Není nad osobní zkušenost. A, mimojiné, i proto chtějí šmejdi snížit voličský věk.

Zdravím, Zuzano, díky za článek. Mám to podobně jako ty, s Československou televizí jsem v sedmdesátých a osmdesátých letech spolupracoval, jen externě, jako choreograf s mým souborem. Neměl jsem to tam rád. Zažil jsem tam i některé příklady korupce, podivně “pragmatický” přístup k nátlaku na “linii” komunistického režimu, ohýbání páteří a lámání charakterů. Seriál Volha jsem zhlédl, i když na seriály koukám minimálně. Myslím, že se na něj měli dívat hlavně mladí lidé, ale to se, odhaduji, příliš nestalo. Mně to spíš jen připomnělo, jak příšerná doba to byla. I když i v ČsT jsem potkal zajímavé, talentované a pracovité osobnosti, od nichž se bylo možné učit. Ale i mimo ČsT, ty vykopnuté po osmašedesátém. S nimi jsem si rozuměl zdaleka nejvíc. V rozhlase, kde jsem pracoval já, to bylo podobné, věděli jsme, kdo je fízl a před kým si dávat pozor na ústa. Ale tak vyhrocené jako v ČsT to nebylo. Televize byla pod drobnohledem soudruhů, rozhlas jen pod jejich cvikrem. Mohl jsem vystupovat v rádiu bez podprsenky, s náušnicí v uchu a vlasy až na zem.

V rádiu jsem to z pochopitelných důvodů nepoznala, díky za komentář, s nímž můžu jen souhlasit

Zuzko, moc pěkný blog! S chutí jsem ho přečetla, ale bohužel nemůžu porovnat se seriálem. Mám období ignorování televize, musela jsem se na chvíli odstřihnout od všech současných novinek, abych si udržela duševní zdraví v kondici.

Já jsem starej televizák, já se neodstřihnu, je to vlastně nemoc z povolání

Super blog

Dík, Davide

Jsi velmi odvážná děvčica, když jsi se rozhodla shlédnou seriál Volha.

Proč odvážná?

Pracoval jsem tehdy v uplne jinem oboru, ale vystihla jsi to velmi dobre. Kdesi jsem cetl ze za "Protektoratu" dostavali Nemci tech udani tolik ze nakonec zacli posilat ty udavace at si stezujou na ceske policii. To jsme narod...

Ano, máme to zřejmě v genech, to udávání... taky jsem to četla...

Zaplať pánbůh je tahle doba už v tahu. Zdravím z placu a krásnej květen přeju

Taky zdravím, na plac půjdu po obědě

i když si nebyla zasloužilá natož národní umělkyně v oboru malíř pozadí, připočti si alespoň můj nominační hlas.

Díkas a můj hlas samozřejmě máš taky

Nominace

Díky, Oto