Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Sny se mají plnit. Dokud je čas. III.

25. 05. 2016 9:30:19
Takové narozeniny, jaké jsem měla letos já, takové jsem ještě neměla! Myslím, že byla tentokrát nasazena laťka hodně vysoko! Moje letošní narozeniny byly takové...no...kulaté. Jsem zkrátka tady na světě dost dlouho.

Už dávno dopředu jsem věděla, že je oslavím v náruči mého milého smíšeného sboru Gaudium, neb budeme dlít zrovna v Polsku. Navíc je to přesně deset let, co jsem platným prvním altíkem v tomto slovutném a ctihodném ansámblu. Dvojnásobný důvod k hlubokému zamyšlení, jak pojednat ty ne zrovna žádoucí kulatiny.

Jednou v únoru jsem tak seděla a koukala do počítače. Do nosu mě cvrnkla informace, že existují nějakou dobu na našem trhu kelímky NICKNACK, co jsou na furt! Žádný voskový papír, žádný polystyren, prostě poctivá umělá hmota, co přežije staletí. A na ty zázračné kelímky lze natisknout cokoliv si zákazník vymyslí. To je ono! Nechám vyrobit pro náš sbor sborové kelímky, co budou na furt a co budou jen naše! Kontaktovala jsem výrobce a ten mi obratem poslal informace, o něž jsem žádala.

Obrátila jsem se s tajným úkolem na svou kamarádku Hanku, co má smysl pro kdeco a je schopná vymyslet cokoliv. Spolu jsme to probraly a vymyslely grafický ksichtík kelímku. Zbýval ještě jeden úkol; oslovila jsem našeho sbormistra Vláďu, aby mi pod rouškou tajemství napsal kousek partitury - Proč bychom se netěšili – od Bedřicha Smetany, na něhož jsem se, z prozaických důvodů, obrátit nemohla. Vláďa, aniž by tušil, oč jde, obratem poslal žádané.

Výrobce se úkolu zhostil na jedničku. Poštou mi přišla ohromná krabice se sto dvaceti krásnými kelímky, co jsou jen pro nás a naše! Rozhodla jsem se, že je povezu s sebou do Polska spolu s prověřeným lahodným mokem – medovinou od kamarádky Věry.

Narozeniny jsem měla v pondělí – po nedělním koncertu ve Wroclawi, kde jsme zpívali Carmina Burana, a před koncertem pondělním v Legnici. Co víc jsem si mohla já, řadová sborová zpěvačka, k narozeninám přát!

V pondělí jsme dali sbohem Wroclawi a odjeli do Legnice. Ovšem ještě před odjezdem mi všichni moji kamarádi zazpívali a gratulovali. Když ustalo všeobecné zpívání, otevřel náš kamarád řidič Marek postranní prostor v autobusu a tam byly naskládané kelímky s medovinou, pěkně jeden vedle druhého, pro každého z nás. Viděla jsem, že se můj dárek pro celý sbor všem moc líbí a byla jsem šťastná. Úplně nejvíc. Kelímky se líbily i našim polským kamarádům, co se s námi přišli rozloučit. No jo, jeden jsme jim věnovali na památku, takže jich máme jen sto devatenáct.

Než jsme dojeli do Legnice, zastavili jsme se na fantastickém místě – ve městě Jawor v Kostele míru. Tak to byla fakt velká krása...viz: http://www.oberlausitz.com/ferien/kulturell/via-sacra/cz/friedenskirche-zum_heiligen_geist-jawor-jauer.aspx

Pak jsme jeli rovnou do Legnice, kde na nás čekali polští kamarádi – Chór Madrygal. Netušili, že jsme sice přijeli my, ale naše klavíristka Jitka, co nás měla doprovázet, se zasekla cestou, a že to prostě do Legnice nestihne...museli jsme zcela přestavět repertoár našeho koncertu. Řeknu vám, je to jízda! Noty, které jsme měli s sebou, jsme mohli s klidem nechat v tašce. Naše sbormistryně Zdena ovšem projevila svou virtuozitu a sestavila během chvíle nový program. Zpívali jsme se skvělým polským sborem dvě společné věci a pak jsme to prostě dali. Zpívali jsme senzačně. Nekoukali jsme do not, dali jsme to zpaměti a byl to podle mého jeden z našich nejlepších výkonů. Moje narozeniny tímto byly zcela ojedinělé, jedinečné a nejkrásnější. Však mi to hodně mých kamarádů řeklo! Takovým narozeninám konkurovaly jen ty před čtyřmi lety. To jsme byli se sborem ve Francii a já tam oslavila nejen narozeniny, ale i znovuzrození po léčbě, kterou jsem ukončila pouhé dva měsíce předtím. Léčbě po nemoci, která mě mohla připravit nejen o řeč a schopnost zpívání, ale i o život. No a vidíte; myslím, že zrovna láska ke zpívání a kamarádi ve sboru výrazně napomohli k tomu, že jsem po čtyřech letech mohla slavit zase narozeniny s nimi a se společným zpíváním...

