- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Zuzko, moc hezký vzpomínání. Na tom "vécátku" se muselo trůnit jedna radost
Mám také nezapomenutelnou vzpomínku. Teta měla na Vysočině krásnej mlejn - velkej, uprostřed dvůr s hnojištěm a na něm vrávorala kadibudka. Vrávorala co se pamatuji a babička říkala tetě: "Marie nech to narovnat, to chce podložit nové šráky dospod!". Marně. Asi byly finance spíš na krávy a kozy, než na kadibudku. Až jednu letní noc děda nastartoval vrtuli - bylo to asi hodně naléhavé - jak tam vrazil - rána, nářek. Vyřítili jsme se z postelí všichni. Chudák děda - sletěl i s kadibudkou z vršku toho hnoje rovnou do močůvky. A nešly otevřít dvířka, protože to celé "leželo na zádech", nohy výš, než hlavu. Trvalo 20 minut, než ho ženské z toho sajrajtu dostaly. A celý další den, než ho vydrbaly na dvoře v neckách. Další tři dny s ním nikdo nechtěl být, protože, aby přerazil ten smrad, postříkal se ještě babiččinou oblíbenou kolínskou. Nechtějte vědět Zuzanko, jak zapůsobí močůvka a konvalinky - živé květy. Do zimy se (konečně!) zrealizovala přístavba WC, a pak už se chodilo do nového. A dalo se dokonce spláchnout. Ale na dědu vzpomínám dodnes s účastí a láskou. Byl to skvělý děda, nikdy si při téhle historce nepostěžoval.
Moc krásný. Kamarád mi na chatu vyrobil kadibudku s patřičnou výzdobou. Na stěně visí kopie "Mým národům". Po celé výšce dveří je zrcadlo. Tím pádem je stále na co koukat. Na škodu věci je, že nevyříznul srdíčko. V budce je dost tma. Ale zase mi tam pověsil svítilnu. Nechybí ani lékárnička a bezpečnostní řetízek na dveře. Romantik má možnost nechat dveře otevřené, kochat se výhledem na nedalekou Zelenou horu.
no to musí být velká krása! To jde potom všechno samo!
Jsem velký příznivec malířství a tohle je přesně na moji notu!
No, Zuzko, přinesla jsi mě vzpomínku na chození na kadibudku a dobu, když byl toaleták nahrazen novinami.
..my nikdy kadibudku neměli, ale u bejvalé tchýně na chalupě je dodnes. Památeční!
Na základce jsem na záchod vlezla jen když hrozila nehoda. Na gymplu by to už nešlo (+ hodina cesty ráno i odpoledne), ale tam byly docela nové, tak mi to nevadilo...
já na základce 9 let nebyla na školním záchodě, nechápu jak jsem to vydržela, ale v té době neexistoval pitný režim teď jsem otrlá
To muselo být krásný! Kdysi na prázdninách na něčí chalupě měli klasickou starodávnou kadibudku zevnitř oblepenou vtipy a komiksy - bylo to zábavné a inspirativní.
Mno my jsme bydleli v nájmu na statku a tam měli nad hnojištěm "kadibudku", dřevěnou, jak jinak. A na ní vápnem vyvedený nápis "AHA". Vždy když taťka líčil obytné aj. místnosti (měl řeznictví), tak zbytkem vápna přejel vybledlý nápis "AHA" na boku oné místnůstky. Na můj dotaz, proč ten nápis obnovuje, odvětil: "Pokud se někdo z návštěv v domě optá, kde máme onu místnost, odpovím..."půjdeš kolem dvora a tam jak je to AHA". Většinou hosté poděkovali a jak "kadibudku" identifikovali, řekli i oni "AHA", tam je to...!
To já si jen v pokoji namaloval na stěnu červené stopy, jak šel trpaslík z rohu do rohu. Táta pak šílel, kdykoliv tam maloval , protože stopy lezly furt ven. Já si říkal , že to tam mohlo zůstat jako vzpomínka na rozverného syna, ale vysvětlujte to serióznímu právníkovi.
Na to malování je vtip, který se možná stal:
Za panem farářem přijel na návštěvu jeho přítel z mládí, zručný malíř. Druhý den ráno měl důstojný pán (tak jsme v mládí farářům říkali) na dveřích v ložnici namalovanou svoji kuchařku, jak jemu jde vstříc s rozevřenou náručí. Pan farář se k ní rozběhl a narazil si nos. U snídaně příteli řekl: "Podruhé mě nenachytáš"! Další ráno měl pan farář u svojí postele namalované papuče a jak se chtěl do nich navléci, zapíchl si do nohy třísku z dřevěné podlahy (žádná "plovoučka"). "Potřetí už mne nedostaneš", řekl svému příteli. Takže další ráno měl na své peřině pan farář skutečné (nenamalované) lidské lejno. Probudil se, uvědomil si předchozí svoje sliby a do exkrementu udeřil rukou se slovy: "Tentokrát Ti nenaletííím"!
Tak me napada, Zuzi, ze bychom Te mohli na nejaky cas zavrit u nas na zachode. Samozrejme, ze i s Tvym malirskym nadobickem. Co Ty na to?
Honzo, dneska už jen s myší a notebookem. Už jen píšu, malování jsem zanechala. Na malování mám děti a vnuky, ti jsou moc šikovní!