Popelář, kosmonaut, hasič, pančelka, královna krásy, popřípadě herečka, to jo. Ale obchoďák a markeťák?
Když jsem byla malá, chtěla jsem být kastelánkou na hradě. Ne že by mě až tak zajímala historie, mě spíš fascinovala velikost hradu. Tam bych měla místa! To by bylo něco, ne jako ve společném pokoji se starší náměsíčnou sestrou.
Taky jsem chtěla být detektiv, protože ten je chytrej, anebo sekretářka, protože ta je krásná a má nalakovaný nehty. Moje sestra chtěla být tatranská horská služba.
V pubertě jsem se stylizovala do rebelky a chtěla jsem být světovou umělkyní - rozuměj malířkou na úrovni Toyen. Sestra se v pubertě nestala rebelkou, nýbrž premiantkou a čím chtěla coby premiantka být, už si nevzpomínám. Ač měla samý jedničky, vrhla se na dráhu hereckou, čímž zklamala profesorský sbor, jenž do ní vkládal velké naděje, neb měla jedničku i z matiky. Na druhou stranu, proč by nemohla mít i herečka vysoké IQ, že jo.
Tak nějak mi připadá normální, když malé holky chtějí být sekretářkou, aby byly hezký, detektivem, aby byly chytrý a horskou tatranskou službou, aby zachraňovaly lidi.
Ale chtít být obchoďákem nebo markeťákem? To jsem se na to tuhle zeptala dcery mé kamarádky Hanky a ona mi bez rozmyšlení nanesla, že obchoďákem nebo markeťákem. Tím obchoďákem ani tak ne, jako teda spíš tím markeťákem. Já jsem nějak nevěděla, jaký je mezi těmi dvěma rozdíl a bylo mi vysvětleno, že obchoďák je taková trochu zastaralá forma, co chodí za lidmi, vlídně a naléhavě s nimi hovoří a nabízí jim něco. Kdežto markeťák používá moderní virtuální aplikace ke komunikaci, aniž by zvedl zadek ze židle. Rozdíl mezi mnou a dcerou Hanky je v tom, že ona má zcela reálnou představu i naději, že se tím markeťákem skutečně stane, kdežto já, jak vidno, nejsem ani chytrým detektivem, ani krásnou sekretářkou, natož pak světovou malířkou.
Že se moje sestra toužila stát horskou tatranskou službou a je z ní herečka, považuji za ironii osudu, neb herečkou se chce stát kdejaká malá holka a jen málokteré se to opravdu povede a sestře se to zadařilo, aniž by to nějak extra chtěla.
To mi Betynka od nás ze vsi, co s ní občas jedu autobusem, jen tak mezi řečí prozradila, že ona bude jadernou fyzikální vědkyní. Dokonce věděla přesně, co bude zkoumat! Tak to jsem teda koukala, protože já, ač mám dvě maturity, jsem vůbec netušila, co to ta Betynka hodlá zkoumat!
Ovšem v neděli mi kamarád Milan prozradil, že jeho zeť vyrábí na fesťákách palačinky. Tak to je práce snů, dámy a pánové! Do toho bych šla hned, být trochu mladší! Palačinky umím moc dobře, a když si, aniž bych byla markeťákem, nebo měla jedničku z matiky, spočítám, že režie versus prodej takové palačinky je malý zázrak, je to prostě skvělej džob.
Navíc u toho motání palačinek ještě posloucháte muziku a jste mezi lidma, co s nimi cloumají pozitivní emoce, tak je to práce jedna z nejlepších a já se navíc po palačinkách můžu utlouct.
Když je řeč o těch palačinkách; teď jdu a hned si je udělám. Pustím si k tomu nějakej pěknej flák; jen ti pozitivně naladění lidi mi budou chybět…
