Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Novela zákona, která zachrání naše školství

17. 05. 2017 11:09:08
Tuhle jsme s kamarádkou Renátou vzpomínaly na školu, tedy na naše první vzpomínky a zážitky z první třídy. Renáta mi vyprávěla o své učitelce, která kradla dětem svačiny.

No jen si to představte! Učitelka a krade dětem jídlo! Smály jsme se a mně to přišlo skoro nemožné. Jenže když se nad tím zamyslíte, když si představíte takovou uštvanou učitelku, věčně hladovou, jak musí koukat na třicet žvýkajících prvňáků, den co den, tak ta představa se tak absurdní nezdá.

Ráno je hektické, učitelka sotva stíhá, má čas tak akorát na cigaretu a černý kafe a posbírat všechny sešity, nezapomenout brejle a šup honem do školy přes celou Prahu. Do velké přestávky to jakžtakž překlepe, ale pak se všechny ty dětičky vytasí se svačinami od pečlivých matiček a to je konec. Učitelka si v duchu slibuje, že si svačinu nachystá už večer, ale skutek utek. No a pak si jedna holčička v první lavici kňouravě stěžuje, že má asi tu šunku zkaženou, že to jíst nebude a paní učitelka řekne - ukaž, já to ochutnám, jestli opravdu není zkažená - a vstane a jde k lavici, oči může nechat na krajíci bohatě proloženém růžovoučkou šunkou od kosti, na kterou z učitelského platu nikdy neměla, holčička jí podá tu dobrotu a učitelka je ztracená. Kousne jednou, šunka se na jazyku rozplývá, ale učitelka si není jistá kvalitou, a tak si kousne ještě jednou. Pak holčičce potvrdí perfektní jakost, ale holčička fňuká, že už nemůže a nechce tu svačinu zpět. Tak se vlastně poprvé paní učitelka obětuje, protože holčička říká, že nesmí tu svačinu přinést zpátky domů a že ji teda bude muset vyhodit. Paní učitelka tedy svačinu dojí. Má sice výčitky svědomí, ale když vidí, jak holčičce vyřešila problém, jak je spokojená a jak je spokojený i učitelský scvrklý žaludek, zažene výčitky do nejzazšího kouta.

Od toho osudného dne učitelka bedlivě sleduje své svačící prvńáky a jakmile někdo z nich jeví známky únavy a sytosti, už je tu obětavá učitelka a znavenému jedlíkovi ulehčí od jeho břímě. Jenže za nějaký čas už učitelka přesně ví, které dítě nosí jakou svačinu a už jí nějaký ten chleba s máslem a obyčejným taveňákem nestačí. Začne si vybírat a občas to přežene a nečeká, až je na vybraném nositeli nejlepší svačiny znát nasycení. No a pak si doma některé z dětí postěžuje a malér je na světě. Učitelka po dohodě opustí školu a jde prodávat do řeznictví hned vedle svého bytu. Má mnohem větší plat a šunky co hrdlo ráčí a jestli neumřela, je v řeznictví dodnes.

Tak nějak to možná bylo a já si při té své dedukci vzpomněla i na svoje problémy se svačinou. Bylo mi trochu víc, bylo mi už jednadvacet a měla jsem dvouměsíční dceru. Studovala jsem druhý ročník nástavby a do školy jsem chodila tak dvakrát týdně s kočárem. Vždycky jsem přiletěla, nabrala si úkoly na další týden, nechala kolovat mimino mezi spolužačkami a stejně jako ta učitelka vyhládle sledovala mé milé kamarádky, jak vytahují ohromné svačiny, připravené pečlivými matkami. Jo, kamarádky byly všechny svobodné, bydlely u rodičů a neměly o životě mladé nezkušené novopečené manželky a matky, žijící daleko od rodného města, ani páru. Spolužaček bylo jedenáct, a když mi dala každá kousnout, rozlil se mi po těle nepopsatelný pocit blaha. Jednou jsem ovšem zaslechla dost nepříjemný rozhovor o tom, jak jsem nějaká divná, že nemám ani na sváču, a že je už nebaví mi dávat kousnout. Od té doby jsem vždycky k láhvi pro dceru přibalila hoodně velkou svačinu a nikdy jsem si už neřekla o ochutnání kamarádkám, naopak jsem sama horlivě nabízela.

Proto mám pro paní učitelku, ujídající svačiny, pochopení, určitě jako mnohá laskavá čtenářka, která stejně jako já zažila ten stres a nervy, aby všechno stihla a zvládla a vyráží z domova hladová. Tady musím poznamenat, že jsem měla postavičku jedna radost, prakticky jako dnešní modelky a kdyby se tohle nestalo před lety, ale dnes, módní fotografové by se přetrhli.

