- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Krasosmutním Zuzanko. Je mi, jako Vám, smutno s osudů městských bezprizorných kočiček a na druhé straně jsem ráda, že aspoň ten malý Zrzounek měl štěstí. U nás na venkově jsou na tom bezprizorné kočky myslím o trošku lépe. Jednak si spíš najdou pelíšky po stodolách, kterých už se tu rozpadá docela dost, a jednak to dělají jako náš "Pan druhý". Máme totiž černou kočičku Stázinku. Kdysi jsme jí vylovili jako poloutopené 4 týdenní kotě z okapu. Ta je vypiplaná a žije si jak paša. A má stále otevřené okno od WC, aby mohla ven kdy chce. A to je to podstatné. Najednou jí začalo ubývat v mističce suché papání velkým fofrem. Až jsem načapala druhou kočku - také černou jen s lehounkým nádechem do hněda. Divokou zvenčí. Tak jsme začali sypat granulí prostě víc - a říkáme jí "Pan druhý". Už na mně vydržela jednou v tom okénku zírat asi 10 vteřin, než zdrhla. Možná, když vydržíme, že se dokonce přestane bát. Teď už není tak vyzáblá a o dovolené je výhoda, že jsou vlastně obě polovenkovní a tak si nemusíme lámat tolik hlavu, jestli na nás vydrží čekat a nebudou mít hlad. Tak teď už jsou na to dvě. Zdravím a díky za článek, který je optimisticko smutný, prostě takový, jak už to v životě bývá. .
Taky mám pudy všechno zachraňovat... Jenže to fakt nejde, někde musí ta hranice být. I když teta si nastěhovala domů tolik koček z chalupy, že se tam už skoro nevejdou lidi.
Jo Zuzko, jak říkával Werich: Nemůžeme udělat víc, než je dáno našim člověčenstvím. Platí pro lidi i zvířata
jasně, Pavle, ale přece jenom...
Karma. Bohužel je spousta lidí, obcí a měst, kde se kastračními programy nezabývají.
srdce mi pláče vždycky když se dívám na pořad Chcete mě?
tak na tenhle pořad se dívat nemůžu. Je moc smutnej.
Honzo, nevím. Ale jsme na jedné vlně. kočičí vlně.
Spasit všechny nelze, Zuziku, ale zaslouží(te)