Dnes a denně slyším stejný story. Mám pocit, že po padesátce je člověk prašivej. Trochu blbá doba, na druhé straně si ti mladí z toho nic nedělají. Mají za rok třetí flek a jsou celkem v pohodě.

Jinak jsem rád, že nad Tebou andělé drží svá křídla....

ten můj má občas makačku a občas musí zavřít oči

Prošel jsem si něčím podobným, Zuzano, a i pocity jsem měl podobné. Pro mužské (a ještě workoholické) ego je fakt, že se ze dne na den proměníte z “nepostradatelného” v “nepotřebného” snad ještě horší. I když u mě byla problémem spíš překvalifikace, vyšlo to nastejno. I s nalezením práce to bylo stejné, pomohli přátelé, nikoli pracovní portály. Možná nejlepší znak dnešní konjunktury je právě ta snadnost nalezení práce, dokonce i u nás starších. Ačkoli ani tady to neplatí absolutně, zvlášť regionálně. Karma za otevřený blog, tohle se nepřiznává zrovna lehce.

Já na sebe dokážu lehce vykecat kdeco, Josefe. Dík za návštěvu

Přeji nadále štěstí v letu životem

Budu se snažit

Krásný, Zuzo

Dík Máro

Štěstí je krásná věc... Tak zpívá píseň.

A také prý náhoda neexistuje. Ale nejsem fatalista. A tak bude pravda o náhodě někde uprostřed?

taky bych řekla, že uprostřed

Pamatuji s tebou tu dobu, i toho knihkupce... Dopadlo to jak nejlépe mohlo.

Moc hezky napsáno, Zuzi, líbilo

Dík, Honzo

a nakonec všechno dobře dopadlo

jako každej správnej příběh

Je to i o náhodě. A ty obecné servery jsou fakt na nic.

to je jasný, náhoda hraje velkou roli