Ale to já jsem poslední roky pořád. Prostě nejsou lidi…moje maminka s tatínkem se vodili celý život za ruku, říkali si vzájemně ovečko, a když tatínek přicházel domů, dal mamince pusu, a stejně tak když z domu odcházel.
Prostě se měli rádi.
Pan Zajíc je z jiného hnízda, o němž já prakticky nic nevím. Vzhledem k tomu, že mi říká všelijak, ale rozhodně ne ovečko, ani mě nevodí za ruku, natož aby mi dal pusu na přivítanou/rozloučenou, soudím, že se vyloupl z dočista jiného prostředí než já.
Je pravda, že když byl zamilovaný, taky mi to uměl dát najevo, ale to už je tak dávno, že si to ani nepamatuju.
Můj tatínek říkal mamince jménem jen v jediném případě. Když spolu hráli karty o sirky a maminka neměla jedinou, protože tatínek ji s přehledem vždycky obehrál. To pak tatínek vždycky na závěr sirkového boje pronesl: „No tak vidíš, Mařenko, zase jsi to prosrala.“
Maminka se vždycky zasmála a šla uvařit oběma kafe. Nebo čaj. Tatínek vrátil sirky do krabičky, aby je zase příště všechny vyhrál.
Letošní poslední duben byl takový nanicovatý po všech stránkách. V naší vesnici se čarodějnice nekonaly; nejsou lidi… asi. Když jsem se sem před lety nachomejtla, čarodějnice vždycky organizovali kluci, kterým bylo kolem osmnácti let. Tradice se zdála být pevnou. Jenže jak je vidno, ač se po naší obci pohybuje dost takových adeptů na vytvoření vatry, letos vatra nebyla. Je mi to líto, patří to k jaru stejně jako líbání pod rozkvetlým stromem na prvního máje.
Přemýšlela jsem, jak to zařídit, abych byla posichrovaná, že neuschnu. Přece nemůžu chodit po vsi a loudit po kolemjdoucích, aby mi dali pusu! Stejně bych potkala jen pár místních… konzumentů lihových nápojů, co jsou v každou denní i večerní dobu zapikolovaní před místním obchodem a od těch bych tedy nechtěla vůbec nic, natož pusu.
Jediným adeptem je náhradní manžel, co bydlí deset metrů od našeho domu. Ano, už jsem ho několikrát s úspěchem použila ku smontování nábytku. Není drahý, za hodinu si účtuje sto dvacet kaček. Počítám, že líbání pod rozkvetlým stromem by mě vyšlo tak na čtyři koruny, deset i s dýškem. Jenže já se obávám, že by to neplatilo. Že to prostě musí být pusa z lásky.
Zbývá mi jediné, jako vždycky. Vzít zavděk psí pusou od Besinky. A taky navrch vyfasovat čtyři kočičí. Protože ty jsou z lásky. Na to vemte jed!