Vraťme se ještě na chvíli k oné paní učitelce. Možná, že by nebylo od věci její prohřešek zlegalizovat a nebojím se říct, přímo uzákonit. Kdyby děti povinně vyživovaly své učitele, bylo by vystaráno. Problém rostoucího množství obézních dětí by byl vyřešen, stejně tak i pověstná chudoba učitelského stavu. Ty děti, pro které je skoro nadlidský úkol dojíst svačinu (mezi něž jsem kdysi v první třídě patřila i já), by byly spokojené stejně jako popeláři, jimž by se značně ulehčilo od nedojedených svačin, pokoutně házených do odpadků.

Proto navrhuji novelu zákona ve prospěch hladovějících učitelů. Možná že by se to dalo ještě tak nějak zařídit, že by si na své přišli i chudáci bezdomovci. Ti by mohli čekat před školou a odebírat to, co učitelé odmítnou. Třeba obyčejné chleby s máslem nebo se sádlem. Myslím, že by se páni poslanci měli zamyslet a můj návrh uvést v praxi. Nebo by mohli alespoň zařídit časté exkurze školáků a jejich učitelů do parlamentní kantýny. To by taky šlo.

Autor: Zuzana Zajícová | středa 17.5.2017 11:09 | karma článku: 24.30 | přečteno: 1112x

Další články blogera

Zuzana Zajícová

Straším na blogu

Je to tak – jsem už starou a troufám si říct ostřílenou a otrkanou blogerskou stálicí. Už deset let! 11. 11. 2007 jsem zdárně překonala nástrahy na mne kladené

10.11.2017 v 10:57 | Karma článku: 20.33 | Přečteno: 395 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Když holky vedou řeči

To se tak někdy přihodí, že vedete řeči na úrovni a dozvíte se víc než byste čekali. A taky na sebe často leccos prozradíte.

6.11.2017 v 9:32 | Karma článku: 21.25 | Přečteno: 1025 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Mám ji tak akorát

No, prý dokonce větší než většina holek. Ale já si teda myslím, že bych ji mohla mít ještě větší. Protože čím větší, tím lepší. To je bez diskuse.

30.10.2017 v 11:29 | Karma článku: 22.50 | Přečteno: 1191 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Nostalgie po Turecku

Když se venku prohání vítr a honí kolem oken listí, je to to ten správný čas zalistovat v albu a ohřát se aspoň vzpomínkou. Na vůni květin. Na horký písek. Na moře...

23.10.2017 v 9:09 | Karma článku: 18.52 | Přečteno: 474 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Pavel Vrba

Horor, co povstal z mlžného oparu.

K tomu, když si ještě pomyslím, že k tomu došlo vlastně díky mé vlastní iniciativě. Ach jo. Na druhou stranu, zase kdyby k tomu nedošlo, neuvědomil bych si, jaké existuje propojení mezi jízdou autem v mlze, úklidem a nákupem.

18.11.2017 v 14:15 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 74 | Diskuse

David Gruber

Hlubiny študákovy duše – písemka z matematiky 1939 – prezidentští kandidáti v roce 2017

Včerejší den se týkal studentů, televize Nova tedy měla o nich klasický film z roku 1939. Zajímalo mne, jaké příklady měli septimáni na závěrečnou písemku z matematiky. A co ty příklady vypovídají o úrovni vzdělanosti tehdy a dnes

18.11.2017 v 13:47 | Karma článku: 16.51 | Přečteno: 270 | Diskuse

Jitka Štanclová

Výjimečný den

Jsou dny, které se vám zapíší do paměti a ponecháte si je tam uchované na celý život. Tak to cítím i já.

18.11.2017 v 10:42 | Karma článku: 12.56 | Přečteno: 194 | Diskuse

Helena Vlachová

Tak tohoto se bohdá snad nedožiji

Jedno se mi po Listopadu 1989 velmi nelíbí. A tím jsou rodiny. Přejímáme západní styl života, jenž se promítá i do rodin.

18.11.2017 v 10:19 | Karma článku: 19.41 | Přečteno: 437 | Diskuse

Libuse Palkova

Svíčkovou anebo smažené kobylky?

Málo platné, jídlo je součástí kultury každého národa a na co jsme zvyklí odmalička, to považujeme za to nejlepší.

18.11.2017 v 8:19 | Karma článku: 16.67 | Přečteno: 591 | Diskuse
VIP
Počet článků 190 Celková karma 23.37 Průměrná čtenost 1056

Nejradši mám chleba se sádlem. A taky ráda píšu.

...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak  umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka)...

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.