děkuju...

p.s. děkuju Hance za její nápady a a za spolufinancování kelímků.

Autor: Zuzana Zajícová | středa 25.5.2016 9:30 | karma článku: 19.15 | přečteno: 514x


Další články blogera

Zuzana Zajícová

Vítejte v Babišstánu

Demokracie je velmi zranitelná. Predátoři ji umí náležitě využít. Do vedení našeho státu se postavil legální cestou predátor Babiš.

12.7.2018 v 11:14 | Karma článku: 29.95 | Přečteno: 938 |

Zuzana Zajícová

Avšak není spravedlnosti, aneb Způsob tohoto léta zdá se být poněkud nešťastný

Dva mé oblíbené literární citáty se hodí na tenhle začátek července jak...jako poklička na hrnec. Pánové Škvorecký a Vančura by koukali.

9.7.2018 v 9:02 | Karma článku: 19.73 | Přečteno: 481 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Než každý rok na Mácháč, to radši jednou do Monte Carla!

Tak s touhle okřídlenou hláškou z kultovního filmu Světáci souhlasím. Jenže my to máme trochu jinak. Když na Mácháč, tak jedině tehdy, když tam nejsou lidi!

28.6.2018 v 9:02 | Karma článku: 21.07 | Přečteno: 700 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Jak blondýna letěla do Londýna – konečně závěr aneb Zaječí vyvrcholení

Poslední den v Londýně. Uteklo to. Sbalili jsme si kufírky, poněkud obtěžkané čaji, hrnečky a čedarem, strčili je do recepce a vyrazili naposled do víru britské metropole.

20.6.2018 v 8:54 | Karma článku: 25.74 | Přečteno: 1432 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Frantisek Sklenar

No Point to Worry about... 2018.07.16.

Blog o veciach, ktorými nemá zmyslel sa trápiť... ak sa Vám páči, čo vidíte, prosím zdieľajte. Ak nie...

16.7.2018 v 1:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 41 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Náhoda?

Nebo si myslíte, že těch osmnáct, na které spadla věž v Siloe a zabila je, byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete. (Lukáš 13,4+5)

15.7.2018 v 21:31 | Karma článku: 10.84 | Přečteno: 226 | Diskuse

David Vlk

Děti, co jste mi převezly z tábora? Asi jen blechu tati.

Nesměle jsem poznamenal, že už bych taky potřeboval něco přemáchnout, protože poslední čisté trencle do zvonu jsem spotřeboval před třemi dny.

15.7.2018 v 19:34 | Karma článku: 24.42 | Přečteno: 600 | Diskuse

Martina Studzinská

Kde najít zdroj své vnitřní síly

Jednoduchý návod k tomu, jak nastartovat den, zklidnit jeho průběh a nakonec den spokojeně uzavřít. Nekomplikovaný, nenáročný a zcela zdarma. Vyzkoušet se má v životě všechno. Tedy téměř všechno.

15.7.2018 v 16:52 | Karma článku: 7.13 | Přečteno: 122 | Diskuse

Libuse Palkova

Kam vzít italské přátele na jídlo

Součástí cestování a poznávání cizích zemí a kultur je samozřejmě i ochutnávání místních specialit. Ale existují lidé, kteří mají už předem nechuť experimentovat, takže i v cizině vyžadují jídla, na která jsou zvyklí z domova.

15.7.2018 v 11:44 | Karma článku: 15.44 | Přečteno: 587 | Diskuse
VIP
Počet článků 226 Celková karma 23.40 Průměrná čtenost 1046

Nejradši mám chleba se sádlem. A taky ráda píšu.

...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak  umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)

 





Najdete na iDNES.cz