Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Sny se mají plnit. Dokud je čas. III.

25. 05. 2016 9:30:19
Takové narozeniny, jaké jsem měla letos já, takové jsem ještě neměla! Myslím, že byla tentokrát nasazena laťka hodně vysoko! Moje letošní narozeniny byly takové...no...kulaté. Jsem zkrátka tady na světě dost dlouho.

Už dávno dopředu jsem věděla, že je oslavím v náruči mého milého smíšeného sboru Gaudium, neb budeme dlít zrovna v Polsku. Navíc je to přesně deset let, co jsem platným prvním altíkem v tomto slovutném a ctihodném ansámblu. Dvojnásobný důvod k hlubokému zamyšlení, jak pojednat ty ne zrovna žádoucí kulatiny.

Jednou v únoru jsem tak seděla a koukala do počítače. Do nosu mě cvrnkla informace, že existují nějakou dobu na našem trhu kelímky NICKNACK, co jsou na furt! Žádný voskový papír, žádný polystyren, prostě poctivá umělá hmota, co přežije staletí. A na ty zázračné kelímky lze natisknout cokoliv si zákazník vymyslí. To je ono! Nechám vyrobit pro náš sbor sborové kelímky, co budou na furt a co budou jen naše! Kontaktovala jsem výrobce a ten mi obratem poslal informace, o něž jsem žádala.

Obrátila jsem se s tajným úkolem na svou kamarádku Hanku, co má smysl pro kdeco a je schopná vymyslet cokoliv. Spolu jsme to probraly a vymyslely grafický ksichtík kelímku. Zbýval ještě jeden úkol; oslovila jsem našeho sbormistra Vláďu, aby mi pod rouškou tajemství napsal kousek partitury - Proč bychom se netěšili – od Bedřicha Smetany, na něhož jsem se, z prozaických důvodů, obrátit nemohla. Vláďa, aniž by tušil, oč jde, obratem poslal žádané.

Výrobce se úkolu zhostil na jedničku. Poštou mi přišla ohromná krabice se sto dvaceti krásnými kelímky, co jsou jen pro nás a naše! Rozhodla jsem se, že je povezu s sebou do Polska spolu s prověřeným lahodným mokem – medovinou od kamarádky Věry.

Narozeniny jsem měla v pondělí – po nedělním koncertu ve Wroclawi, kde jsme zpívali Carmina Burana, a před koncertem pondělním v Legnici. Co víc jsem si mohla já, řadová sborová zpěvačka, k narozeninám přát!

V pondělí jsme dali sbohem Wroclawi a odjeli do Legnice. Ovšem ještě před odjezdem mi všichni moji kamarádi zazpívali a gratulovali. Když ustalo všeobecné zpívání, otevřel náš kamarád řidič Marek postranní prostor v autobusu a tam byly naskládané kelímky s medovinou, pěkně jeden vedle druhého, pro každého z nás. Viděla jsem, že se můj dárek pro celý sbor všem moc líbí a byla jsem šťastná. Úplně nejvíc. Kelímky se líbily i našim polským kamarádům, co se s námi přišli rozloučit. No jo, jeden jsme jim věnovali na památku, takže jich máme jen sto devatenáct.

Než jsme dojeli do Legnice, zastavili jsme se na fantastickém místě – ve městě Jawor v Kostele míru. Tak to byla fakt velká krása...viz: http://www.oberlausitz.com/ferien/kulturell/via-sacra/cz/friedenskirche-zum_heiligen_geist-jawor-jauer.aspx

Pak jsme jeli rovnou do Legnice, kde na nás čekali polští kamarádi – Chór Madrygal. Netušili, že jsme sice přijeli my, ale naše klavíristka Jitka, co nás měla doprovázet, se zasekla cestou, a že to prostě do Legnice nestihne...museli jsme zcela přestavět repertoár našeho koncertu. Řeknu vám, je to jízda! Noty, které jsme měli s sebou, jsme mohli s klidem nechat v tašce. Naše sbormistryně Zdena ovšem projevila svou virtuozitu a sestavila během chvíle nový program. Zpívali jsme se skvělým polským sborem dvě společné věci a pak jsme to prostě dali. Zpívali jsme senzačně. Nekoukali jsme do not, dali jsme to zpaměti a byl to podle mého jeden z našich nejlepších výkonů. Moje narozeniny tímto byly zcela ojedinělé, jedinečné a nejkrásnější. Však mi to hodně mých kamarádů řeklo! Takovým narozeninám konkurovaly jen ty před čtyřmi lety. To jsme byli se sborem ve Francii a já tam oslavila nejen narozeniny, ale i znovuzrození po léčbě, kterou jsem ukončila pouhé dva měsíce předtím. Léčbě po nemoci, která mě mohla připravit nejen o řeč a schopnost zpívání, ale i o život. No a vidíte; myslím, že zrovna láska ke zpívání a kamarádi ve sboru výrazně napomohli k tomu, že jsem po čtyřech letech mohla slavit zase narozeniny s nimi a se společným zpíváním...

děkuju...

p.s. děkuju Hance za její nápady a a za spolufinancování kelímků.

