Nejkrásnější záchod
. Naštěstí jsme bydleli přímo v nemocnici, a tak to tatínek neměl na svůj milovaný záchod daleko. Já jsem tuto jeho libůstku částečně zdědila a trvalo mi dost dlouho, než jsem se odhodlala navštívit i záchody cizí. Například na základní škole jsem na záchod poprvé vstoupila až někdy ve třetí třídě a trpce jsem svého odvážného činu litovala. Horší záchody snad byly jen na našem venkovském nádraží, kam noha uklízeččina jaktěživo nevstoupila a kde se nedalo určit, jestli je to záchod suchý nebo splachovací. Na druhém stupni základní školy to bylo maličko lepší, ovšem pokud to jen trochu bylo možné, odkládala jsem návštěvu a nosila vše na naši domácí půdu. To víte, dobrý hospodář...
Když jsem byla na gymnáziu a byla rozhodnutá stát se tou světovou malířkou, rozhodla jsem se využít nepřítomnosti rodičů a náš domácí záchod vylepšit. Část prázdnin mezi prvním a druhým ročníkem jsem strávila zcela dobrovolně na malém prostoru velikosti vězeňské cely. Tou dobou jsem byla značně ovlivněná Egyptem, nástěnnými malbami, zdobností starých letopisů a islámským uměním. To všechno jsem hodlala přenést na stěny našeho celkem prostorného záchodu. Rodiče odjeli na dovolenou a já nevytáhla paty z místnosti, jež se měla stát světoznámým stánkem všech druhů nástěnné malby. Hlídala mě maminčina sestra teta Vlasta, která měla dohlížet, abych nezvlčila a nelítala za klukama. Její největší starostí ovšem bylo dostat se alespoň občas na záchod. Mě to strašně zdržovalo od tvůrčí práce, protože jsem měla na sklopeném prkýnku vyskládané barvy a štětce, toaletní papír nesl stopy použitých barev a teta trvala na tom, že to musím před její návštěvou uklidit. Pokaždé, když vylezla a já mohla zase dovnitř, lomila rukama a děsila se návratu rodičů. Myslím, že by mnohem raději odháněla pubertální nápadníky od našeho prahu než tohle.
Rodiče odjeli jen na týden, takže jsem nestačila pomalovat strop. Ovšem všechny čtyři stěny jsem zvládla, k mé spokojenosti a tetině zoufání.
Když se rodiče vrátili a tatínek se vrhl na konečně svůj záchod, ztratil na chvíli řeč, a to bylo co říct. Z jedné stěny na něj unyle koukala Nefertiti, rozvalená na loži pod palmami a pyramidami, z druhé zase Adam s Evou, jabloní a hadem, na zbývajících stěnách pak kopie různých středověkých maleb z kronik, kancionálů a kramářských písní.
Oba rodiče pak stáli v němém úžasu nad výtvory své mladší dcery a teta jim dokola vysvětlovala, že s tou holkou nebyla prostě řeč, že z toho záchoda tejden nevytáhla paty a že za to ona, teta, vůbec nemůže, že je holka hubená bledule, když nebyla na sluníčku a jídlo že ona, teta, prostě odmítla servírovat na záchodě a tím pádem že holka skoro nic nesnědla a ona, teta, že to musela po ní furt dojídat a to že tedy její cukrovce moc nesvědčí...
Teta se moc bála, že se naši budou zlobit, ale opak byl pravdou. Tatínek prohlásil, že máme nejkrásnější záchod v celém městě, že jsem šikovná a že ten záchod nikdy nevymalují, aby i další generace měly možnost spatřit tu krásu.
Teta druhý den odjela a už mě nikdy nehlídala. Ačkoliv o dalších prázdninách by měla pěknou honičku, protože jsem ve svém uměleckém počínání poněkud polevila a zaměřila se na oblast z jiného soudku, oblast erotickou, neméně zajímavou a rozhodně, co se pohybu týče, zdravější, než byl týdenní pobyt na záchodě.
Zuzana Zajícová
Já i vy máme štěstí
Vzpomínáte si na žebračky, držící v náručí zcela apatické miminko? Vyrojily se hned po revoluci 1989 a vydržely na pražských ulicích pár let.
Zuzana Zajícová
Jak jsem šla do pekla
...a to ještě ke všemu o Velikonocích. Navíc jsem se vrátila v čase, a to všechno dobrovolně. Někdy je to třeba...
Zuzana Zajícová
Do tepláků!
Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v teplákách? Když jsem byla malá, patřily tepláky do výbavy prakticky každého dítka;
Zuzana Zajícová
Voní člověčinou….prokristapána! (Malé vědecké pojednání o jistých termínech)
Všichni jsme lidi. No a jeden každý z nás je člověk. V každém člověku pak je srdce a duše. V některých pak srdíčko a dušička. Jeden by nevěřil, co všechno se v nás najde. A ještě ke všemu voníme člověčinou.
Zuzana Zajícová
Spala jsem s Mozartem aneb Jak na Nový rok, tak po celý rok
Která z vás může říct, že spala s Mozartem? Hádám, že žádná! Mně se to povedlo, jen teda nevím, jestli bych to chtěla po zbytek roku.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Dva ruští vojáci se doznali k trojnásobné vraždě na Ukrajině
V okupované části Chersonské oblasti na jihovýchodu Ukrajiny zadrželi dva ruské vojáky, kteří se...
Architektonickou cenu EU získal univerzitní pavilon, blízko byla i ostravská galerie
Studijní pavilon Technické univerzity v německém Braunschweigu se stal vítězem prestižní...
Lidovci navrhli zvýšit slevy na dani na děti, stát to má přes 8 miliard ročně
Zvýšení slev na dani na děti navrhuje KDU-ČSL a hodlá to prosazovat v jednáních s koaličními...
Prezident má absolutní imunitu. Trump zaměstnal Nejvyšší soud, věří v průtahy
Většina členů amerického Nejvyššího soudu se ve čtvrtek zdála být skeptická k argumentu...
- Počet článků 428
- Celková karma 33,06
- Průměrná čtenost 1261x
...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)
Píšu i zde:
Profil uživatele | i60.cz