Hezky jsem si početla... jojo, jsou krasjiny sice na mapě, ale nikdy se do nich nemůžeš vrátit...

Mě vždycky trvalo pár kraslic, než byly ke koukání, ale patřilo to taky k svátkům. Některé nejpovedenější mám ještě doma. Jinak to u nás byla jak přes kopírák. Jen naštěstí ten psací stroj to nikdy neodnesl. Consul - to je zlé, ale prvorepubliková Mirsa Ideal (mám ji dodnes) by mi strhla svaly na rukou - a všude. A vrátit jsme to klukům mohli jen kýblem s vodou. I to bylo fajn. Pěkné vzpomínky Zuzanko. Zdravím.

za mých mladých let bych asi nejvíc ocenil, kdyby se rodiny shodly na druhu alkoholu, který bude koledníkům nabídnut. protože smíchat slivovici, fernet, vodku, zelenou....., to na naše mladé žaludky byl velký nápor

Hezký, Zuzko. U nás to probíhalo podobně. Před koledníky s mlékem po bradě se moje dcery ukrývaly v koruně velké tůje uprostřed psího výběhu, obklopeného už pár dní před tím pečlivě nasbíranými nášlapnými minami, díla to našeho dobře živeného boxera. Případně prchly na balkon, kde už měly připravené kýble s vodou a nedočkavé chlapce štědře ošplouchaly. Případné nadržené opilce, co by si rádi švihli pořádně, můj manžel předem jemně upozornil, že pokud uvidí na dcerách jelita, rozbije jim, koleda nekoleda, hubu. Ráda na to vzpomínám.

Sice mi to vubec nechybi, ale pobavila jste

No, ještě, že v tý době nebyla elektronika!

Paní Zuzano, vyčetl sem, že jsme moravští sousedé. Vyrůstal sem na moravském slovácku, kde nám už pomalu v kojeneckém věku místo mléka dávali do flašky víno, a tak jsme víno ve šlehacím věku snášeli v pohodě i ve větších kvantech. Kraj vinařský a proto se tam nabízelo šlehačům jenom víno, žádne siláky (i když slivovice byla k mání, pohříchu většinou samohonka) neboť míchání vína a kořalky bylo tabu. Tudíž problémy se zanechaným žaludečním obsahem se většinou nekonaly a ty dva psací stroje v obci byly v bezpečí. Taky se tam při šlehání netrpěly žádné excesy, na to dohlíželi pantátové (otcové dívek) a když nějaký rozdováděný mládenec švihnul dceru pantáty trochu silněji, provedl mu pantáta okamžitě "masáž obličeje" tak, že dotyčny měl vytištěny pantátovi prsty na své tváři půl dne potom.Teď z jiného soudku - zaregistroval sem, že jste změnila fotku v perexu, taková velmi milá dívenka ve "šlehacím věku", to se jistě u Vás sešlo hodně koledníků. Být tam tehdy, tak bych se Vám určitě dvořil! Ale i na té dřívější fotce vypadáte moc fajn, i když dnes to samozřejmě na dvoření už není, moje žena by asi měla námitky, pan Zajíc taky, a Vy jistojistě - kdo by měl zájem o dvoření nějakého opelíchaného dědka jako já

Dane, ta fotka je z loňského podzimu. To víte, stačí mít kolem krku šálu, fotka když je malinko rozostřená a hned je to lepší. Budu muset napsat článek, proč jsem tu fotku vyměnila. A co se dvoření týká - každé se počítá!

Chudák psací stroj Ale jsou to hezké zážitky.

Hrůza nablít do psacího stroje.Zabít málo.

Dneska by mu to hodil do klávesnice a případně přes celej monitor .

Tak tohle by naši 100% nerozdýchali... Jako téma na několik let stačilo, když na "výslužku" kamarádům nejmladší ségry padl celý Fernet. Samozřejmě poté, co se dostatečně silně ofrnili nad máminými vajíčky.