Krasosmutním Zuzanko. Je mi, jako Vám, smutno s osudů městských bezprizorných kočiček a na druhé straně jsem ráda, že aspoň ten malý Zrzounek měl štěstí. U nás na venkově jsou na tom bezprizorné kočky myslím o trošku lépe. Jednak si spíš najdou pelíšky po stodolách, kterých už se tu rozpadá docela dost, a jednak to dělají jako náš "Pan druhý". Máme totiž černou kočičku Stázinku. Kdysi jsme jí vylovili jako poloutopené 4 týdenní kotě z okapu. Ta je vypiplaná a žije si jak paša. A má stále otevřené okno od WC, aby mohla ven kdy chce. A to je to podstatné. Najednou jí začalo ubývat v mističce suché papání velkým fofrem. Až jsem načapala druhou kočku - také černou jen s lehounkým nádechem do hněda. Divokou zvenčí. Tak jsme začali sypat granulí prostě víc - a říkáme jí "Pan druhý". Už na mně vydržela jednou v tom okénku zírat asi 10 vteřin, než zdrhla. Možná, když vydržíme, že se dokonce přestane bát. Teď už není tak vyzáblá a o dovolené je výhoda, že jsou vlastně obě polovenkovní a tak si nemusíme lámat tolik hlavu, jestli na nás vydrží čekat a nebudou mít hlad. Tak teď už jsou na to dvě. Zdravím a díky za článek, který je optimisticko smutný, prostě takový, jak už to v životě bývá. .

Taky mám pudy všechno zachraňovat... Jenže to fakt nejde, někde musí ta hranice být. I když teta si nastěhovala domů tolik koček z chalupy, že se tam už skoro nevejdou lidi.

Jo Zuzko, jak říkával Werich: Nemůžeme udělat víc, než je dáno našim člověčenstvím. Platí pro lidi i zvířata

jasně, Pavle, ale přece jenom...

Karma. Bohužel je spousta lidí, obcí a měst, kde se kastračními programy nezabývají.

Zuzko

srdce mi pláče vždycky když se dívám na pořad Chcete mě?

tak na tenhle pořad se dívat nemůžu. Je moc smutnej.

Jsi prostě zlatá. A pan Zajíc taky

Honzo, nevím. Ale jsme na jedné vlně. kočičí vlně.

Spasit všechny nelze, Zuziku, ale zaslouží(te)

Jani, dík...