Sny se mají plnit. Dokud je čas. I.

23. 05. 2016 10:44:17
To je bez debaty přece... mně se jeden z nich splnil. Stála jsem na pódiu a zpívala...tedy nejen já, ale všichni moji kamarádi...

Před rokem jsme dostali kulantní nabídku od spřáteleného polského sboru, abychom s nimi a ještě se sborem německým zpívali ve Wroclawi Carmina Burana. Wroclaw je letos po loňské Plzni městem evropské kultury. Právem.

Taková nabídka se prostě neodmítá, to vám potvrdí každý sborový zpěvák. I začali jsme pilně cvičit. Nejdřív to šlo teda dost ztuha; textu mraky a v hrozným fofru, žádná snadná odrhovačka to není. Jenže náš sbor je sborem kvalitním a pracovitým, a když se rozhodneme, tak to prostě dáme!

Kromě pilování tohoto skvělého díla jsme měli spoustu dalších povinností – koncerty a nácvik na ně, návštěvy jiných sborů, oslavy narozenin a taky tedy i povinnosti rodinné, abych nezapomněla. Naši rodinní příslušníci jsou nám velkou oporou a často tvoří publikum, abychom nebyli v přesilovce (pro neznalé – přesilovka je víc zpěváků než posluchačů; smutná záležitost, která se nám, dlužno podotknout, v posledních letech naštěstí vyhýbá).

Naši sbormistři s námi měli velkou trpělivost, jejíž pohár přece jen občas přetekl; například tehdy, kdy jsme se na soustředění před obědem naučili jakž takž nějakou obzvlášť obtížnou pasáž, abychom ji po opulentním obědě zase kompletně zapomněli.

Nejen sbormistři, ale i někteří členové sboru s tím měli značnou práci. Mám na mysli práci manažersko-organizační. Není to žádná legrace dát dohromady výjezd sboru do zahraničí! To se musí dlouho dopředu domluvit uvnitř sboru, vymyslet a dojednat pak celou operaci tak, aby nikde nic nedrhlo. A všechno se děje v cizím jazyku! Naštěstí máme mezi sebou taková esa, která vládnou nejen schopnostmi organizačními, ale i jazykovými – třeba v tomto konkrétním případě plynnou polštinou! Navíc ještě tvoří krásné tabulky, do nichž pak my, obyčejní členové sboru, vpisujeme požadované údaje.

Letošní jarní sezóna je pro nás fakt náročná. Před odjezdem do Wroclawi jsme měli bezva hosty. Přijel k nám smíšený sbor z Thurnau, který nám oplatil naši loňskou podzimní návštěvu. Stejně jako my u nich, tak i oni bydleli v rodinách, jen někteří dali přednost hotelu. Už jen organizace uplacírování třiceti kamarádů do rodin je heroický výkon, natožpak se ještě postarat o program, zajistit společný koncert, uspořádat večírek s bohatým občerstvením, a to všechno se dálo jen týden před naším odjezdem do Polska! Jsme sehraná parta za ta léta, tudíž všechno klaplo. I počasí se vyvedlo tak, že jsme mohli Prahu ukázat v tom nejkrásnějším květnovém čase v plné její nádheře. Koncert byl povedený, stoly na večírku se prohýbaly a hlasivky dostaly na frak.

Sotva odjeli thurnauští zpěváci, začali jsme balit my. Počasí mělo být vrtkavé, tudíž bylo záhodno napakovat se oblečením pro všechny eventuality, taky noty, svačinu na cestu, hudební nástroje, polštářek do autobusu, placatku proti zimě a dostatek financí, abychom mohli navštěvovat četné hospůdky wroclawské...

Ve středu ráno jsme vyrazili na cestu s naším milým kamarádem Markem a jeho autobusem. Zastavili jsme se cestou v krásném polském městě Boleslawci, proslulém svojí keramikou, a pak už rovnou do města kultury 2016.

Znavené údy a kufry jsme složili v hotelu dvacet minut jízdy tramvají od historického centra. Zkoušky jsme měli v nádherné budově wroclawské Akademie múzických umění, a to hned ode dne příjezdu. Zkoušky vedla paní Eva, sbormistryně jednoho z polských sborů. Zde si neodpustím jednu kacířskou myšlenku s vědomím, že můj blog určitě v Polsku nečtou. Jsem šťastná a vděčná, že máme naše sbormistry Zdenu a Vláďu...