Hlasujte ve finále Blogera roku

Autor: Zuzana Zajícová | středa 25.5.2016 9:30 | karma článku: 19.15 | přečteno: 511x


Další články blogera

Zuzana Zajícová

Mám kandidátku na ministryni čehokoliv. I na prezidentku…

V dnešní době by mohl prakticky kdokoliv působit ve vládě, nebo sedět na hradě. Ovšem já si pořád myslím, že by tam měli být lidi chytří, vzdělaní, empatičtí a v neposlední řadě slušní.

16.4.2018 v 10:00 | Karma článku: 22.38 | Přečteno: 877 | Diskuse

Zuzana Zajícová

StB má pořád dlouhé drápy

Minulost se svými temnými stíny dává o sobě občas vědět a my jsme zaskočeni. Zvykli jsme si, že můžeme říkat i psát cokoliv, jezdit kamkoliv, studovat, pracovat, bavit se. Žít.

11.4.2018 v 9:13 | Karma článku: 25.95 | Přečteno: 929 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Sexuální fantazie

Muži myslí na sex každých sedm minut a ženy každých pět. Takže já jako žena prostě myslím na sex prakticky kudy chodím.

9.4.2018 v 10:35 | Karma článku: 25.18 | Přečteno: 700 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Lotr

Dětství na maloměstě za tuhého socialismu není procházka růžovým sadem, jak by se mohlo zdát. Často se pod tichou hladinou života běhu skrývá nebezpečí a nástrahy.

3.4.2018 v 10:13 | Karma článku: 14.95 | Přečteno: 614 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Dana Adámková

Jak moc je důležitý klid v duši, když tělo stůně

Nikdo se do nemocnice netěší. Nikdo nepředpokládá, že tam zažije něco výjimečného. Stejné to bylo u mne.

22.4.2018 v 20:49 | Karma článku: 14.72 | Přečteno: 265 | Diskuse

Ivana Pavlisková

Zn.: Chci práci

Práce je dost, nejsou lidi, kdo chce, práci, si vždycky najde. To jsou stručná hesla, která se objevují v médiích a tak různě. Možná to platí pro některé obory, možná pro určité specialisty, ale skutečnost vypadá mnohdy jinak.

22.4.2018 v 20:15 | Karma článku: 28.29 | Přečteno: 759 | Diskuse

Libuse Palkova

Překročit polární kruh v kraťasech a tričku?

Když se řekne severní polární kruh, představíme si výzkumníky zachumlané v péřových bundách s kožešinovými kapucemi a tvářemi zčervenalými mrazem. Já polární kruh překročila v tričku s krátkým rukávem a džínových šortkách.

22.4.2018 v 18:22 | Karma článku: 11.17 | Přečteno: 625 | Diskuse

Zdeněk Frantál

Zhubněte a buďte fit

Znáte to, nevejdete se do kalhot do kterých jste se před rokem vešli a trička jsou na vás upnutá. Cítíte se méně atraktivní a klesá vám sebevědomí, navíc riskujete zdravotní potíže. Nemusí to tak být, pokud nechcete.

22.4.2018 v 11:03 | Karma článku: 15.63 | Přečteno: 382 | Diskuse

David Gruber

K Zemanovu projevu na sjezdu KSČM

Těsně před tímto projevem napsal spisovatel a knihkupecký podnikatel Jiří Padevět jakoby za Miloše Zemana projev, který ze svého antikomunistického hlediska označil za „projev, který nikdy nezazní“. Ale skutečně nezazněl?

22.4.2018 v 10:12 | Karma článku: 22.77 | Přečteno: 1027 | Diskuse
VIP
Počet článků 212 Celková karma 24.71 Průměrná čtenost 1048

Nejradši mám chleba se sádlem. A taky ráda píšu.

...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak  umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)

 





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.