Mladší sestra staršího bratra o 6,5 roku (přesně, oba jsme narozeni prvního v měsíci, naši to uměli zařídit).

Užila jsem si jeho nucené péče dosyta (když mě musel "tahat" s sebou mezi kamarády, tak mi to dával dobře sežrat).

Teď máme hezký vztah,sice nejsme v kontaktu obden,ale když je potřeba, pomůžeme si.

Mi povídej. Jsem poslední ze tří bratrů....a užil jsem si. Ani nevíš, jak moc Ti rozumím.

Tome, vím!

Když jsem se narodila, bylo mé sestře 12 a pěkně si to mimino užívala, maminka ve svých 43 letech ani moc ne.A ta sesterská láska, ta nám vydržela celý život, vychovávala mě, pomáhala mi se školou a já dnes za ní chodím do Alzheimer centra a snažím se jí oplácet, vyprávím jí o našem dětství a ona se usmívá a vypadá šťastně.

To je moc pěkný, Ladislavo...

Já ti nevím, co ti mladší pořád mají. Dostanou, o co si řeknou, nic nemusejí, všechno můžou včetně ubližování staršímu svádění svých prohřešků na něj se škodolibou radostí, jak to slízne. A to nemluvím o tom, že starším jsou upírány veškeré výhody jejich věku, aby chudáčci malincí neutrpěli, že oni nemůžou.

Tak to mi taky něco říká.

Když se naše děti začnou dohadovat, kdo to má nejhorší, je to legrace. Prý nejhorší to má prostřední, protože nejstarší je nejstarší, nejmladší je mazánek a prostřední je naprosto přehlížený. (On si teda o pozornost řekne). Jináč jako nejstarší sestra tří bratrů občas taková polomatka, ale zase jsme měli s bráchou komplot vůči těm dvěma mladším, kterým jsme už od puberty bulíkovali nesmysly typu: "Co vy mladý, to my pamatujeme zimy! My jsme za mlada chodili v 30stupňovým mrazu v trenkách do Německa pro chleba!" Hezký článek, Zuzko

polomatka

Nejmladší "vejškrabek" ze sedmi...prý rozmazlená, no tak nevím, asi na tom něco bude

rozhodně seš roztomilá

Jen bych chtěla podotknout, že rozmazlený jedináček je mýtus. Jedináček se musel v dětství spoléhat sám na sebe, proto z něho vyrostl samostatný člověk, který navíc netrpí panovačností jako starší sourozenec anebo přehnanou pokorou jako mladší sourozenec. Já jsem z mnoha dětí, ale jedináčků jsem poznala několik, proto tohle píšu

Nejprve gratulace k umístění v Blogerovi roku. Nepotvrzuji ovšem vaši sourozeneckou zkušenost, Zuzano. Jako nejmladší ze tří bratrů jsem požíval výhody téměř královské. Nejstarší bratr trestán maminčinou vařečkou za vše ve stylu: Co ty malí (já a prostřední bratr), ale ty, klacku, máš mít rozum. Nebo ve škole: zkus to a brácha ti rozbije hubu. Při vyndávání štrůdlu z trouby: Tady máš jako první, Pepíčku, bratři by ti to klidně sežrali! Učitelé ve škole: To jsme rádi, že nejsi takový rváč jako tvůj bratr (byl jsem největší rváč ve třídě, ale brácha nasadil laťku fakt vysoko, tak jsem pořád vypadal jako břídil). Atd, atp. Obě mé manželky byly nejmladšími sourozenci též. U první jsem tak (náhodným losem) dominoval, u druhé zaujal submisivní roli bačkory. Ani jedna role ideální.

Josefe, mně zase furt říkali: no jo, to Lenička se učila mnohem líp...

Rozesmála jste mě

dík

no já jsem suveránně nejmladší sourozenec, druhému nejmlašímu je o 12 oašímu o 15 atd více let.

bych si troufla tvrdit, že seš prakticky jedináček