Paní Zuzano, díky za Váš blog!Jelikož já už žiji víc jak půl století mimo moji rodnou vlast, pražské jaro, ani bratrskou pomoc, ani normalizaci, ani "samet" jsem nezažil (po svém odchodu jsem 25 let nesměl na území ČS(S)R vstoupit) tak se na diskusích na českých serverech do socio-politických tématů a dnešní problematiky v ČR raději nemontuji, ale když čtu na diskusích věci o tom, že ani ty padesátá léta v ČSR vlastně nebyla tak zlá a "kdo nic špatného nedělal, neměl se čeho bát". To mě dokaže tak neskutečně vytočit, že moje maželka, cizinka, která totalitu nepoznala, nad tím kroutí hlavou a někdy mě musí i "krotit". Váš dědeček taky nic špatného neudělal, a přesto ho režim ho dotlačil do předčasného hrobu. Váš otec také nic neudělal, ale "užíval" si totalitní nevole, Vy jste zaručeně taky nic zlého neudělala, ale StB na na Vás "posvítilo". Můj otec, zanícený soc. demokrat udělal jenom to, že nesouhlasil se sloučením SD a KSČ po únoru 48 a byl vyhozen jak z ředitelování, tak z učitelování, mimochodem, ředitelem se mohl podruhé stát v roce 1968, aby byl v roce 1969 zase jak z ředitelování tak z učitelování definitivně vyhozen.

Ještě trochu k tématu jeden můj klukovský zážitek z roku 1951. Z dnešního pohledu je to skoro úsměvné, ale tehdy z toho vůbec do smíchu nebylo. Naši mě poslali do krámu nakoupit, v krámu si vedoucí četl nějaký seznam. Jeden pantáta se ho zeptal, co je to za seznam, on opáčil, že je to seznam lidí, co budou zatřeleni. Já, ovlivněný atmosférou strachu těch let, jsem se zeptal - a jsou snad na tom seznamu i naši? Načež vedoucí, srandista, (a známý mého otce) mi řekl, ano, Tvůj táta na seznamu je, a zrovna na prvním místě. Já jsem "vystřelil" z obchodu bez nákupu a jak namydlený blesk se hnal domů. Celý zděšený jsem řekl otci - tati, uteč a schovej se někde, třeba u dědy, oni tě chtějí zastřelit! Otec zkoprněl, pak se mě zeptal, kde jsem na to přišel, tak jsem to otci řekl, načež mě chytil za ruku, dovedl do obchodu a vedoucímu vynadal: "Ty pitomče, víš, jaká je doba , lidi mají nervy našponované jak struny a ty takovým blbým žertem neskutečně vyděsíš mého kluka, tak teď se mu za to vyděšení pěkně omluv", což pan nevoucí očividně nerad, ale udělal. To na dokreslení, jaká to tehdy byla šílená doba.

Je to paní Zuzano pořádný kus tvrdého života. Ještě si pamatuji, jak vypadaly od rozstříknuté oceli popálené nohy mého strejdy, když se vracel ze slévárny ze šichty. Byl doktor přírodních věd, do r. 1968 špičkový odborník v oboru optiky a krystalů. Jenže jako předseda KAN - no umíte si představit, jak rychle ho do té slévárny odlifrovali. Byl tam JEN 12 let, než umřel. Velmi Vám rozumím, na to se nedá zapomenout. Dnes nová generace neví úplně jistě, kdo to byl Štrougal... A proto se to má občas připomenout. Za ně za všechny posílám jedno hudební zastavení: http://jdem.cz/c27uf4 . Pěkný den.

ano, ať je, jak je, je to nesrovnatelné... a lidi nevědí, po čem volají. A popsané osudy lidí v blogu přece nevadí, to není o tvé nebo netvé parketě politiky...vadí řeči, úvahy,co jsou agitkami a manipulacemi. hezký večer

To vám někdo řekl. že to máte vykecat, nebo to byla náhoda? Mnoho lidí se trápilo, jak se ubránit nátlaku pracovníka StB, aby dělal donašeče. Když však člověk při prvém kontaktu na slova StBáka "Zůstane to mezi námi" reagoval: "To vám nemohu slíbit, když vypiju jedno pivo, nanejvýš dvě, vykecám i to, co nevím." tak o něho soudruzi ztratili zájem.

to byla náhoda. Já jsem z toho byla tak vytočená, že jsem to každému vykládala na potkání a netušila jsem, že je to nejlepší taktika.

Zuzano, tenhle článek by měl jít na titulku.

třeba si admini všimnou

Zuzi, díky za silnou reportáž z vlastního života...

Jani, a to tam není všechno...