohle kotě ano.
A tak máme Mindu, Sisinku a Moura č. 2. A ještě Besinku. O malém Mourkovi č. 2 bude určitě ještě řeč. Počítám, že hned příště. Protože si to zaslouží. :-)
...první vzpomínkový blog...
Zuzana Zajícová
Já i vy máme štěstí
Vzpomínáte si na žebračky, držící v náručí zcela apatické miminko? Vyrojily se hned po revoluci 1989 a vydržely na pražských ulicích pár let.
Zuzana Zajícová
Jak jsem šla do pekla
...a to ještě ke všemu o Velikonocích. Navíc jsem se vrátila v čase, a to všechno dobrovolně. Někdy je to třeba...
Zuzana Zajícová
Do tepláků!
Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v teplákách? Když jsem byla malá, patřily tepláky do výbavy prakticky každého dítka;
Zuzana Zajícová
Voní člověčinou….prokristapána! (Malé vědecké pojednání o jistých termínech)
Všichni jsme lidi. No a jeden každý z nás je člověk. V každém člověku pak je srdce a duše. V některých pak srdíčko a dušička. Jeden by nevěřil, co všechno se v nás najde. A ještě ke všemu voníme člověčinou.
Zuzana Zajícová
Spala jsem s Mozartem aneb Jak na Nový rok, tak po celý rok
Která z vás může říct, že spala s Mozartem? Hádám, že žádná! Mně se to povedlo, jen teda nevím, jestli bych to chtěla po zbytek roku.
Zuzana Zajícová
Nejlepší večírky jsou ty, na kterých jsem nejmladší a nejkrásnější
Konec roku je zasvěcen večírkům. Scházejí se příbuzní, kteří na sebe nemají jindy čas, a kamarádi, aby se radovali, že se spolu dožili konce roku.
Zuzana Zajícová
Odešel jeden z nás...
Zemřel Josef Prouza... bloger a kamarád... další jeho články si už nepřečteme... poslední napsal 30. listopadu...
Zuzana Zajícová
Před vánocemi to houstne
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na ně prostě vykašlu. Jenže něco jiného je říkat si, a něco úplně jiného je holá skutečnost.
Zuzana Zajícová
Jen takový blogerský povzdech
Závidím svým blogerským kolegům. Není to nic k chlubení, ale je to tak. Stydím se, ale to je asi tak všechno, co s tím můžu udělat.
Zuzana Zajícová
Zač je v Pardubicích perník aneb Sraz blogerů v San Piegu
Blog neslouží jen k psaní blogů, ale taky k seznámení a posléze k utvrzování kamarádství pravidelně dvakrát za rok
Zuzana Zajícová
Jak jsem se odvážila navštívit blešák
Jsou místa, která jsem nejen nikdy nenavštívila, ale navštívit ani nechci. Pokud se ovšem ve mně sem tam neprobudí moje potlačovaná dobrodružná povaha.
Zuzana Zajícová
Jak jsme bydleli na zámku
Konečně se mi splnil sen. Poznala jsem, jaké to je, bydlet na zámku, a já vám o tom podám pravdivou zprávu.
Zuzana Zajícová
Desatero slušného chování aneb Jak si nikdy neutrhnout ostudu
Ledva jsem počala rozum brát, naučila mě maminka, kterak se chovat ve společnosti, abych si neutrhla ostudu. Já vás nyní s maminčiným desaterem seznámím.
Zuzana Zajícová
Jak jsem se ocitla na krok od nebe...
... a se mnou i kamarádi, co s nimi zpívám ve smíšeném sboru Gaudium Praha. Je to nejlepší způsob, jak přivítat léto. Odjet tam, kde je to jen kousek, a jste v nebi.
Zuzana Zajícová
Co to pořád mají české celebrity s těmi důchody?
Každou chvíli na mě na internetu vykoukne stížnost ohledně výše důchodu. Tu Vondráčková, pak zase Žilková nebo Obermaierová...
Zuzana Zajícová
Podvazky, punčochy, punčocháče, a taky podprsenky
Být krásnou a žádoucí, to dá někdy po čertech práci. Když jsem byla malá, dost mě děsilo, že budu muset nosit punčochy a podprsenku. Zavánělo mi to středověkou mučírnou.
Zuzana Zajícová
Cucflek (pojednání, hodící se k pučícímu jaru)
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych byla objektivní. Možná jsou mezi námi tací, co ho nikdy nevlastnili a ani nevyrobili, a těch je mi líto.
Zuzana Zajícová
Jak jsme se srazili my, co spolu tady na blogu kamarádíme
Stalo se tradicí, že se dvakrát ročně sejdeme, protože nám prostor zde na blogu nestačí. Musíme všechno probrat in natura a ještě u toho probírání stihneme objevovat krásy naší rodné hroudy.
Zuzana Zajícová
Luxování a mytí nádobí je asexuální
Moudro, jež vypadlo z pusy herečky Terezy Brodské, mě donutilo k hlubokému zamyšlení, jak na tom vlastně jsem já, škopek nádobí, vysavač a sex.
Zuzana Zajícová
Volha a já
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 428
- Celková karma 30,65
- Průměrná čtenost 1261x
...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)
Píšu i zde:
Profil uživatele | i60.cz