Moje červená lampa
A tak si vymyslel, že budou mít svůj byznys se vším všudy. Taková řekla bych socialistická myšlenka – továrny dělníkům, tak podobně - bordely prostitutkám. Holky vyfasovaly od města čtyři baráky, čtrnáct oken a žádného šéfa. Prostě si to tam budou řídit samy, dokonce se budou vzdělávat v účetnictví a daňové problematice.
Tak jsem se nad tím projektem hluboce zamyslela. To by byl kšeftíček! No jen si to pánové představte! Máte hezkou a šikovnou šestnáctiletou dceru a ona vám jednoho krásného dne oznámí, že se stane profesionálkou! To je přece terno, ne? Bude mít svůj byznys pevně ve svých rukou, střechu nad hlavou, útulnej pokojík, bude vzdělaná v účetnictví a daňové problematice, prostě super existence! Práce snů! No jo, ale…každá práce, a stejně tak i práce prostitutky, nemá často jen pozitiva, ale taky i ty nepříjemný stránky. Na tu vaši šestnáctiletou krásnou a šikovnou dceru totiž může vlízt každej, kdo zaplatí! No a to si teda nedovedu představit, jako že bych si nemohla vybírat, s kým vlezu do postele. To je pro mě řekla bych nepřekonatelná překážka v pracovním procesu, byť by byl sebelukrativnější. Nedokážu si zkrátka představit, že by kdejakej prachatej pupkatej zpocenej odpornej úchylák vlezl do postele s mou dcerou, potažmo se mnou, tedy v případě, že bych byla mladá krásná a šikovná.
Dost možná se přihodí, že taková slečna má svou práci ráda i s těmi vedlejšími aspekty, a že prostě ráda leze do postele s kdekým.
Zamyslela jsem se ještě hlouběji. To musí být fakt dost dobrý pracoviště, kde si zaměstnankyně svoji práci samy řídí a tak nějak odpovědně řídí celý podnik. A to se tedy já osobně domnívám, že to prostě nemůže fungovat. Jedině kdyby holky, co jsou ve vedení, už nelezly do postelí. Jak by to stíhaly? A kdo určí, která je nejlepší a má na to být ředitelkou? A ekonomkou a sekretářkou a asistentkou ředitelky a účetní a uklízečkou a vrátnou a vůbec…nakonec by to mohlo být tak, že každá bude mít funkci a klienti utřou…nos třeba.
V každém správném podniku jsou odbory. A to je tedy taky dost pěkná představa, odbory v bordelu. Třeba dodržování pracovní doby. Co s takovým zákazníkem, který furt nemá dost a šichta členky odborů se protáhne přes povolenou dobu? Má taková odborářka rázně utnout milostné hrátky s tím, že jí padla? Nebo má pokračovat a do pracovního výkazu si napsat přesčasy? A jak by to přerušení hrátek vykázala finančně? A jak to bude s výplatou? A se stravenkami? A pracovními pomůckami? A pitným režimem v tropickém počasí? A s dovolenou?
Když si k tomu ještě přidám aspekt emancipační, tak mi vychází jen jedno. Bordel už nebude tím, čím býval. Protože já kdybych byla prostitutkou a stala se emancipovanou, tak první, co bych zavrhla, by bylo lezení do postele s kdekým. A tím pádem bych mohla být tak akorát tou ředitelkou. Jenže když by se staly všechny zaměstnankyně emancipované a odborově uvědomělé, tak to prostě v tom Holandsku můžou zabalit. Naštěstí nejsme v Holandsku a máme ten svůj českej bordel, kam oko pohlédne; jen ještě nejsme všichni vzdělaní v účetnictví a nevyznáme se všichni v daňové problematice.
Zuzana Zajícová
Já i vy máme štěstí
Vzpomínáte si na žebračky, držící v náručí zcela apatické miminko? Vyrojily se hned po revoluci 1989 a vydržely na pražských ulicích pár let.
Zuzana Zajícová
Jak jsem šla do pekla
...a to ještě ke všemu o Velikonocích. Navíc jsem se vrátila v čase, a to všechno dobrovolně. Někdy je to třeba...
Zuzana Zajícová
Do tepláků!
Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v teplákách? Když jsem byla malá, patřily tepláky do výbavy prakticky každého dítka;
Zuzana Zajícová
Voní člověčinou….prokristapána! (Malé vědecké pojednání o jistých termínech)
Všichni jsme lidi. No a jeden každý z nás je člověk. V každém člověku pak je srdce a duše. V některých pak srdíčko a dušička. Jeden by nevěřil, co všechno se v nás najde. A ještě ke všemu voníme člověčinou.
Zuzana Zajícová
Spala jsem s Mozartem aneb Jak na Nový rok, tak po celý rok
Která z vás může říct, že spala s Mozartem? Hádám, že žádná! Mně se to povedlo, jen teda nevím, jestli bych to chtěla po zbytek roku.
Zuzana Zajícová
Nejlepší večírky jsou ty, na kterých jsem nejmladší a nejkrásnější
Konec roku je zasvěcen večírkům. Scházejí se příbuzní, kteří na sebe nemají jindy čas, a kamarádi, aby se radovali, že se spolu dožili konce roku.
Zuzana Zajícová
Odešel jeden z nás...
Zemřel Josef Prouza... bloger a kamarád... další jeho články si už nepřečteme... poslední napsal 30. listopadu...
Zuzana Zajícová
Před vánocemi to houstne
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na ně prostě vykašlu. Jenže něco jiného je říkat si, a něco úplně jiného je holá skutečnost.
Zuzana Zajícová
Jen takový blogerský povzdech
Závidím svým blogerským kolegům. Není to nic k chlubení, ale je to tak. Stydím se, ale to je asi tak všechno, co s tím můžu udělat.
Zuzana Zajícová
Zač je v Pardubicích perník aneb Sraz blogerů v San Piegu
Blog neslouží jen k psaní blogů, ale taky k seznámení a posléze k utvrzování kamarádství pravidelně dvakrát za rok
Zuzana Zajícová
Jak jsem se odvážila navštívit blešák
Jsou místa, která jsem nejen nikdy nenavštívila, ale navštívit ani nechci. Pokud se ovšem ve mně sem tam neprobudí moje potlačovaná dobrodružná povaha.
Zuzana Zajícová
Jak jsme bydleli na zámku
Konečně se mi splnil sen. Poznala jsem, jaké to je, bydlet na zámku, a já vám o tom podám pravdivou zprávu.
Zuzana Zajícová
Desatero slušného chování aneb Jak si nikdy neutrhnout ostudu
Ledva jsem počala rozum brát, naučila mě maminka, kterak se chovat ve společnosti, abych si neutrhla ostudu. Já vás nyní s maminčiným desaterem seznámím.
Zuzana Zajícová
Jak jsem se ocitla na krok od nebe...
... a se mnou i kamarádi, co s nimi zpívám ve smíšeném sboru Gaudium Praha. Je to nejlepší způsob, jak přivítat léto. Odjet tam, kde je to jen kousek, a jste v nebi.
Zuzana Zajícová
Co to pořád mají české celebrity s těmi důchody?
Každou chvíli na mě na internetu vykoukne stížnost ohledně výše důchodu. Tu Vondráčková, pak zase Žilková nebo Obermaierová...
Zuzana Zajícová
Podvazky, punčochy, punčocháče, a taky podprsenky
Být krásnou a žádoucí, to dá někdy po čertech práci. Když jsem byla malá, dost mě děsilo, že budu muset nosit punčochy a podprsenku. Zavánělo mi to středověkou mučírnou.
Zuzana Zajícová
Cucflek (pojednání, hodící se k pučícímu jaru)
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych byla objektivní. Možná jsou mezi námi tací, co ho nikdy nevlastnili a ani nevyrobili, a těch je mi líto.
Zuzana Zajícová
Jak jsme se srazili my, co spolu tady na blogu kamarádíme
Stalo se tradicí, že se dvakrát ročně sejdeme, protože nám prostor zde na blogu nestačí. Musíme všechno probrat in natura a ještě u toho probírání stihneme objevovat krásy naší rodné hroudy.
Zuzana Zajícová
Luxování a mytí nádobí je asexuální
Moudro, jež vypadlo z pusy herečky Terezy Brodské, mě donutilo k hlubokému zamyšlení, jak na tom vlastně jsem já, škopek nádobí, vysavač a sex.
Zuzana Zajícová
Volha a já
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 428
- Celková karma 30,67
- Průměrná čtenost 1261x
...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)
Píšu i zde:
Profil uživatele | i60.cz