Fakt slepice. Obe dve. JP

Člověk s povahou otroka nebo slouhy netouží po svobodě, nechce se rozhodovat. Potřebuje aby za něj rozhodovali jiní. To se nezmění nikdy. Jen se časem mění poměr otroků a slouhů.

Váš blog mě zahřál na duši, paní Zuzano. Díky za něj! Mám podobný zážitek z minulého týdne, kdy se na zastávce MHD rozčilovala asi stopadesátikilová paní, v jakém bordelu žijeme a začala na všechno nadávat. Když jsem jí odpověděla, že jsem ráda, že jsem se toho "bordelu" dožila, evidentně jsem jí zkazila náladu, ona mně ale také.

Jen k těm trenýrkám, i ty bývaly úzkoprofilovým zbožím. Někdy v polovině 80. let zmizely červené trenýrky z obchodů. Kámen úrazu byl, že podle směrnice ministerstva školství děti musely mít na hodiny tělesné výchovy předepsaný cvičební úbor, holky trenýrky modré, kluci červené. V té době jsem pracovala na základní škole a dost jsme si na začátku školního roku užili s rozzuřenými rodiči, kteří nás bombardovali dotazy, kde sakra ty trenky mají vzít, když nikde nejsou k mání. Vyřešilo to až ministerstvo, které vydalo nové nařízení, že chlapci mohou absolvovat hodiny TV v jakýchkoliv trenýrkách.

Já bych všem těm nadávačům, kteří otravují život sobě i svému okolí přála, aby se mohli tak na čtvrt roku do socialistických časů vrátit. Vzpomínám na lidi, kteří po 48. přišli o majetek, slušnou existenci, někdy i o život, nebo část života strávili ve vězení či v táborech nucených prací. Pár takových jsem znala; nikdy nenaříkali, nebědovali, nemstili se, byli vděční za to, že se dožili svobody a demokracie. Bohužel, tato generace už téměř odešla a nastoupila jiná, formovaná normalizací...

Leono, děkuji za milou reakci.

Urážet lidi umíte hezky, skoro tak bych řekl po bolševicku jadrně...

Romane, nerozumím...

Hm zas jedna příslušnice pražské kavárny co si nevidí do úst. Je sice pravda že s tím cestováním to nebylo zas až takové snadné ale dnes sice může cestovat každý ale kdo na to má ? většina lidí si cestování do exotiky nemůže dovolit a ti co na to maj neznaj krásy naší republiky a podobné je to se zbožím které je tak předražené že bych bral ty trenýrky a nakonec jednu kacířskou myšlenku : oni komančové moc dobře věděli co jsme za národ, sotva jsme otevřeli hranice do SRN hordy Čechů podnikali invazi do obchodů kde nikdo nic nehlídal a nepokrytě tam kradli, ostatně je to vidět na růstu milionářů, miliardářů kteří si své majetky určitě vydělali " poctivě " jak dysi řekl klasik " v pozadí každého velkého majetku je zločin " no a vidíte platí to i po sto letech.

Nemůžu si také dovolit cestování do exotiky, ale pokud si ho budu moci dovolit, mohu si jet kam se mi líbí a na jak dlouho se mi líbí. A právě, že mám tu možnost, to je ta svoboda...

Dobrý den paní Zajícová,

myslím, že se můžeme docela často potkávat

Ty dámy zřejmě zažily socialismus jako malé děti. Nevnímaly tu pravou realitu a nostalgicky vzpomínají na své dětství. Setkala jsem se s tím docela často. Nikomu jsem asi nedokázala vysvětlit tu šeď a nudu, kterou doba socialismu představovala. To, že se doma mluvilo jinak než na veřejnosti. Myslím, že stesk po socialismu je nejlíp vidět na sledovanosti normalizačních seriálů.

Lucie, jo, souhlasím...

Já to nijak neodsuzuji. Lidé mají různé priority a různé věci u nich mají různou hodnotu. Někdo preferuje možnosti cestovat, studovat, pro někoho je nejdůležitější potřeba se svobodně vyjadřovat, někdo jiný to neocení a nejdůležitější je pro něj domácí pohoda a životní jistoty. Naprosto rozumím tomu, že pro některé lidi byla doba normalizace a sklonku socialismu u nás zcela ideální. Věděli, že z práce je nevyhodí, na škodovku si dokázali našetřit, i chatičku si postavili a jezdili jen na ní, tak jaképak cestování po světě? Politika je nezajímala, jen se naučili, že mají ve správnou chvíli zvednout ruku při hlasování, společně s ostatními, takže nevyčnívali a ta dcerka se na tu zdrávku dostala bez potíží. V Pramenu mlíko a jeden druh jogurtů byl taky pořád, táta chodil na pivko, králíky a slepičky si chovali sami nebo je dostali od tety Máni... Ono jim vcelku moc nechybělo a mohli být šťastní, takovým tím malým, přízemním způsobem...

Ano, naší rodině to nevyhovovalo, měli jsme kontakty venku, někteří naši příbuzní utekli, případně byli zavření, měli jsme šílený kádrový posudek, o vzdělání se nedalo uvažovat... Ale víte, ono zase takových zas tak moc nebylo, většina společnosti tím tak nějak proplouvala bez větších obtíží. Na to se trochu zapomíná, že ta šedá masa lidí ten socialismus prožívala vcelku bez obtíží, třeba i proto, že neměli žádné velké ambice a ten systém byl na tom založený, základní potřeby uspokojil a poskytoval jiné výhody, třeba ty jistoty. Možná, že to bylo právě ještě zrůdnější, že ty lidi uklidňoval a utlumoval...

Zdeňku, máte pravdu a zcela s vámi souhlasím. Napsal jste to skvěle a tohle jsem asi potřebovala číst. Dík!

Já ty dvě dámy docela chápu. Býval menší výběr, zato zboží bylo kvalitnější, určitě v tom textilu a v potravinách. K čemu mi jsou natřískané obchody, hromady hader, když je to všechno šité horkou jehlou a trhá se to už po dvou praních? Superhyper jsou narvané zbožím, ale k čemu mi je například výběr z dvaceti druhů šmejdovských jogurtů, když by mi stačily dva, ale v takové kvalitě, jako byly dříve? Normy zrušili, značně prodloužili garanční lhůty u potravin, vskutku skvělé. No, ale lepší se to, už i některé špekáčky se vyrábějí z masa... Banány nepotřebuji a frontu na ně jsem nikdy nestála, zato frontu na práci ano. Cestování bylo omezené, avšak cestování po vlasti nebo podnikové dovolené si mohl dovolit každý, tak to bylo levné. A s tím studiem se paní ještě mírnila, já na jejím místě bych asi odvětila, že dnes může studovat každý blb.

Jarmilo, děkuji za názor....hlavně že jste byla dřív spokojená, já jsem zase spokojená teď. Zboží si vybírám, nekupuju šmejd, dřív jsem mohla koupit jen to, co mi bolševik dovolil...cestuju kde chci, a věřte, že často je to tady doma dražší, než v cizině. Cestovat můžete I s pár korunama, ale hlavně MÚŽETE

Super

Berte to tak, že ta jedna je nejspíš doplňkem ke kravatě bohatýho chlapa a ta druhá prodavačkou, protože na víc nemá. Kdyby ještě fungovala jejich strana tak jako před třiceti lety, obě by tam udělaly slibnou kariéru a byly by šťastné.