Zuzko, no, koukoukám, že všude dost podobné

A počítá se jako skladiště také velké množství hudebních nástrojů? To je můj případ a je mi to doma občas zazlíváno.

Jinak mám zkušenost, při mé malé skladovací ploše na nářadí, v případě spojovacího materiálu, kabelů a náhradních dílů k přístrojům co máme v domácnosti. Cokoliv jsem na nátlak, že se to tam válí dlouho, vyhodil, tak do 14 dnu jsem to potřeboval při opravě... ...a znovu kupoval. Takže dámy, musíte rozlišovat.

Tak to si nejsem zcela jist, zda to dámy svými rozlišovacími schopnostmi jsou schopné pojmout

Zuzanko, zrovna nedávno mi v knihovně vyprávěla čtenářka, že když dělají s dcerou generální úklid, tak s ním počkají, až táta odjede na služební cestu, protože jim nedovolí vyhodit ani to, co už 15 let prokazatelně nepoužívají.

No prootže my víme, že jednou, jednou se to hodit může

vono je tu vsude, jak tak koukam, dost podobny

ja jsem vyhazovac, Josef strada...teda: střádá!

Marku, přesně tak, navíc to obvykle člověk potřebuje, když si něco zrovna dámy vymyslí.

To znam, jen u nas je tomu naopak. V nasich obou domacnostech mame mraznice o celkovem obsahu pres 600 litru a vsechny pretekaji. Kdyz se zminim o tom, ze jsem v jedne z nich objevil pytlik se zmrzlym rybizem z roku nejpozdeji 1985, diva se na mne zena velmi neprijemne a nemam se pry starat.

Jak vyšitej můj bejvalej :))))

"To se může hodit."

Mojí babi jsem se nedivila, zažila dost bídy za války a po ní, ale člověk co tohle nezažil a přesto... nejde mi to do kebule :))

Tak ten svetr z doby Rakouska-Uherska už je spíš na darování do muzea, ne? Jinak, kdybys chtěla udat nějaké jahody, já je klidně sním. Ale musíš je dodat brzy, za chvíli se budou už prodávat čerstvé.

Klárko, asi jo. A jahody statečně jíme furt.

Syslím malé oblečení, že se do něj spadnu. Děravé ponožky nekompromisně vyhazuju, kdysi dávno jsem je látala, ale to jsem byla ještě mladá. Dneska mám ponožek, že musí jít někdy i ty zdravé.Nekupte to, když je to ve slevě, ale kam všechny ty krámy dávat.

Když jsem rezignovala na teror a malé oblečení poslala dál, zhubla jsem nechtěně a zalitovala...

skříní máme málo, ale zato půdu jedna skladištní báseň, myslím že i pár pokolení po nás ji bude moct využívat aniž by třídil, natož vynášel.

závidím málo skříní, ovšem naše půda, to je zlej sen pro mě, ráj pro pana Zajíce

Čtu níže o půdě... A co garáž? Nedávno jsem se u sousedů podivovala (samozřejmě v duchu), že mají v garáži plno krámů a že se do ní už jejich auto nevejde a stojí venku v zimě v létě...

všude! VŠUDE je u nás skladiště