Ovšem daleko zajímavější pak byly zkoušky v nádherném prostoru NFM (Narodowe Forum Muzyki) s dirigentem a orchestrem! To byla jízda! Dirigent Marek Pijarowski byl naprosto senzační a orchestr AMU taky, o sólistech ani nemluvím.

Generálka byla veřejná a samotný koncert pak se udál v neděli večer.

Splnil se mi sen. Zpívala jsem Carmina Burana před vyprodaným sálem pro 1700 diváků spolu s mými sborovými kamarády. Můžu to popsat, ale kdo tam s námi nezpíval, nemůže zažít to mrazení, ten pocit, tu sílu...tu strašnou sílu emocí a krásy ze společného zpívání...

Carmina Burana budeme zpívat ještě jednou pro české publikum – ve Smetanově síni 12. července pod vedením amerického dirigenta a sólistů, s českými a americkými smíšenými sbory, v rámci Prague Choral Festival 2016, viz zde:

http://www.obecnidum.cz/cz/carmina-burana-carl-orff-1404047272.html

Autor: Zuzana Zajícová | pondělí 23.5.2016 10:44 | karma článku: 15.82 | přečteno: 535x


Další články blogera

Zuzana Zajícová

Turecko, ó Turecko!

Letos jsme se s panem Zajícem rozšoupli. To jsme nejdřív letěli do Londýna, pak jeli k rakouským jezerům, a nakonec jsme si ještě váleli šunky u Egejského moře.

15.10.2018 v 11:08 | Karma článku: 23.02 | Přečteno: 879 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Hořím! Pomoc!! aneb Intimní zpověď zralé ženy

Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře, kteří nejsou zralými ženami, aby si dobře rozmysleli, zda budou pokračovat ve čtení.

11.10.2018 v 11:10 | Karma článku: 39.55 | Přečteno: 6342 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Kozí kejtička. Je to sice lahůdka, ale za jakou cenu…

Jsem milovnicí zvířat. To je bez debaty. Mám taky ráda dobré jídlo, o tom není pochyb. No a celý život se ve mně tluče milovnice zvířat s milovnicí flákoty.

25.9.2018 v 10:24 | Karma článku: 25.99 | Přečteno: 1007 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Divoké noci, moře a rokenrol...

Seděla jsem a pozorovala lidi. Na lidi se já ráda dívám, hádám, čím jsou, co jsou, kam jdou. Obzvlášť o dovolené, kdy mám čas.

17.9.2018 v 9:37 | Karma článku: 27.45 | Přečteno: 737 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Martina Franzová

Někdo to rád gender

Já tedy NE! O existenci České ženské lobby jsem se dozvěděla, až když podala trestní oznámení na kanovníka kapituly sv. Víta profesora Piťhu, který podle zdivočelých feministek už nesmí ve svých kázáních a ve svém kostele

17.10.2018 v 7:44 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Irena Houdková

Na slovíčko…

Jednou z velmi dobrodružných cest sebepoznání je izkoumání a pozorování vnitřního dialogu. Víte, co vám vlastně vaše vnitřní já říká, co ho tíží a po čem touží?

17.10.2018 v 7:24 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 12 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Že muži chodí ozbrojeni, patří v tamních oblastech k jejich kultuře

Tak se kdysi zastala pracovnice v jednom z detenčních zařízení svých klientů, když se provalilo, že migranti krom mobilů nosí u sebe zhusta i nože.

17.10.2018 v 7:08 | Karma článku: 13.85 | Přečteno: 143 | Diskuse

Dáša Stárková

Jak hluboko jste klesl, pane prezidente

Jsem ze staré školy. Tatíčka Masaryka sice nepamatuji, ale i tak jsem byla vychovávána ke vzhlížení a úctě k autoritám, v době mého dětství a dospívání spíše pseudoautoritám.

17.10.2018 v 6:59 | Karma článku: 15.39 | Přečteno: 183 | Diskuse

Dáša Stárková

Svátost heterosexuálního manželství?

Nedávno jsem sledovala TV debatu na ČT24, velmi zjednodušeně, ohledně toho, zda párům gayů a leseb dovolit uzavírat institut manželství anebo nikoliv.

16.10.2018 v 20:52 | Karma článku: 17.14 | Přečteno: 919 | Diskuse
VIP
Počet článků 241 Celková karma 28.95 Průměrná čtenost 1109

Nejradši mám chleba se sádlem. A taky ráda píšu.

...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak  umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)

 





Najdete na iDNES.cz