Jaj, tak mně donesl aktovku Ježíšek. Hnědou. (aby ji mohl podědit brácha) a nijak mne tedy nenadchla. Holky měly většinou červené totiž.

Zuzi, hezky napsáno :-).

Máte dar humorného odlehčení, oceňuji. Mne osobně omámil buket novosti školní výbavy - Uhranula bílá, školní guma s logem Slona! Písmenka, nejprve precizně vystřižená a nařádkovaná - posléze proměna ve skladní chaos! Jak jsem se stal Jiskrou si nevzpomínám - Každopádně vidím sebe, jak přicházím domů a mám rudý šátek - Uvázán jako symbol 1. Zpětně plně chápu otcovo koulení očima - evidentně se chtěl vyslovit - zdržel se hlasování! Později vedl se mnou řeči na nezbytné téma - Synu, Miroslave - Je tady socialismus a asi to bude na Věčné časy! Stojí to za kulové s přehazovačkou - Nicméně to ve škole neříkej ! ... Klasika ...

jojo! Tu gumu si taky pamatuju. A písmenka taky.

Na svoje školní propriety v základní škole si moc nepamatuji. Zato na dlouhou cestu prvňáčka, kdy mě rodiče (nevím z jakého důvodu) poslali již v pěti letech

do první třídy. Bylo to několik kilometrů, a tak jsem někdy přišla pozdě a ve třídě mi paní učitelka s dětmi posměšně zpívala : "Ivánku, copak děláš, děti jdou do školy, ty ještě v posteli, na nic nedbáš!" A páni učitelé měli i v dalších letech velikou autoritu, vytahání rošťáka kluka za ucho se dál neřešilo. Nebylo moc zábavy, ale každý na to dětství rád vzpomíná, i když ne tak vtipně, jako paní ve svém článku.

...tak to posměšný zpívání by mi bylo hodně líto...

Pěkné, pěkné Zuzanko, když jste došla k aktovkám - já měla každý rok fungl novou. Vážně. Ne proto, že bych školu žrala, anebo doma byli tak nároční, ale každou zimu jsme všechny děti z prvního stupně staré aktovky odpravili na Výrovce. Byla to 1 km dlouhá zkratka ze školy (na strašném kopci) dolů k fabrice, kde jsme všichni bydleli. Senzační klouzačka a nejlíp to frčelo na aktovkách. Zimy byly tehdy ještě zimy a tak se nám v půli května už pomalu rozpadaly. A rodiče každé léto lamentovali: "Co ta holka s tou taško dělá!!!". Skončilo to až pubertou, to už byla Výrovka pod úroveň. Ale první den školy jsme se těšili na první sníh a led. Tak papa a díky za vzpomínky. Bylo to tak nějak i u nás.

Dano, to je hezký!

Se mnou byly problémy už ve školce. Když děti spaly, hrál jsem si a naopak. Paní učitelky to samozřejmě nerozdejchaly a honily mámu k nějakým psychologům, či co. Tam byli naštěstí už tenkrát osvícení a řekli mámě, ať se to hlavně nesnaží změnit násilím, jinak ze mě vyrobí vraha. Tak mě radši máma začala brát s sebou do práce. Hrál jsem si ve výkladech Mototechny ve Veletržní a lákalo to zákazníky. Vedoucí byl spokojen. V první třídě mě máma zapsala do výtvarných a šachových kroužků a bavilo mě to. Než přišlo, že podmínkou je členství v Pionýru. Tak mě máma zase odhlásila a měl jsem prostě "školu ulice"

Milosrdný filtr času udělal svoje..

Se vším bych souhlasil, jen těch kroužků podle mě bylo hodně.

Radime, jak kde. na maloměstě jich teda moc nebylo.

Z velké dálky velká karma, Zuzko.

Já jako starší jsem první třídu začal v r. 1944, dostával jsem přes prsty od p. učitele za špatnou výslovnost němčiny. Ve třetí třídě, po přestěhování do jiné vesnice, jsem se s p. učitelem, který se stal tam již ředitelem, opět setkal a stal jsem se vyvrhelem protože tatínek, jako baťovec, nedovolil abych nosil červený šátek. Jako vesničtí kluci jsme si ale užívali všechny radosti mládí.

Tak se prvňáčci držte a vy ostatní také.